Znáš to, konec roku, trochu se popíjelo, ale opravdu jen tak slušně, přitom se ještě pracovalo. No, a protože jsme ještě něco tím pádem nestihli, zůstala jsem chvilku přesčas. Zůstal tam shodou okolností i jeden kolega. Přísahám, že nikdy dřív mezi námi nebyl ani pohled, ani náznak ničeho, co by nějak navozovalo trošku erotiky! Nic, prostě kamarád, spolupracovník. Jak jinak to říct.

     Psala jsem ještě něco na počítači, pak se mi to nějak zaseklo, já byla vzteklá, a když jsem zjistila, že tam ještě je, tak jsem mu zavolala, jestli by mi s tím nepomohl. No, přišel, chvíli jsme si povídali, pak se díval, co sem s tím provedla. Stačilo mu snad jen pár nějakých kliků a bylo vše ok. A jak jsem tak seděla, a on stál trošku za mnou, tak jak už byla venku tma, ta malá lampička, a jak on mi říkal, že to nic nebylo, že to je vše ok, já jsem jen tak – fakt mechanicky – trochu nazdvedla hlavu, jak jsem zvyklá z domova, s mým mužem, a on měl hlavu jak byl nakloněném těsně u mé, tak jsem ho mechanicky políbila. Prostě to byl takový jen instinktivní polibek…

     A pak se to najednou zvrhlo. Bylo to děsně rychlý, ani nevím jak, prostě se to stalo. Vůbec si ani neuvědomuju, jak. A když tedy sex byl v nejlepším, tak se najednou otevřely dveře a vešla ta bába s tím jezdícím kýblem... Já vím, takhle to zní jako anekdota, ale byl to průser. Ona pár vteřin stála, koukala na nás, jako by to v životě neviděla, pak se ušklíbla a zavřela zase dveře. A šla uklízet vedle!

     Asi jsme tedy vystřízlivěli šíleným fofrem, skoro jsme spolu nemluvili, on mě ale dovezl domů. Musím říct, že tedy můj Silvestr pak nestál za nic. Pořád jsem byla myšlenkami tam, a hlavně v představách, co bude dál. Do práce jsem šla jak pod gilotinu, to mi věř. Pořád jsem jen nenápadně pozorovala, co kdo a jak. Musím říct, že napřed nic, ale dneska už jsem přesvědčená, že o tom ví celej podnik. S ním jsem se zatím nesetkala, s nikým konkrétně nemluvila. Ale je to hrozný. Protože se mnou taky nikdo nic moc nemluví, tedy jen úřední věci. A tak vůbec nevím, co mám dělat. Je mi děsně, nejraději bych změnila místo, ale to nejde, protože jsem o právě tohle tak bojovala… Cítím se mizerně, poraď mi, co mám dělat. Tereza

ODPOVĚĎ:

     Milá Terezko, co ti mám na to říct… Já vím, je to teď doba velice nepříjemná. Ale – pokud jste při té vaší „debatě“ nic nerozbili, nikoho, mimo té podlahové kosmetičky nepohoršíli, tak se na to – doufejme – zase brzy zapomene. Tedy, alespoň na povrchu. Spíš bych se bála, aby se to nedozvěděl tvůj partner. Nemyslím, že by to bylo to pravé ořechové, podle všeho jsi jinak celkem spokojeně vdaná. A jestli je okroužkovaný i tvůj spolupachatel, tak nejspíš má taky hlavu zamotanou.

     No, ono se asi nevyplatí podléhat jen instinktům J. Rozhodně si příště dávej o přesčase víc pozor …

daniela@kudlanka.cz

P.S. Hele, kdyby se fakt z toho něco prošvihlo, napiš…

linkuj.cz vybrali.sme.sk