On totiž ji má dávno přečtenou a fakticky pokaždé najde nějakou chybu. Ale v takovém stavu, jako je ona, musí občas nějakou chybu – a kolikrát to jsou neskutečné hlouposti, co mu vadějí – udělat každý. Pak to skončí jejím brekem, vyčítáním, pak ji bolí hlava – což jí věřím, protože mě je z nich už dávno mizerně. Jsem třetí ze sourozenců, obě sestry už jsou z domova pryč, sice ani jedna není vdaná, ale jak mohly, tak raději utekly. Přitom se nemáme špatně, jsme docela obyčejná rodina. Když k nám někdo přijde, a jen by se nakoukl, tak to u nás je hezké, čisté, prostě normální.

     Táta je dokonce znám jako příjemný společník, v práci má úspěšné postavení. Mamka ale nestojí za nic. Je hezká, ale je z ní cítit ta utrápenost, zasměje se jen někdy a vlastně je pořád jako ve střehu. My jsme to s ní už mnohokrát probíraly, ale ona jen říká, že sice máme pravdu, ale že nemá cenu nic měnit, protože co by si sama na stará kolena počala. Přitom stará vůbec není. Taky chodí do práce, ale myslím, že i tam je vlastně jen jako do počtu. Já sama nevím, jestli bych chtěla, aby se rozvedli, ale vím, že takový život, jako má ona, bych rozhodně nechtěla. Milá Kudlanko a vy ostatní, myslíte, že je pro ni ještě nějaká naděje?

Táňa