Byt,  ve kterem bydleli, byl skutecne luxusni a ve velice drahe ctvrti, jak jsem se dozvedela pozdeji od Hapiho.  Nil tady mel dve ramena, takze uprostred  se vytvoril ostrov Zamalek. Hmm, pripominalo mi to cestinu! Pak jsme probirali penize. Na rozdil od tuniskych tady je meli v arabskych cislech. Az doted jsem si myslela, ze arabska cisla jsou ta, co bezne pouzivame, ale haha...kdyz mi Sagira predala peníze, co mi dali z United Nation, zdesila jsem se.. Byly to jenom hieroglyfy. Navrhovala jsem, ze  jedine reseni je dat vzdycky hrst penez, at si prodavajici vybere a Masud se chytal za hlavu.. No pamatuju se jeste, ze petka byla kolecko, 4 obracene E, sestka vypadala jako sedmicka, sedmicka jako obracene Vecko, jedine devitka vypadala jako tak nejak jako devitka.., Ale tehdy jsem do sebe nejak ty cisla narvala, i kdyz se mi  ze zacatku pletly. Pokusim se nic nekupovat, rozhodla jsem se. Masud a Zagira mne presvedcovali, abych pockala, az prijdou z prace, ale mne se nechtelo ztracet cely den. Krome toho jsem uz prece v arabske zemi zila celej rok, tak co mne muze jeste prekvapit?

     Nad mapou Kahiry jsem se rozhodovala kam pojedu, nejradeji bych pochopitelne k pyramidam, kam jinam by clovek mohl taky chtit jit v Egypte, ze jo... ale Zagira mi rikala, ze mne tam vezmou pak oni. "A mate tady nejaky souk?" zeptala jsem se, protoze arabske souky jsem nedokazala nikde vynechat. "Khan, to je nejvetsi souk na svete." Tak to bylo jasny, to prece musim videt!

     Spat jsme se dostali az kolem treti rano, ale usnout jsem stejne nemohla. Nebyla jsem zvykla se takhle prejidat a mela jsem pocit, ze jsem spolykala kameny. Patri mi to! Nejradeji bych se byvala oblekla a probehla se kolem bloku, ale to by mi asi nedovolili. Krome toho jsem musela porad myslet na Hamadiho, na to, ze minulou noc jsem byla jeste s nim... Co dela... je mu tak smutno jako mne? Kdy se zase uvidime? Uvidime se jeste? Napise mi? Jeste nemam ani adresu, kde budu bydlet, takze mu aspon hned zitra  poslu pohled, aspon at on vi, ze mi chybi... at na mne nezapomene! Jenze pak jsem si rikala : "No a co, kdyz zapomene, stejne to cele nema smysl... A tak jsem se kroutila na posteli a cekala na rano, kdy  mne z polospanku probudil melodicky hlas muezina: Allahu akbar,  Allahu akbar … Ashhadu an la Ilah ila Allah … Ashadu an Mohammedan rasul Allah … Haya ala as-sala … Kaya ala as-sala....V Carthagu jsem to  nikdy neslysela, uvedomila jsem si.  Oblekla jsem si oblibeny a beztvary cerny kaftan se slunickama a uvazovala jsem o tom si koupit nekde hidzab. Sagira mi nabizela jeji, ale mela vsechny v bile barve a kdyz jsem se podivala na sebe v zrcadle, tak jsem si pripadala jako ruska babushka, tak jsem si ho nevzala. Pak jsem toho hodne litovala a rada bych byvala byla i babushka! 

     Snidani se mi podarilo odmitnout.  Vcera jsem si ani neuvedomila v te tme a mem zmatku z nocni Kahiry, ze nez jsme prijeli do restaurace, jeli jsme pres dlouhatansky most. Jako tim myslim, ze mel pres dvacet kilometru!  Ted mne pres nej vzala zase Sagira, protoze pracovala mimo Zamalek. Kahira v dennim svetle byl uz naprosty chaos aut, oslu, velbloudu, koz a dokonce i slepic, voziku s ruznymi potravinami, prodavacu na kolech s osatkama na hlave a vsichni strasne spechali. A kdo mohl, tak houkal! Tady ridit auto muselo byt opravdu desive. Nedovedla jsem si predstavit treba pouhe prejiti ulice! Mela jsem s tim potize i v Brne, natoz pak tady! Vsude na silnicich byla  rozeseta  skla a ruzne soucastky z rozbitych aut, ktera nikdo neuklizel. Majestatni rekla Nil, ktera tu byla od nepameti, byla kalna a spinava. Na ni byla spousta lodi a lodicek, ktere jejich majitele pronajimali turistum a plovouci restaurace a bary.

     Sagira mne vysadila na jedne křižovatce, kde pracovala a zastavila taxika, aby mne odvezl na Khan a zaplatila mu za cestu dopredu.Taxikar mne napred uvital v Egypte a pak zacalo vyptavani. Jeho anglictina byla bohuzel hodne nedostatecna, asi na urovni moji tunistiny. Pak mne nabizel, ze mne odvede az dovnitr, tak jsem neprotestovala. Zavedl mne do uzke ulicky, kde byly snad tisice lidi a zrovna tolik stanku, ktere prodavaly naprosto vsechno. Stezi jsme se prodirali davem, protoze kazdy do nas vrazel. Bylo tam strasne pokrikovani, jak se prodavaci i kupujici dohadovali o cenach... Prodavaci byly nepredstavitelne agresivni.. Osobne se mi vic libil tunisky souk, prehledny a takovy domactejsi!  Ale jako cele Cairo, ta amosfera. cloveka dokazala strhnout. Uzke ulicky, stredoveke brany, zakourene kavarny a  minarety. Davy lidi vsude a porad se neco delo. Libily se mi egyptske sosky, byvala bych si rada prohledla papyrusy, ale vedela jsem, ze zastavit se u neceho, hned bych byla tazena do obchodu... "Where you from?" zastavil mne jeden mlady Egyptan s tmavym fouskem pod nosem jako mel Hamadi. Jen vzpominka zabolela a snad proto jsem odpovedela. "Ceskoslovensko. "Cheska cholka!" hned zareagoval v cestine. Zarazila jsem se, jestli tam treba nestudoval, ale na muj dotaz bylo jasne, ze to bylo jedine co z cestiny znal. Pak jsem zjistila, ze kazdy zna aspon par slov snad z kazdeho jazyka. Priste jsem zkusila rustinu a melo to stejny ucinek.

     Egyptanky byly vetsinou zahaleny od hlavy az pate. Ty modernejsi mely ale aspon jenom satek jako Sagira. Kaftan byl v poradku, takove beztvare obleceni mely vsechny. Ale prece jen v Tunisu bylo vsechno daleko volnejsi. Videla jsem zeny, ktere mely i mrizky pres oblicej, aby opravdu z nich nebylo nic videt. Nekolik lidi slo za mnou a ja jsem se zacala desit. Byli  to nejen muzi ale i zeny. Snazili se dotknout mych vlasu, dokonce mi strkali prsty do oci..  Jak jsem litovala, ze jsem odmitla hidzab! Pres cely ten rok straveny v muslimske zemi, tohle bylo pro mne neco co jsem nezazila!  "Metakis maya!" (nechte mne na pokoji)! Vsichni se zarazili a ustoupili o krok dozadu.  "Min fahldek imsi!" (prosim vas bezte pryc!) Ridic taxiku sice sel porad se mnou, ale rozhodne se nehodlal plest do mych problemu, ale pak mne strcil do jednoho obchodu, cemuz jsem se ani uz nebranila. Ovsem mohla jsem to vedet dopredu. Proto ta ochota jit se mnou! Byl jednim z nadhanecu! Majitel, takovej vylozene slizkej typ, mne velice vital v Egypte (to delal naprosto kazdy i na ulicich).      

     Prvne mi nabidl caj a pak vnucoval ruzne sosky, ktere jsem pochopitelne koupit nemohla a nechtela. Chtela jsem jen jednu jedinou vec.... cerny hidzab na hlavu! Nakonec ani papirovej pytlik by nebyl k zahozeni, jsem si tou dobou uz rikala.....  Hidzab sice v obchode nemel, ale zacal byt strasne doternej a nechtel mne pustit pryc. Pokusel se mne dostat vedle nekam do  tmaveho skladiste, ja jsem se branila. . Najednou jsem uvidela pres sklo, ze kolem prochazi nejaci dva Japonci.Ti budou urcite mluvit anglicky napadlo mne. Vykrikla jsem, ze tam jde muj zavj (manzel), vytrhla se Egyptanovi, vylitla z obchodu a  vrhla se nadsene jednomu z nich do naruce. Bylo na nem videt, ze se sice divi, ale pochopil velice rychle. Vzal mne za ruku a nechali jsme za sebou udiveneho majitele obchodu, ktery asi zaplakal, ze mu unikli japonsti turiste!

     Ti byli totiz u obchodniku strasne oblibeni i v Tunisu a asi na celem svete.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk