já si myslím, že jsi úžasná a šikovná holka. Že jsi nejhorší část už zvládla a teď už to bude jenom lepší. Všechno si uvědomuješ, to je důležité. Řekla bych, že to chce ještě trochu času a bude to úplně dobré. Vždyť ty od nás nic nepotřebuješ, snad jen se vypovídat, když s tím už nechceš "otravovat" kamarádky... Kéž by všechny týrané ženy byly tak šikovné jako ty! Hodně štěstí, on ten, co za to bude stát přijde a pomaličku odbourá tvé, celkem pochopitelné, zábrany!

že tohle je už dobrá cesta. Jen jsi ješětě celá bolavá, ale je vidět, že "rekonvalescence" pokročila.

tak to je další do pořadí ? Co se to děje ? Možná bys Pavli mohla vyhledat i odbornou pomoc psychoterapeuta. A nevyhýbej se společnosti, když budeš sama, budeš o tom pořád dumat !

proc se chces vracet k "puvodnimu stavu"? To nastesti nejde.. Ten vztah s tim dotycnym Ti sice spousta veci a hlavne idealu vzal, ale taky Ti dal neco noveho - schopnost vzeprit se tomu, co Ti nevyhovuje a zacit znovu.. Nikdy uz nebudes takova jako predtim, ale to neznamena, ze nebudes lepsi.. Drzim palce.. a nespechej na sebe

tak přesně taklhe jsem se cítila po rozchodu. Jako bych to psala já, opravdu. Ale věř mi, že čas to napraví. Teď už se cítím mnohem líp. Je možná lepší, že ani s nikým teď nejseš... Mně hodně pomohlo, že jsem se začala sama před sebou chválit. Ne nějak neúměrně - ale místo toho, abych na sobě jen hledala to špatné nebo se ujišťovala, že to, co mi řekl on nebo jiní je pravda, zabývala jsem se tím, co je dobré. Pak jsem měla sílu poprat se s tím špatným. Když jsem to zvládla, dodalo mi to sílu. Taky mi hodně pomohli přátelé - byli na mě tvrdí a neomaleně mi opakovali, že smutní a negativní lidé nikoho nepřitahují. Jo, bylo to drsný, ani nevíš, kolikrát jsem to obrečela. Říkala jsem si, jak je to nespravedlné: já smutná proto, že jsem sama, jsem sama proto, že jsem smutná. Že kdyby se mi nestaly všechny ty hnusný věci, tak bych byla v pohodě. Prostě na posranýho hajzl spadne... Ale právě ta drsná "výchova" mě právě asi posunula dál. Hodně štěstí a věř si. Pa

vždyť jsi na nejlepší cestě k dobrému, to děsné máš za sebou, vše si to uvědomuješ, vem si z toho ponaučení, zavři to do krabičky a už nad tím nepřemýšlej. Říká se, že si člověk má vybavit věci které dělal předtím, a které ho těšili a byl při tom šťastný a veselý, a začít je zase dělat, někdo sport, někdo staré kámoše, nebo nějaký skoro zapomenutý koníček... každý jsme nějaký. Já když je mi nejhůř, tak dělám návrat k přírodě, trávím tam hodně času, v lese, na procházkách....

to jsi psala o mne?musim se nadechnout a napisu,jak tohle resim ja...
jen jsem jeste tak blba ze jsem do dnes se nedokazala popsat tak vystiznymy slovy/ja to proste resim s kamaradkou,treba si o tom piseme i denne.Samozrejme ze i kamaradka prosla tim samym jen v bledemodre barve.
Pomaha nam poznavat filozofie,ji i'ting,mne evangelium,do toho zen a obcas se do toho zamicha bratr s buddhismem,takze z teto michanice si bereme to,co nas oslovuje.
Takze takoveto "popaleni" nam vytvari ochranny krunyr,o kterem po case ale zjistime,ze nas spise dusi nez aby chranil,tudiz tudy cesta nevede.
Stylizujeme se,ze strachu a podvedomne porovnavame.
Manipulatori nas prakticky naucili se nevyjadrovat presne,co chceme a to nam prinasi problemy.
Jak bylo tezke pro nas odhadovat neustale,co si druhy mysli a co chce-tak tak je tezke i pro okoli,aby se dovtipilo,co chceme my.
Taky jsem se potom chovala asertivne tam,kde jsem mela spis zarvat a tam,kde jsem mela sanci byt nezna jsem se chovala agresivne a s vysledkem vztahu jsem stejne spokojena nebyla.
Chce si to na chvili sednout a snazit se porozumnet sam sobe,proc se chovam tak a onak kdyz bych nejradeji se chovala jinak?
Strach ze zase nalitnu.
Dnes mne rekla dcera hezkou vetu,kdyz jsme se bavili o alzheimeru a stari..."chodime do skol abychom nakonec to,co jsme se naucili zase zapomneli"Vyrustame z detskych her abychom se k nim ve staru zase vraceli,odchazime z venkova do mest za praci abychom se ke staru vraceli zase na venkov a tak i ted,ve vztazich-odnaucujeme se duverivosti ,abychom casem zjistili,ze bez duverivosti je zkazeny zivot.
Ma to ale cenu,takovou drinu?
Cim drive zacnem se vracet,tim lepe.
Ano,chce se to opet vratit tam,kde jsi byla pred timto skaredym vztahem,Pavlinko a na kazdeho dalsiho cloveka,ktereho potkas,muze,kolegu ci kolegyni,sousedy se divat opet s duverou a neporovnavat s tim,co jsi prozila.
veci nekdy vypadaji podobne a pritom je vsechno uplne jinak.
Lidi jsou jini a Ty jsi taky jina nez vcera,nez pred rokem.
Spatne zkusenosti musis ovladat Ty a ne naopak.Az se Ti to podari,spatne zkusenosti se budou hodit ale to rana na dusi musi byt uplne zhojena.