Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

On vzdy rikal, ze ne. Bylo pro mne hodne tezke mu zacit pred temi cca 2,5 lety znovu verit, ale nakonec se mi to nejak podarilo.Ted posledni dobou se mi neco "nezdalo", bylo to jen tuseni, zadna jistota, preposlal mi kvuli nejake informaci od ni "neskodny" mail, ale bylo i z nej citit, prestoze to tam primo nestalo, ze ona ho miluje. Tak zacal hlodat cervik ... On rika, ze "si vazi manzelstvi, ktere mu pomaha v zivote", ale hned na to, ze na ni nikdy nezapomne a ze "ji dekuje za lasku, ktera nemuze byt vetsi". Ona ho opravdu velmi miluje, je to z ni primo citit, jenze, nikdy spolu nezili, ani dlouhodobe spolu nikde nebyli, takze je to takova romantika, a ona romanticka je, dava mu i romanticke darky k vanocum, o kterych musi vedet, ze si je rozbali prede mnou. Zrejme jsem opravdu prehnane zarliva, ale nevim, co si s tim pocit. Ve svem predchozim vztahu jsem to nijak nepozorovala. Ja vim, ze on se nechova spravne, nezachovala jsem se spravne ani ja, nemela jsem nic hledat a verit.  <?xml:namespace prefix = o />

Jinak, co ho bavi, vim, znali jsme se jeste predtim, nez jsme spolu zacali chodit, asi tri roky. Neco malo sportuje, ale hlavne pracuje, jeho zivotem je prace, a pak vsemozne informace o svete, noviny. Driv jsme chodili docela casto do kina, ale hlavne z me iniciativy, na vecere, na navstevy, jednou tydne behat, ale vetsinu toho ted nedelame. Nemame hlidani a vlastne ani cas. Pracuji denne tak 3 hod, a se starosti o domacnost je toho pomerne dost. Pracovala jsem v jeho firme uz i pred MD, takze za to i nejaky peniz mam, ale jiste mensi nez nekdo zvenci. Hystericka obcas jsem, ale ne kvuli ni, kvuli praci, kterou nestiham, a kterou on nechce sverit nikomu jinemu.

Chtel by ještě dalsi dite a ja vubec nevim, jak vse stihnout. Malou ma moc a moc rad, dokonce ted, co uz je vic komunikativni, chodi kvuli ni i driv domu, coz je tak kolem 7 vecer, takze ji jeste pred spanim chvilku vidi :)

Ja se na nej dome vetsinou nijak nemracim, myslim, ze nas vztah do ted fungoval tak nejak normalne, ja jsem se na nej tesila, on na mne snad tez, aspon to rikal.

Jak se psychicky postavit na vlastni nohy? Asi neni moc dobre, ze jsem na nem tak citove zavisla, tusim, ze ten, kdo miluje min, je na tom lip, ale jak toho dosahnout, to nevim. Bojim se, jak to s nami dopadne, i kdyz jiste to neni bezvychodna situace, ale ja nemam rada nejistotu. Snad ironii osudu v ni dlouho ziju.

Moc, moc dekuji za Vasi trpelivost, ze si takto muzu vylit srdce, ono i mozna to pomuze. Bohuzel uz nemam rodice a jsem jedinacek – na mamu casto vzpominam a rikam si, jak by mi i s malou pomohla. Jeste jednou moc dekuji, asi jsem to s delkou prehnala, omlouvam se, Pavla
ODPOVĚĎ:

Pavlínko, je mi to moc líto, té situace, ve které vězíš – ne po uši, ale hluboko přehluboko…

Asi je to opravdu tím, že jsi na všechno tolik sama… Jsi v současné době „přikovaná doma, u dítěte, domácnosti a práce pro manžela“ – asi moc mezi ostatní lidi nepřijdeš, že?

Tak zaprvé – on tě pěkně hecuje – stále tě udržuje v napětí… Rozhodně mu řekni jedno: nechci už, abychom se o ní bavili. Řekl jsi, že to skončilo, tak ok, nechci už o ní slyšet. Já ti přeci také neříkám o svých milencích… (a usměj se..). A tvrdě na tom trvej – kdyby zase nááááhodou začal, tak ho hned okřikni! To samé je to hnusný, co ti provedl na vánoce – že si pod stromečkem rozbaloval dáreček od ní… To si ho tam přeci musel sám položit… Napřed se s ní přeci musel sejít. Ach jo… Ale – proboha! Už mu nic neříkej, nevyčítej… To už bylo…  

Za druhé – to, že se na chvilku podivá na mimčo… za to asi moc oslavování nezaslouží. Co o víkendech? Snaž se ho „zaměstnat“, choďte třebas s kočárem spolu… co takhle kolečkový brusle a jezdit spolu? S kočárem… Tím byste spojili běhání i pobyt s dítětem… A co večerní koupání? Zaměstnat tatínka při koupání, oblékání do nočního a uspávání (pochopitelně miminka J)? A další – máte nějaké společné známé? Nějaké bezproblémové, spokojené lidí? Kteří by občas zašli k vám večer na chvíli na příjemné popovídání… To také hodně spojuje…

Za třetí – další dítě? Grrrrrrr!!! Hele, to se teď opovaž!!! J. Ne, fakt bych ti to opravdu do téhle nejisté situace, kdy jsi na to na všechno sama a už teď to sotva všechno stíháš… opravdu, zatím nee… Jak říkám, napřed musíš být „jistá v kramflecích“… Mj. ze kterého města jsi?

No, snad jsem tě, holčičko, moc neroznesla na kopytech… Určitě se ozvi, ahoj, daniela