ODPOVĚĎ:

Tamarko, jsi v té samé nechutné situaci, jako plno jiných. Závislost… Kolikrát jsme tu už o ní psali, četli, polemizovali. Snažím se napsat – shrnout – všechny podmínky, které k ní vedou, které přikovávají ženy k dobrovolným okovům v jejich soukromém vězení. Jak je možné, že ten, který je dříve obletoval, dobýval, nad kterým měly „moc, danou láskou“, že najednou se změní téměř v otrokáře? Jsem přesvědčena, že to je jen a jen jednáním samotné oběti, která se dobrovolně do této pozice vmanévruje. A dále – že tahle nezřízeně submisivní pozice má většinou svůj původ v ženině těhotenství.

     Je nepochopitelné, že v době, kdy se stává důkazem velkého zázraku, kdy dává život novému člověku, se sama ponořuje do pesimismu, nedůstojného sebeponižování… Ne každá, samozřejmě J. Snad za to může tělesná změna, doba, kdy se dlouho cítíme špatně, mnohdy velice nevzhledně, totéž i po porodu, kdy není tělo hned stejné jako před těhotenstvím; některá je přímo posedlá zoufalstvím z „nehezkých“ změn… A k tomu se přidá malý usurpátor, který „obtěžuje“ pláčem, který jednou jí, pak zase ne… jednou kaká hodně, pak zase málo a jinak, který vyžaduje komplet čtyřiadvacetihodinovou péči a pokud možno ještě víc… A zvládnout domácnost? A proboha – jak ještě být milá, půvabná a přítulná? Chudák holka se cítí čím dál tím hůř a je už jen na jejím partnerovi, jak se projeví.

     Bohužel, Tamaro, ty sis vybrala dvakrát špatně… Vzala sis člověka charakterově špatného, přímo bych řekla „s vadou“ – neskutečně náladového a bez jakýchkoliv zábran. Prostě – když má vztek, tak si ho vybije. A kde jinde je to beztrestné? No přeci doma… Na tobě…  Protože ty mu to celá léta toleruješ! Samotné kořeny problému vidím však někde hluboko, snad ještě před tvým manželstvím. Holka, píšeš, že jsi asertivní, sebevědomá – ale také jen navenek. Uvnitř máš nejspíš taky nějakou černou můru, jen opačného ražení, než tvůj manžel. On otrokář, ty otrokyně… Ne, nedělám si legraci, neříkám, že ti role „subinky“ dělá dobře, ale je v tobě někde hluboko zasunutý strach, který právě v oněch průšvihových chvílích, které tvůj manžel umí tak báječně vycizelovat, vystupuje a celou tě otupuje…

     Uvědom si, že se budeš muset rozhodnout pro řešení situace. TY. Pokud opravdu chceš být spokojená a vašemu dítku dát do života – do jeho budoucího partnerského života! – nějaký lepší model, než zatím praktikujete vy dva, ve svém soukromém sado-maso teráriu. Protože jen tím, že se z toho vypíšeš, příště zase uklidíš, ještě jindy odprosíš… tím se nic nemění. Ne, já osobně si nemyslím, že by tě opustil. A věřím, že opravdu navenek vystupujete jako perfektní a dobře prosperující rodinka. To jen ty vaše divnohrátky, které spolu vedete, ti mohou do budoucna dopomoci minimálně k průšvihu s ledvinami (pokud bys to časem trochu přeháněla s prášky), a tvému dítěti jednou k jeho mizernému milostnému osudu.

     Takže, pokud chceš dokázat nějakou změnu k lepšímu, musíš se přestat bát. Stejně, ono ne nadarmo se říká – „strach je poloviční ztráta“ J. Neboj, nic ne nestane ani na Vánoce, ani po nich… To jen tvůj páníček si zase upevňoval domácí trůn. Ono v podstatě se mu ani není co divit – jsi na lepší pracovní pozici, vyděláváš víc… A jemu se tohle asi dost špatně snáší..

     Ostatně – zkusila jsi někdy udělat Itálii ty?  Umíš si to vůbec představit? Seřvat ho, že přinese jen pár korun, zatímco jinej pořádnej chlap vydělává víc, že by taky mohl trochu víc na sebe dbát, že už ani v té posteli za moc nestojí a že už prostě těch jeho duševních menstruací máš dost? Že je na světě plno jinejch, kteří tě dokážou ocenit?! Tamarko, nadechni se, a alespoň!!! si to představ ….

     Ahoj, a zaručeně se ozvi, co je nového, daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk