Je mi jasné, že na prvním místě bude mé vlastní dítě, jemu budu dávat veškerou svou lásku, budu ho upřednostňovat i materiálně. A to je to z čeho mám obavy, že se to může v budoucnu stát příčinou sporů a nedorozumění. Já vím, že mnozí mi řeknou, že smýšlím sobecky. Ale já tady na rovinu píši, jak to cítím. Nechci nikomu nic nalhávat. S dětmi mé přítelkyně se snášíme celkem dobře, myslím, že mě mají docela rády, snažím se je respektovat, občas pomohu s úkolem. Ale nic k nim necítím. Já nevím, jestli mi dobře rozumíte. Možná, že pochopí ten, kdo to sám prožil nebo prožívá. Předem díky. Honza<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

     Ahoj Honzo, neboj, že ti budu psát něco „podle příruček“. Jak už jsem párkrát zdůrazňovala, moje rady jsou zcela subjektivní, co a jak pak opravdu uděláš, je jen na Tobě. Buď ti má rada k něčemu bude (a pak budu jen velice ráda), nebo si najdeš jiné řešení, že J… Takže – já naopak velice oceňuji tvůj seriózní přístup – je to daleko realističtější a upřímnější, než kdybys teď sliboval hory doly černý les – a pak měli doma problémy…

     Jedno, v čem tě mohu trochu uklidnit, co by ti mohlo pomoci, je čas… Psal jsi, že její děti jsou už v pubertálním věku. To znamená, že dejme tomu následujících 5 – 6 let, kdy byste měli miminka, by byl mezi oněmi „jejími a vašimi“ dětmi dost velký věkový rozdíl, takže by nemuselo k velkým třenicím docházet, pokud  by se ovšem předem stanovila jasná pravidla…

     Podívej – nejlépe, kdybys si někdy ve chvilce volna udělal kafe, vzal kus papíru a něco na psaní a začal „plánovat“: její děti mají své dva rodiče, kteří se mají o společné děti starat – jak z finanční, tak z citové stránky. To by mělo v praxi znamenat, že převážnou většinu by měli hradit oni oba. Ovšem, tím, že si ji vezmeš, tak vlastně jí budeš pomáhat hradit „její“ část…Protože ona zase tobě bude dávat – sebe a svou lásku… Věřím, že pokud se bude jednat o normální život, tak by mělo všechno fungovat dobře. S oněmi většími výdaji – které samozřejmě v pubertě nastávají, by pak měl přijít na řadu jejich otec, případně jeho rodiče. Pokud tedy nejsou všichni přímo bezdomovci, neměl by snad být problém… Ale k tomu se ještě vrátím.. Dále – co se týká té otázky citové – myslím, že obě děti, pokud je vše fajn, budou zcela spokojeny, budeš-li se k nim chovat jako bezva kamarád – asi nebudou vyžadovat houpání na kolenou.. (přeháním, pochopitelně). A když by tedy přišlo miminko, určitě by vzaly normálně na vědomí, že se s ním budete mazlit a starat se o ně podstatně víc…To je přeci i v rodinách, kde se po delším odstupu narodí vlastní sourozenec… Věřím, že bys nebyl takový usurpátor (to bys ani nepsal sem do poradny, to bys na to kašlal), abys je pak s bandurskou odháněl… Oni budou mít už jinší problémy… Když si  - jak říkám – vymezíš určité koleje J, tak by jistě neměl být problém… pro ně budeš přítel, za kterým mohou přijít. Samozřejmě, že můžou nastat i nepříjemnosti, pokud by obě děti začaly žárlit na nového sourozence – v tom vidím větší problém. Tady by  ovšem měla včas tvá partnerka, jejich maminka, jim dát najevo, že je má obě stejně ráda, a to, že se bude teď víc točit kolem mimča, je jen proto, protože je totálně bezmocné, neschopné ještě samostatného života, že k nim se také tenkrát chovala zcela stejně…

     Jak říkám, myslím, že když si to pak všechno po sobě přečteš, všechny možnosti, které by mohly nastat, si promyslíš a pak (bez papíru) to se svou milou pomalu a opravdu ohleduplně probereš (protože pochop – u ní je to zase zcela jiné, pro ní budou všechny děti její), tak by neměl být v ničem problém. Snad by pak i prospělo věci, kdyby i ona si promluvila se svým bývalým manželem případně babičkou a dědečkem z jeho strany, že ty se sice budeš rád o ně starat a spoluvychovávat je, ale že v žádném případě nepřebereš (a ani nemůžeš) jejich podíl na výchově těchto dětí…

     Hele, věřím, že to dopadne dobře… Ono je opravdu lepší všechno předem promyslet, než pak likvidovat nějaké průšvihy… Držím vám všem palce a přeju hodně štěstí. Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk