Film je skvělým doplňkem, či přímo protipólem starší kultovní série „Terminátor“. Vlastně ho svým významem zcela přesahuje. Terminátor byl totiž pouhý primitivní ukončovatel, který řešil ukončením každou otázku, problém i člověka, na které narazil, a vše rozbil, zničil či zabil, aby v závěru ukončil i sám sebe a tím i celý film.

     Startátor je pravý opak. Od první vteřiny užasle sleduje ohromený divák hlavního hrdinu, jak vše startuje, otevírá, začíná, načíná, nakusuje, roztáčí, rozhrabuje, rozňoumává, rozjíždí a rozvrtává, aniž by činil cokoliv jiného. Pokud vůbec má být něco dokončeno, musí to udělat někdo jiný, tím se však film pochopitelně nezabývá.

     A zatímco terminátor vždy tupě hledá co jejjednodušší, nejsnazší a nejpřímější řešení každého problému a otazníky mění jedinou ranou ve vykřičníky, Startátor zcela spontánně a důsledně volí, hledá a nalézá řešení nejtěžší, nejsložitější a nejnemožnější, problémy znásobuje a otazníky se každým jeho dotykem mocní geometrickou řadou.

     Již po několika vteřinách jeho působení ztrácí běžný divák přehled, kontrolu, a to i sám nad sebou, a v okamžiku, kdy je spletitou náročností děje zcela vyčerpán, odchází. Někdo dříve, jiný později, každý si však odnáší hluboký zážitek. Obvykle, bohužel, tak hluboký, že se stává trvalým následkem.

     Jeden z diváku, který si nepřál být jmenován, se dostal po shlédnutí Startátora do takové deprese, že zprvu nemohl ani stát, mluvit, ležet, jíst,  pít, a teď již ani nevidí, necítí a neslyší, a dokonce už ani nemůže spát, chodit a mlčet, nám k tomu řekl:

     „To musím vidět ještě jednou!!“    

Alka – draude

linkuj.cz vybrali.sme.sk