Po prestavce vystoupil charlestonsky ridic autobusu, ktery zazil hurikan Hugo, a dokonce natocil i domaci video. Byla to pohroma, a stale si to nedokazu predstavit, díkybohu – mnoho lidi prezilo. Byl dokonce prikaz k evakuaci, ale i presto nejaci lide zustali ve svych domovech.

     Take jsem si pak vybrala specialni tricko, ktere me zaujalo necim zvlastnim… Kdyz jsem navstivila brzy pote Dasu, tak potom prekvapene konstatovala, ze mam uplne stejne tricko, jake nosi ve Start treku. To me dostalo a hned jsem vedela, cim me podvedome zaujalo.Tak jsem se cely den citila jako Kirk J. Take uz se mi zacalo hodne styskat po domove, ac jsem byla po usi zamilovana. Jsou chvile, kdy proste clovek smutni. Predstavovala jsem si, co bych asi delala, kdybych neodjela a co asi delaji nasi a babicky. Holky v Cechach v mem veku uz pomalu zacinaji byt tehotne, v  lepsim pripade se teprve vdavaji. Naskakovala mi z toho husi kuze.

     Hned prvni listopadovy patek me trosku vystrasil. Nejprve jsem se nemohla rozhodnout, zda uz v noci odpluji smer „muj pritel“ anebo si pujdu hezky brzy spat a rano cela vyspala dojedu. Rozhodla jsem se pro druhou variantu, ale nemohla jsem moc spat a okolo pulnoci mi volal Mexik, jestli bych nemohla prijet anebo jestli by me alespon nemohl videt a prosil a prosil, az me samozrejme nakonec udolal a ja oznamila domaci, ze s nim jdu na chvilku ven. Chodili jsme a chodili, pak uz jsme byli pekne ucaprtani, a tak jsme si sedli na obrubnik u jakehosi sousedniho baraku. Domaci ten den prijel pozde, okolo druhe, kam az se nase prochazka protahla. Pak uz se mi ale vubec nechtelo vratit zpatky domu a Mexik me premlouval, abych jela rovnou s nim. Dosla jsem si tedy domu pro nejake veci a zdejchla se, protoze se mi nechtelo nikoho budit. To je ta moje spontannost, ktera me mnohdy privede (a jiz nekolikrat privedla) do nesnazi. Jiz na puli cesty do nasi vesnice volala domaci na mobil, a kricela na me, jak si to představuji, takhle si odjet, ani ji nic nerict, pak zacala brecet a nakonec dostala histericky zachvat.

     Ja jsem si nebyla jista, zda to mysli vazne, abych se urychlene vratila, protoze mluvit s ni v takovemto stavu se mi rozhodne nechtelo. Na druhou stranu ignorace by mohla znamenat vyhazov. Rozhodla jsem se opet intuitivne, neresit to a jet svou cestou. Zbytek noci jsem ale vubec nemohla spat a pekne me to cele rozhodilo. Dost.

     V sobotu jsem se sesla s Evkou na bojovou poradu. Byla pekne vyjukana, kdyz jsem ji v nasi snemovne alis Starbucks vybalila, ze nejspis odjizdim. Domaci se mi do te doby neozvala a ja jsem byla na vazkach. Evka mne uklidnovala, ale jista si nebyla. Bylo to prijemne zase spolu v klidku pokecat. V nedeli jsem se vracela s velikou nejistotou. Domaci uz byla v lepsi nalade, a tak jsme si to vyrikaly, ja jsem se omluvila, ze jsem nic nerekla, protože jsem nechtela nikoho budit a samozrejme u nich chci i nadale zustat. Vycetla mi, ze jsme s Mexikem sedeli na obrubniku ciziho pozemku, ze to se nesmi, pry by na nas ti lide klidne mohli zavolat policii! O tom jsem ale nevedela a pripadala jsem si jak za války – po desate nechodit ven. Vazne divny…

     Na druhou stranu ale musim uznat ze to, co se deje v Americe, nad tim zustava kolikrat i rozum stat. Nevim, zda jeji rozhodnuti bylo otazkou financni nebo emocni, kazdopadne to hodila za hlavu, objaly jsme se a jelo se dal. Dozvedela jsem se, ze rodinka planuje na Thanksgiving alias den Dikuvzdani jakysi vylet do hor, a tak ja bych mela mit skoro tyden volna. S Mexikem jsme si tedy naplanovali bajecnou cestu smer Miami a ja jsem byla uz cela natesena na svou prvni dovolenou! Je to z Charlestonu zhruba deset hodin jizdy autem. Pres internet jsme si zarezervovali celkem levny hotel a uz se mohli jen tesit na spolecnou dovolenou!

     „Zn. ve dvou se to lepe tahne.“

Katka Kolářová, Charleston, USA 

linkuj.cz vybrali.sme.sk