Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

pokud totiž je slunečný den a syslík, když vyleze, uvidí svůj stín, nastává dalších šest týdnů špatného počasí a  dlouhé zimy. Jaro podle této tradice přichází, je-li v onen den obloha zamračená a žádný stín proto nemůže být vidět. Sysel pak buď zaleze zpět do svého doupátka, nebo zůstává venku a vítá příchod jara. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Původně byla oslava tohoto dne čistě evropská záležitost.     V tento den byla především svěcena světla (svíčky) a podnikán velký ohňový průvod na oslavu nové čistoty Panny Marie. Ono totiž  podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40, po narození děvčete dokonce 80 dní za nečistou. Po uplynutí této doby musela přinést knězi jako obět za svůj hřích beránka a holoubě. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubě a kněz za ní vykonal smírčí obřady. Tím teprve nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to tedy učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Ano, 2. února je to právě čtyřicátý den…  Tento svátek se slavil jako připomínka oné slavné události již od 4. nebo 5. století. Tehdy se však svátek jmenoval Setkání (Hypapante, řec.), protože se Ježíš poprvé setkal se svým božím otcem. Součástí oné velké slavnosti se postupně stal už zmiňovaný světelný průvod. Teprve později se poněkud hlučný svátek začal u nás nazývat Hromnice a v německých zemích Lichtness.  

   Postupem času se tradice pomalu začínala měnit. Němci přidali víru ve zvířátko, které se tento den leklo svého stínu. Tuto tradice poté přivezli během 18. století do Ameriky přistěhovalci z Německa. 

A tak,  od konce roku 1800,  se začal druhý únor slavit v Americe jako velký svátek počasí – stalo se tak především díky společné snaze dvou mužů. Jedním byl redaktor Clymer H. Freas a druhým kongresman W. Smith. Tito muži zorganizovali a zpopularizovali každoroční festivalv malém městečku Punxsutawney v Pensylvanii. Tento stát v té době osídlili z největší části totiž právě němečtí usedlíci. A jak šla doba, na každoročních festivalech se něco přídávalo – později se sysel už jmenoval stejně jako město „Punxsutawney Phil“; vzniklo na jeho počest plno písniček,nových jídel, jsou celé hudební skupiny – opravdu oslavy jako hrom…Tento veselý a velmi populární festival trvá dodnes a jmenuje se Groundhog Day (Syslíkův den).

P.S.  Letošního roku byla obloha čistá a stín tedy zaznamenán byl. Což věští další zimu...

Emmanuela, Las Vegas

linkuj.cz vybrali.sme.sk