Kdyz jsem  vesla do letistni haly, tak mne vydesily  silene davy lidi. .. Tady snad nemam sanci nikoho potkat!. Ale  v tom jsem uvidela divku v  bilem hijabu, ktera mela na krku cedulku s mym jmenem. Cekala  asi hodne dlouho, protoze nez jsem se dostala pres emigrak, tak to trvalo celou vecnost...Predstavila se mi jako Sagira, pracovala pro United Nation. Pozdeji jsem se dozvedela, ze jeji otec je Egyptan a matka Americanka. Narodila v Egypte a jako Egyptanka vypadala. Polibila mne na obe tvare a obejmula, patrne tyhle zvyky jsou stejne ve vsech arabskych zemich.. Presto  prvni momenty v Egypte byly sokujici. Kdyz jsme vysly z letiste, videla jsem vsude pohozene.velke bile baliky a  trvalo mi to moment, nez jsem si uvedomila, ze to jsou lidi, co spi na ulici. Bezdomovci. Udivilo mne ze jich bylo tolik, bida  je tu  rozhodne daleko vetsi nez v Tunisu. Kahira byla nejvetsi město, jake jsem kdy videla. Uplne mi sla hlava kolem. Taky  strasne moc odpadku, vsude spina a  tela prejetych kocek.. Nechavali je tam lezet, casem vysychaly a ani nepachly. A ten hluk! Jenom pocasi  bylo prijemne, proti Tunisu teplejsi a hlavne neprselo. Vubec v Egypte prsi velice malo, Cairo je silene obrovske mesto, proti mirnemu klidnemu Tunisu neprirovnatelne. Nebyla jsem si jista, jestli se mi to libi. Bylo to jako skok  z klidneho potucku do Niagary! Nepredstavitelny trafic, davy lidi a zluty prach.. To mne desilo, ale zaroven to bylo neco, co jsem nikdy v zivote nezazila a fascinovalo mne to. Strasne zijici pulsujici mesto... I kdyz bylo uz skoro jedenact v noci, ulice byly  porad zaplnene.  Nemohla jsem verit, ze Sagira  se vubec dokaze  v tomhle orientovat. Bylo to vsechno neskonale chaoticke.

     Moje nova pritelkyne klidne projizdela cervena svetla, stopky pro ni neexistovaly, a  stejne jako vsichni ostatni neustale houkala, myslela jsem ze se mi z toho kravalu rozskoci hlava.. Kdyz si vsimla, jak se krecovite drzim  sedadla tak mi  rekla, ze kdyby jela jinak, tak se nikam nedostaneme. Predjizdely jsme auta, ktera se drzela pohromade patrne jen silou ridicovy vule, lidi na oslech, no byl to zmatek nad zmatek. Ridici se patrne domnivali, ze sviceni u aut bere vice benzinu nebo co, a jen malo jich melo zapnuta svetla. Takove pohybujici se sede obrysy, to byl primo zazrak, ze jsme do nekoho nenarazily. Ulice byly uzke, ale to bylo jen zdani, protoze po obou stranach byla zaparkovana auta v nekolika pruzich. Misto sviceni kazdy houkal, coz navozovalo pocit absolutniho blazince. My taky. Odvazila jsem se k otazce. "Proc nesvitis?" ptala jsem se kdyz jsme se propletaly tmou asi stovkou a ja trnula hruzou do ceho narazime. "Je to spatne na oci", odpovedela mi kratce.

     Pak se mne zeptala jestli mam hlad, ale i kdyz jsem rekla ze nemam, byla to zrejme jen recnicka otazka.. Zastavila v jednom  vnejsim pruhu a rekla, ze pujdeme na veceri. Jsme nedaleko jejich  bytu a bude tam na nas cekat jeji manzel, ktery by byval prijel na letiste uz s ni, ale mel nejakou nutnou praci. Upozornila jsem ji, ze zapomnela  auto zamknout, ale smala se a vysvetlila mi, ze to se tady nedela, protoze ten clovek co se o auta tady v tom pruhu stara, musi mit moznost s nima manipulovat. Divila jsem se, ze ji ho nikdo neukradne, ale rikala, ze to se nestava. Vesly jsme do restauace a ja jsem si najednou pripadala jak v pohadce tisice a jedne noci.Nejaky specialni casove posuvny pristroj mne prenesl do casu sultanu a pasu. Vsude bylo plno mosaznych lamp,  na gaucich  plno polstaru.  Prijemna ticha orientalni hudba a kazdy stul mel svoje soukromi... Sagira rekla komusi jmeno a byly jsme uvedeny ke stolu, kde dva muzi pokurovali na pohovce shishu. Hned oba vstali kdyz jsme se objevily. Jednoho mi Sagira predstavila jako sveho manzela a druheho jako bratra.

     Sotva jsme se usadily, prinesl nam cisnik  "mezze," talire malych predkrmu, nad kteryma jsem uzasla a myslela jsem,  ze to je uz hlavni jidlo, (bylo to asi 30 ruznych talirku!) ale.hned nam byly jeste nabidnuty jidelni listky, ktere byly v arabstine, takze jsem radeji nechala vybirat svoje hostitele. Ti se chvili rychle mezi sebou domlouvali  a pak se mne Sagirin manzel Masud zeptal, jestli chci veceret klasickou egyptskou kuchyni. Jisteze!. Nikdy jsem se nebala ochutnavat cizi jidla.

      "Kde jste byly takovou dobu?' zeptal se Sagiry. "Sedime tady skoro dve hodiny a uz umirame hlady!"  Zatimco v Tunisu byla druha hlavni rec francouzstina, tady jsem mela stesti, ze skoro kazdy mluvil anglicky. Sagira vysvetlovala problemy na letisti a ja jsem se jen omluvne usmivala. Nez nam prislo hlavni jidlo, tak se mne vsichni vyptaval, proc jsem vlastne prijela z Tunisu sem a jak dlouho jsem tam byla a podobne. Zajimala je  moje arabstina a byli nadseni z toho, co jsem dokazala rict, Pritom mi nabizeli jednotlive predkrmy "mezze" a vysvetlovali mi, ktere jidlo je co. Chutnaly mi nejvic asi male korenene parecky, jatra na grilu, nadivane vinne listy, kebab. Naposledy jsem ochutnala podivnou kombinaci, ktere rikali koshary, o ktere rikali, ze je to tradicni egyptske jidlo a ze proste musi chutnat kazdemu.. Ja teda radeji rozhodne ceska tradicni jidla, ale spatne to nebylo, diky tomu, ze mam rada korenena jidla. Rozeznala jsem v tom  spagety, makarony, ryzi,  cocku a  chick peas, nastesti to bylo zalite docela dobrou palivou  omackou z chili papricek.  Kdyz jsem myslela, ze dal uz nesnim ani sousto, prinesli nam hlavni jidlo. Neco jako arabsky gulas z kralika s ryzi, ktery mne udivil jasne zelenou barvou, Ale jina zeme... bylo to  dobre, jen toho bylo trochu moc, hlavne takhle na noc. Byla jsem si dost jista, ze mi bude spatne..
     Mela jsem zustat v Kahire jen par dni vyridit nejake formality a pak odjet do Alexandrie. Bydlet jsem mela u  Sagiry a Masuda... "Nechtela jsem te nechat v hotelu", rekla mi, "u nas se ti doufam bude libit."  Zitra jsem mela mit volny den, tak jsem rekla, ze se podivam do města. Sagira i Masud museli do zamestnani.   

      Hapi, Sagirin bratr, se se mnou pokousel domlouvat na urcitou dobu na nejakem miste, kdyz pujde z práce, ale ja jsem si byla jista, ze bych to nikdy nenasla, tak jsem  odmitla. Sama jsem se rozhodne nebala. I kdyz egyptstina byla trochu rozdilna od tunistiny, pomahalo to a necitila jsem se tak ztracena jako prvni dny v Tunisu.. Pro pripad, ze bych se ztratila, nebo nenasla, kam se mam vratit domu (coz jsem povazovala za velice pravdepodobne s prihlednutim k moji orientaci), jsem dostala na vsechny telefonni cisla do prace i domu, aby pro mne nekdo mohl prijet. Rozloucili jsme se s Hapim, protoze tam mel svoje vlastni auto... Kdyz jsme odjizdeli, pruhy tam byly uz tri a ten silene sikovnej kluk, co tam hlidal ten ulicni parking, preparkovaval asi deset aut, aby nas dostal ven. Masud mu strcil do ruky nejake drobne a odjeli jsme.

     Mimochodem Masud neridil o nic lip nez jeho zena!

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk