Zhruba v polovine listopadu byla domaci pres vikend na sluzbe v nemocnici. Uz v patek si zacala stezovat, ze krvaci, a celkem dost, vypadala i vystrasene. Ja jsem se divila, proc teda nezustane doma... Ja jsem naopak vikend tak nejak proflakala. V pondeli mi cela smutna sdelovala, ze o dite prisla. Chudak. Jeste v nedeli vecer si sla na dalsi oddeleni zjistit, zda je slyset miminkovo srdicko. A bohuzel, nebylo. Domaci si byla jista, ze je tehotna urcite vice jak sest tydnu a po te dobe uz srdce musi byt slyset pry stoprocentne. Ma na to specializaci, takze jsem nepochybovala, ze by se mohla mylit a prislo mi to celkem lito. Ona byla totalne vyrizena, vypadala najednou o dost starsi a hlavne byla uplne rozhozena z toho, jak to rekne vsem v okoli, kterym uz oznamila, ze je tehotna. Nejvice se bala oznamit to detem. Sarinka brecela a Nicholas o tom pak jeste hodne dlouho premyslel.

     Na anglictine jsem se seznamila s novou kamoskou z Cech. Ta se provdala za Ekvadorce a uz s nim ma dokonce dvouleteho syna. Bydli nedaleko od nas, a tak jsme mely o cem debatovat. Vypravela mi, jak se za ni jeji otec chtel prijet podivat, je mu okolo petapadesati a uz dvacet let pracuje ve stejne firme. Vizum mu vsak urady zamitli s oznameni, ze prave on je typickym prikladem emigranta. Vazne, uznejte, to je sila... Takze vlastne babicka s dedou jeste vubec vnuka nevideli. Ona se do Cech nechysta, moc rada by, pry se ji hodne styska, ale Ekvadorci se moc nechce, asi by tam tezko sehnal uplatneni a ona zase naopak nechce do Ekvadoru. V duchu jsem si predstavovala, jak to asi udelam ja s Mexikem, ale tuto predstavu jsem radeji hodne rychle hodila za hlavu. Take jsem si jednou vecer uvedomila dulezitost sveho denicku. Vzdyt jen tak vsechno mohu sepsat. Nuti me to take o zdejsich dnech  premyslet a ne jimi jen tak proplouvat jako opily korab ;-)).

     Evci rodinka trosku vysiluje, poridili si tri kocky a psa a chteli, aby se o ne Evca starala. Jakoby nemela dost s malou. To jsem teda nepochopila. Ono je celkem narocne tahle zviratka krmit, uklizet po nich, obzvlast kdyz jeste nejsou moc nauceni na zachod. Je to hrozny, nehlede k tomu, ze oni i bez zvirat meli doma vzdycky poradnej "zviretnik". Jednou kdyz nebyli doma, tak me Evka vzala podivat se nahoru do jejich pokoju, a to vam reknu, ze jsem jeste nikdy nic podobneho  nevidela. Postel ani nebyla povlecena, povleceni se valelo vsude po zemi a mezi tim byli talire s uschlymi zbytky spaget a vseho moznyho, po koberci se valel rozsypany make-up, pudr, mezi tim vsim detske hracky a obleceni. Odor v celem dome nebyl o nic lepsi, a tak jsem se nechtela moc dlouho zdrzovat. Dole to preci jen vypadalo o neco lepe, protoze Evka obcas uklizela. Pry jim tam chodi jakasi uklizeci lady, ale pry se vzdy parkrat ozene stetkou a to je asi tak vsechno. Mozna si mysli, ze ani nema moc smysl to tam uklizet nebo se nemuze rozhodnout, kde zacit. Evci zdrave tvrzeni ale je, ze za ty prachy by mohla udelat alespon neco.

     S Evkou jsme se take shodli, ze po pul roce se rodinky stavaji "divnymi" a po osmi mesicich "nepricetnymi" (zustat stejnymi vydrzi opravdu jen ti nejlepsi). Ja tajne doufam, ze rozbroje v Evci rodince se rychle uklidni, protoze predstava, ze by se Evca mela stehovat, byla opravdu neprijemna! Take jsme prodebatovaly kapitolu vztahu pracujici matky a aupair. Nekdy je opravdu tezke vykonavat praci a nevedet presne co zahrnuje. Vetsina aupairek pusobicich v Americe se setka s problemem presne neohranicene, ale rozhodne prehnane pracovni doby. Americane si totiz celkem rychle zvyknou na pohodu bez detskeho place a vsednich povinnosti, jako je uspavani deti. Presne takovy problem resila Magda, kdyz se jeji domaci narodil potomek. Hezky dali Magde vysilacku a vzdycky, kdyz se v noci decko probudilo, Magda musela bezet, nakrmit ho a znova uspat, no a pak po kolikrat neprospane noci jeste cely den byla s ostatnimi detmi a to pod neustalym dozorem matky, ktera si k tomu obcas odskocila na pedikuru ci kosmetiku. Evca se ted potyka prave s prehnanou pracovni dobou. Nejvetsi prusvih ale je, ze zadna rodina nechce zapisovat presne odpracovane hodiny. Ja osobne si myslim, ze za 42 hodin tydne s detmi je 140 dolaru kapesneho trosku trosku malo. Bez vikendu by to vychazelo na osm hodin denne a neco. To by se melo zmenit. Evca nastesti byla aktivni a pekne si vsechny hodiny zapisovala, ale i presto se to jeji domaci nelibilo a podezrivala ji, ze si nejake pridava... To je proste americka mentalita. Byla jsem rada, ze ja toto resit nemusim.

      Na americkych detech me obcas az sokovalo, jak je skola opravdu bavi, a tak se na ni tesi. Sarina ma ovsem mnohdy problemy se vstavanim. To je vetsinou des a bes, ale vzhledem k tomu, ze se tesi na snidani, tak se nakonec vyhrabe sama. Zato Nicholas je pravy opak, protoze ten vetsinou vstava uz okolo seste a kouka na telku. Nedavno Sarina mela detske predstaveni, ve skole si nacvicili jakousi hru o horach. Domaci se nemohla zucastnit, a tak me a domacimu sverila fotak s tim, ze mame udelat opravdu HODNE obrazku. Vzpomnela jsem si, jak mi ukazovala peclive vypracovane albumy a strasne hromady neroztridenych fotek. Vetsi mnozstvi fotek jsem nevidela snad ani u Evky, ktera byla take vasnivou fotografkou. No, moje nejhezci fotky mam vzdycky od Jirky, to je podle me profik. Foceni ho take bavi a kolikrat miva i po telefonu vasnive hovory se svym brachou prave o tom, jak co vyfotit. Take si z kina nasetril na specialni fotak, protoze ten z Cech mu uz dofotil a v den, co si poridil to skvele nove delo, byl snad nejstastnejsim clovekem pod sluncem.

     Jo, a zajimavost – na eBay jsem si poridila specialni kostym, ktery mi byl dorucen az z Turecka. Je do vinova a opravdu vypada moc dobre. Mela jsem problem s placenim, nakonec jsem byla i v bance, zalozit si ucet. Pani se me se zvedavosti zeptala, jestli jsem kdysi bydlela na Key Westu. Ja jsem zavrtela prekvapene hlavou a ona mi sdelila, ze jakasi Katka Kolarova ma u nich take ucet. Je pry o neco starsi nez ja... No ja jsem opravdu jen horela zvedavosti. Bohuzel jsem se nic vic nedozvedela - kvuli bankovnimu tajemstvi.

     Moji americkou rodinku jsem kdysi seznamila s tim, ze u nas oslavujeme jmeniny. Muj svatek si tehdy poznamenali v kalendari a v osudny den me vzali na veceri a i jsem dostala nejake mile darky. Opravdu me to potesilo a uzila jsem si fakt krasny vecer s rodinkou.

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk