Varianta I.

     Zase je rok v háji…. Předvánoční honička –člověk by se nejraději na všechno vykašlal, vždyť jsou to jen pověry… ale když  se nepodřídím, budu za neřáda a negramota a vůbec… Jen samý zbytečný vydání – co pořád kupovat? Co dávat za prezent?  Stejně je to jen všechno výměna – jako v tom starém vtipu, jak se jednou tisícovkou podarovala postupně celá velká rodina… Nojo, a stejně – když už mi někdo něco dá, tak jen nějaký zbytečnosti, který nepotřebuju a teď budu muset kvůli tomu mít veselej a šťastnej a spokojenej xiftík… 

     A po tom salátu mi zas bude mizerně a když je člověk tlustej, tak by tohle neměl… Nehledě na to, že to jsou jen svátky obžerství a opilství… a když už, tak jen maximálně pro děti do dvou let, než začnou říkat, že „Petříček dostal todle a todle a proč já ne? A tohle je starý, to už nejni IN, to je fuj…“

     V televizi taky nic nebude, stojí to všechno za bačkoru, člověk jen platí a platí a ani se na to nedá dívat… furt dávaj jen omletý filmy, panebože, to je hrůza, ať už je to za náma…

     Nojo, tak šťastný a veselý, vždyť ono to nějak dopadne, jako ostatně vždycky…

Varianta II.

      Tak zas je jeden rok za mnou… Sice se nic moc nezvládlo, ale aspoň se něco děje, ne? A že se občas něco nepovedlo? OK, tak tomu nebudem říkat kokosky, co třeba briketky, drahoušku J…

     Podívejme, sníh… zase schoval nepatřičné a ukázal pomíjivost všeho. Vždyť je fajn, že JSME, že si tohle všechno ještě můžem užít… Dobrý i špatný. Každý vrtání zubů jednou skončí, stejně jako milostná noc.  Každej průšvih nějak dopadne.

     Nic netrvá věčně – dobrý, ani to špatný, tak proč se raději netěšit? Že toho k těšení tolik v životě není? Ale jděte, vždycky se dá nějaká drobnost pro potěchu najít, ve všem. I v oněch průšvizích. Protože – když se z nich člověk vyhrabává, když si řekne: „Tak tohle už rozhodně ne!“, má před sebou pohled do budoucna, do něčeho rozhodně lepšího. Záleží jen a jen na každém osobně… Perfektně to vystihl Mark Twain: Ta nejpomocnější ruka visí z tvého ramene. A i když se hodně lidí nechová nejlíp, pořád jich zůstává dost, kvůli kterým stojí za to, mít chuť do života.

     Takže lidi, snažme se občas ovládnout, snažme v sobě zapřít vztek, stejně jako zbytečný pláč a nářek, nechuť k vlastní změně. Vzhůru do svátkování, vždyť i tohle zase skončí, a přijdou další dny… Co takhle zpříjemnit je sobě i ostatním?

Přeju všem

co nejhezčí dny (i noci)

nejen ty blízké, vánoční, ale i obyčejné.

Ať jste s někým, či sami,

tady či tam

v zimě či horku

užívejte si…

život přeci stojí za to!

Vaše

kudl@nk@

linkuj.cz vybrali.sme.sk