Skvele tema na predvanocni obdobi))))))))
Co se tyce trestu smrti-myslim si ze v nekterych pripadech je to vice humanni nez dozivoti.
Kdyz vynechame justicni omyly.
Obvykle sadisticti vrazi slabsich-zen a deti byvaji ve vezenich tyrany spoluvezni.
Mnozi by rekli-tim lepe.
Na druhou stranu to ostatni vezni delaji s gustem,cimz se jejich duchovni kvalita horsi,takze skrze jednoho uchyla se pak v cele tvori dalsi desitky potencionalnich uchylu.
Nebot zvyk je zelezna kosile a vskutku je mozne,ze napr; citlivy clovek nejakym zpusobem donucen ublizovat se na poprve pozvraci,na podruhe to pretrpi,napotreti to dela s chladnou hlavou a na poctvrte a dal se uz na to tesi.
Proto bych byla pro nejvyssi trest a okamzity-za predpokladu ze byla vina radne prokazana.
Ale jak u ktereho pripadu.
Kdyz muz zabije muze(ne starce)ale sobe rovneho,tam bych smrti netrestala.
Soudit se halt musi s citem.
Ale kdyz to nekdo ma za profesi a dela to denne(cokoliv)-ztraci cit.
(Obrazek je ukrizovani sv.Petra,ten byl ukrizovan hlavou dolu na vlastni zadost)
Stejne musili byt lide driv snad vic odvazni ci mene citlivi,kdyz si vzpomenu na mucirny,skripce,praci kata,ktery stupnuje bolest notu po note tak aby obet neupadla do blahodarneho bezvedomi a mne se dela blbe uz jen kdyz vidim injekci.

dostane odsouzenec milost:
http://www.hutka.cz/new/html/06duben.html

jasmino, k sadistickým vrahům ve vězení, pokud nejsou na samotce, se dostanou zase jen ti nejhorší vrazi (kromě personálu, právních zástupců atd., samozřejmě.), duchovní kvalita žádná
Toto téma se mi příčí, jakkoli je,bohužel, aktuální. Mám pocit, že i pouhým psaním a čtením o něm se špatné energie násobí, dobré vyčerpávají...
Kdyby tak k něčemu vedlo zamyšlení nad tím, kam a hlavně jak se nasměrovat (lidstvo obecně), abychom takové téma vůbec nemuseli nastolit.

dobré morální hodnoty v sobě, někdo je tam prostě má, někdo tu cestu hledá a někdo si vůbec nepřipouští, že by něco takového mohlo existovat, protože by to zcela radikálně narušilo jejich amorální představy o životě a museli by s tím něco udělat a občas bolí, třeba se začít slušně chovat nebo dokonce třeba pracovat....

proc a jak to ze jsou lide snazici o duchovni rust a jini jsou hrubi-telem i dusi,kde se v nich ta hrubost vzala?
Rika se jim luza a pak se staci podivat do historie a ruznych kultur,kde zjistime za uz i "bohove" byvali krute sadisticti.
Clovek je puda a slova a ciny jsou zrna.
Zotroceny,vyhladovely a vystraseny lid nema kdy duchovne rust a to se prenasi z generace na generaci.
Tam kde se stalo zlo,tam zustavaji dlouho negativni stopy,dokonce energie.
Napr. na polich,v domech atd.
Zkazit se da vse rychle,stavba trva dlouho.I slovo a obrazy zanechavaji stopy.
Me 10ti lete dceri a cele tride ve skole dali shlednout film "Pianista",mne osobne z toho bylo dva dny zle,ptam se-a je dobre to vse videt a znat do podrobnosti?
Vyvola to ve vsech odpor k nasili nebo v nekom chut naopak si TO na nekom zkusit?

že to zmizí? Že budou všude jen koledy a svíčičky a rozzáření andělíčci... Že nebudou zlí lidé?

kiwi,budiz,a protoze lide zli jsou a budou,budeme si tedy neustale dokola opakovat do podrobna jejich praktiky.
Chci videt jak po precteni Mendela zaklapnes knihu a jdes si zpivat-treba koledy.

myslíš řeholníka
Gregora Johanna Mendela (1822 - 1884), který přibližně před sto padesáti lety v Brně v zahradě Opatství na Starém Brně provedl rozsáhlé pokusy s křížením hrachu. Na základě jeho objevů pak vznikla nová věda – genetika.

No, mě by ty pokusy na hrášcích zas tak z rovnováhy nevyvedly....

to prosím píšu sem rovnou...

ale nevzpomenu si teď, kdo ji napsal (myslím, že Monestier???), jmenuje se Historie trestu smrti. Fakt brutalni knizecka, ale velmi velmi poučná.
Jestli trest smrti obecně ano nebo ne, nad tim jsem premyslela i debatovala mnohokrat a dosud vlastne nevim. Celym tim tematem se prolinaji uvahy nad duverou - jestli ji davat znovu jako dalsi (druhou, treti, ctvrtou...) sanci. Teoreticky se každý může změnit a nalézt v sobě to dobré jádro. Otázka je, jak dlouho má smysl čekat. Kolik šancí dávat... A jestliže se pořád nedaří, tak co? Je humánní někoho zabít? Je humánní někoho na doživotí zavřít do krimu??? Nevím...

Jako že popravíme Kájínka, za 10 let se zjistí, že to fakt neudělal, tak ho exhumujeme a omluvíme se mu?

chyba v tisku-myslela jsem Mengela,ten delal take geneticke pokusy ale na lidech.

pak slova a činy, tak bychom se měli všichni snažit, jo je to těžké když Tě někdo naprudí myslet laskavě, ale je to o snaze a dobré vůli všech lidí. A s těma šancema, dávat se určitě mají nikdo nejsme neomylnej, ale zase rozumně, pokud ten člověk už předem ví, že mu zase odpustíš a dáš šanci, jako už několikrát před tím, pak si jí ani neváží.

anebo: odsouzenému Kajínkovi v jeho 85 letech oznámíme, že jsme se spletli a omluvíme se mu? Nevyjde to nakonec nastejno?
Jasně - extrémní případ... Jedno je jisté: v případě justičního omylu a trestu doživotí či trestu smrti to vyjde na stejno. Život v hvězdičce.

a co tak jednoznačný případy, jako ten současnej úchyl, co vraždil heparinem... Co byste doporučili pro něj? Další šanci? Případně kolik šancí?

...co nasleduje po smrti :)

Pokud bychom vedeli, ze nic, tak by bylo precejenom asi lepsi masovym vrahum a uchylakum zabranit skodit jednou provzdy, a pokud to nejde jinak, tak i smrti.

My buddhisti predpokladame, ze jednotliva mysl trva v podstate kontinualne a smrt a nove zrozeni jsou v tomto procesu jen nepodstatnymi epizodkami :). Tim padem vrah zustane v dalsim zivote zase vrahem, navic jeste bude chtit karmicky zuctovat s temi, co ho na to kreslo posadili. To asi neni uplne dobry. Samozrejme pokud ho misto toho vrazime do vezeni, ktery mu nic neda, krom homosexualnich zkusenosti :), tak to nebude o moc lepsi, ale smrt pri tomhle pohledu nic neresi :(

Nesouhlasím s tím, že v naší společnosti roste brutalita. Bylo jí dost vždycky, genocida Indiánů při osidlování Ameriky je jenom jeden z mnoha příkladů. Myslím, že by se našlo dost argumentů pro tvrzení, že cena lidského života naopak výrazně vzrostla, minimálně od středověkých dob.
Množství justičních omylů mluví jednoznačně proti trestu smrti. Gita se ptá, jestli nevyjde na stejno vraha omylem zavřít a pak se mu dvaceti letech omluvit. To tedy sakra na stejno nevyjde. Zkus si představit, že jde o tvé dítě. Mně připadá ostudné, jak nízký trest u nás vrah dostane. 17 let za úkladnou několikanásobnou vraždu mi připadá jako výsměch.

ale nějak tvou reakci na to, co jsem napsala, nechápu... Zkus to nejak jinak. Fakt se nechytám. To dítě má být oběť nebo ten vrah?

a jak to bude dál s tím vrahem?
Jakožto zákeřný vrah narodí se v příštím životě jako bytost na jiném vývojovém stupni než člověk, třeba vlk. Zúčtuje-li karmicky s těmi, kdo ho (za trest) usmrtili, jak to provede...zabije je? Nebo se s nimi potká ve vlčí smečce a budou si navzájem škodit, prát, zabijí se? Nebo se ti, kdo jej usmrtili "právem" stanou lidmi, ale budou v novém životě vystaveni jiným zkouškám, aby pochopili, že trestat smrtí nikam nevede? Při těch zkouškách se setkají s tím potrestaným, nyní vlkem, dejme tomu...ale co zase bude dál? Vypořádá-li se potrestaný, nyní vlk, karmicky se s těmi, kdo jej v předchozím životě usmrtili, nehodí jej to zase zpět a nebude muset v příštím životě projít další zkouškou, jinou cestou?
:) mám trochu času :)

ja fakt nejsem realizovany lama, takze Ti na Tve otazky neodpovim.

Ale v zasade je to tak, jak rikas, bytosti si navzajem cyklicky pusobi utrpeni (napr. se stridaji inkarnace zvirete a reznika...), az kdyz sem tam nekomu z nich diky udchovnimu rozvoji dojde, ze se nechce mstit, tak se ten kruh prolomi a posunou se trochu dal...

Hlavne mi tady nehledej protipriklady a neklad zaludne otazky - opravdu nejsem ten, kdo na ne zna odpoved ci je vubec kompetentni odpovidat :)

Prý jedna nedořešená otázka buddhismu je, že není vyloučeno, že vás to i z nirvány nemůže vyhodit zase zpět do koloběhu karmy...

Člověk může umřít různě, magorů je dost a všechny se zastavit nepodaří. Třeba co s magorem v nemocnici? Doživotní práce v lomu. Tolik jich zase není, většinu průserů spáchají "běžní kriminálníci". Myslím si, že základní problém je špatný přístup policie. Pokud vím, tak třeba v Texasu se třeba případy již trestaného zloděje zastřeleného uvnitř vykrádaného objektu ani nevyšetřují. Policie si odveze tělo, zaeviduje, střelci poskytne kontakt na psychologa a tím to hasne.
A u nás? Dva roky honí majitele nemovitosti od soudu k soudu.

nirvana neni pojem s buddhismu, s tim my vubec neoperujeme, asi je to z hinduismu. Pro nas neni cilem dosazeni nirvany, protoze ji povazujeme za ekvivalentni samsare (to je ta podminena existence, ve ktery ted vsichni jsme), vsechno je to iluze, ktera neni trvala. Cilem buddhistu je dosazeni osviceni, kdy uz nejen pochopime, ale i prozijeme to, ze podmineny svet neni realny - a to uz je uroven, kterou nelze ztratit.

smerovat k budhizmu, stale ale jenom putuji tim smerem...ale podle meho chapani Johanko, to neni tak jak to rikas.
Kdyz je vrah popraveny to vubec neznamena, ze se jako vrah narodi znova. Muze se treba narodit jako osoba s obrovskym strachem pred smrti popravenim. Anebo jako treba soudce, ktery bude takovou otazku resit... Nebo jako obet, nebo jako pribuzny vraha - ci obeti...
Moznosti je nekonecno. Smerovanim neni pokracovat v tom samem zivote - ale byt postaven do relativne pribuznych situaci, aby jsme se naucili chapat vice.
Budhizmus neni jenom o utrpeni, to by bylo smutne a uz urcite neni budhizmus o zrozeni jako treba reznik a zvire(i kdyz to asi spise bylo mysleno jako priklad). Myslim, ze jste si nejak dali dohromady prvky budhizmu s hinduizmem a zamichali do toho nejaky karmicky fatalizmus.
Ne jednotliva mysl trva kontinualne - ale nazveme to treba "duse", vyraz, ktery pro nas s krestanskymi tradicemi asi je nejblize nasemu chapani. A pres kolobehy ruznych zivotu mame sanci vyvijet se a byt lepsimi, byt blize k seberealizaci jako clovek.

Budhizmus je moc siroke tema na maly prostor, existuje take mnoho ruznych smeru. Ale je to urcite velmi zajimavy smer vyvoje naseho mysleni...a ja verim, ze jeden z nejblizsich k pravde.

se vedlo tolik debat - velice zajimave tema, teoreticky. Prakticky jsem rada, ze nemusim rozhodovat a nicem takovem.
Teoreticky jsem absolutne proti trestu smrti, protoze verim, ze nikdo z nas nema pravo odebrat jinemu zivot. Podle mne tohle je ten nejhorsi "hrich do nebe volajici"... :-)

Mozna by bylo spravedlive vzit vrahovi(a ted mluvim ne o zabiti ale planovane spinave vrazde) zivot - ale vzdy se musi pocitat i s justicnim omylem. A zivot jednoho nevinneho cloveka je cennejsi, nez smrt treba stovky vrahounu. A tak pro mne existuje jenom moznost dozivotniho vezeni.
Ale pak si treba predstavme obet, jeji rodice, jeji blizci - jak trpi oni?
Je hrozne se vzit do mysli rodice nevinne zavrazdeneho cloveka - ale je to nutne, aby jsme se dovedeli vice o svem skutecnem a vnitrnim postoji k trestu smrti. Jak by jste citili, kdyby vam nekdo vzal prisernym zpusobem drahou osobu? A ted mate v ruce moznost rozhodovat...
Ja sama nevim...oko za oko, zub za zub neni dobry zpusob mysleni, ale...
Jestli si ale pamatujete dost davno v Nemecku matka v soudni sini vystrelila a zabila muze, ktery znasilnil a zabil jeji 14letou dceru. Ja ji chapu a dala by jsem ji milost bez rozmysleni.
Jina otazka je, jestli je to spravne.

Videla jsem dokumentarni film, rozhovory s pozustalymi po obetech vrazd - a uplne prekvapive skoro vsichni na zacatku citili, ze smrt vraha by jim prinesla ulehceni. Ale po jiste delsi dobe zase mnozi z nich dokazali kdyz ne odpustit, tak aspon vymazat osobu vraha ze sveho zivota...

Ach jo...jak zamotane tema, vypada to, jako by neexistovala spravna odpoved...

Asi jak bb citim, ze by bylo dobre, kdyby jsme vice debatovali a snazili se najit cesty jak udelat svet lepsim.
Bohuzel zlo ale existuje a nestaci si jenom prat, aby zmizelo...

jasne ze nemusi bejt presne vrahem v dalsim zivote, muze bejt treba ovadem :), podstatny je, ze vsechny priciny a nasledky zustanou zachovany, vsechny karmicky dusledky se musej naplnit, takze pokud trestem smrti vrahovi zabranime, aby zabil tri dalsi lidi, tak oni si to mezi sebou vyridej jinak, ty lidi asi stejne umrou, ale za trochu jinejch okolnosti apod.

Jinak myslim, ze smery nemicham, ale mozna neco podavam specificky podle masi linie (Karma Kagju) a nemusi to platit pro buddhismus obecne (= jiny linie maj mirne jiny vyklad).

ackoliv to tak muze byt a verim ze v mnohych pripadech je,nevime vsak zda jde vzdycky o vyrizovani karmickych uctu ci zda o novy zlocin.
Kdyby byl vrah odsouzen na dozivoti na samotce-a vzdy samotka,pak to vidim asi jako nejlepsi.
Ale oni nejsou vzdy na samotce,cimz jini vezni si berou pravo se mstit za obeti,ktere ani neznali,ackoliv clovek obvykle dostane velky vztek,kdyz se dozvi ze onen vrah krute zabil dite (ikdyz to dite nezna)
Tedy chtela jsem rici ze v tom vezeni se podporuje krutost.
Pak jsou zde amnestie-ty by se nemely vztahovat na uchyly.
A pak -motivy k vrazde jsou tolik ruzne.
Nevim,zda jsem se uz o tom driv nezminovala ale neva,napisu jako zajimavost,z jedne reportaze-verejny soud nekde v USA s vrahem,ktery znasilnil a zabil par mladych divek.
Byly tam pozustali obeti a bylo jim dano slovo k tomu vrahovi.
Vsichni mu nadavali,do pekla ho posilali a nejhorsi muka pekelna mu prali a on se na ne ironicky usmival.
Pak si vzala slovo jedna starenka-babicka jedne z jeho obeti.
Uz si nepamatuju doslova co mu rikala ale bylo to v tom smyslu,ze se za nej modli aby nasel spravnou cestu lasky a miru a ze ona mu odpustila-a ten vrah se pri jejich slovech rozbrecel jako male dite.On,ktery tam stal hrde a usmival se proti vsem urazkam se nahle sesul na zidli,hlavu do dlani a plakal az to s nim cukalo.
Takze-ano-lasku kolem by to chtelo rozdavat,jasne ze je to tezke v prvnich chvilich,kdyz nam nekdo ublizi.
Ale staci tu momentalni nenavist v sobe nezivit-tim odpadne sama,tak se clovek nauci casem i odpoustet.

Pro mě nirvana nebo samsara ci osviceni je (aspon pro mě) v podstate to same - jen vice pojmu, kterymi si clovek mate hlavu. Pro me je dulezity ten smysl: ma jit o zavrseni procesu oprosteni od hmotneho sveta a vlastni mysli. Jinak si neskromne myslim, ze o buddhismu taky vim dost (nekolik let jsem se o nej zajimala sama, nekolik dalsich let do me byl husten horem spodem - trochu i proti me vuli, vsechny mozne smery vcetne lamaismu ci zenu), a muj soukromy zaver je, ze je to "nabozenstvi" sobcu (stejne jako krestanstvi povazuju za nabozenstvi slabych). Kdysi mi byvalo hodne vytykano jako urcity projev kacirstvi, ze vsechny tyto viry a filozofie az prilis podrobuji kritickemu mysleni. Ale ja to proste ani nijak neumim a dokonce si myslim, ze clovek neni ovce a ma se ptat proc???
Kdyz jsem to tak cetla, dospela jsem k zaveru, ze oni sami v tom kolikrat jaksi nemaji jasno. To je proste uskali vsech doktrin, že slova vsechno nepostihnou. Da se tam taky najit hodne veci, ktere si protireci nebo nejsou zrovna logicke. I pres to vsechno ale musim rict, ze je mi tento smer vcelku sympaticky.
Jinak tak, jak to popsala Jasmina, mi pripada, ze to je prave to uskali karmy (ve kterem nevidim moc logicnosti): Na jednu stranu clovek proziva utrpeni za to, co prozil v minulosti. Trapi se, trpi, rika si, za co?, protoze si ty karmicke hrichy nepamatuje. Kolikrat ho napada: uz jsem trpel dost, stacilo. Ale ono treba taky ne - bude hur... Ta nevedomost je na jednu stranu dobra v tom, ze ma-li nekdo trpet, ackoli nevi, za co, jeste to podporuje tu bezmoc. Na druhou stranu mi to ale nepripada dokonale spravedlive a ten vychovny efekt taky trochu pokulhava. Hodne lidi se diky tomu zatvrdi a jsou jeste horsi, takze ten kruh se uzavira jeste pevneji...

to je zajimavy,co jsi napsala,ze i buddhismus je "nabozenstvi sobcu".
Muj bratr je buddhisticky mnich a tak spolu casto debatujeme o zivote a o tom jak a co pochopit.
To je asi tak vse co o buddhismu vim))))ale protoze se s brachou nazorove na zivot shodneme,tak mne Tvuj prispevek prekvapil.
O krestanstvi zase vim ja,ackoliv ja bych nejradeji vykrikovala-"oddelte Jezise od nabozenstvi" a v tom s Tebou souhlasim,ze ti lide jsou tam slabi.
Cirkev je jako choditko pro batole-pomuze se postavit na nohy.
Kdyz vsak velky clovek ma nohy porad v choditku-daleko se nerozbehne.
Co se karmy tyce,vskutku i ja mivam pocit ze potkam lidi,co mi nejakym zpusobem zasahnou do zivota a ze ty lidi-jakobych uz nekdy znala.
Taky hledam logiku,proc clovek zapomina minulost.
Jedine logicke mi pripada-aby se rozhodl pro spravnou cestu srdcem a ne hlavou,jakoz i ja se setkala se zlem a dnes mam pocit ze kdyz se clovek pta-proc musi zrovna on takto trpet,-je ztrata casu.
Odpoved presna stejne neprichazi,jediny reseni je to sve utrpeni-resit.

Pekně napsane s tim srdcem a hlavou.
S tim sobectvim jsem to myslela tak, že jedna ze zasad buddhismu je "nejprve spas sám sebe, pak teprve můžeš pomoci světu", což je kolikrát opak přístupu křesťanů (ti mají pořád nějak zafixované, že by měli tem ostatním pomáhat, vést je slovem i skutky..., kolikrát i proti jejich vůli). To se mi treba celkem libi. Ale uprimne, pristup prince Gautamy Siddharty, kdy opustil rodinu, zenu, deti, aby si v podstate chodil okolo a zkousel, co to da, je proste sobecky. Ta asijska mentalita je na to uz jaksi navykla, ale nedovedu si predstavit, ze by se takhle sbalil nekdo tady, odesel napr. do hor, zebral a de facto se stal prizivnikem na jinych... Nevim. Tahle cast buddhismu se mi moc nelibi. Je to unik či utek. Za umeni povazuju zit a rvat se s kazdodennimi problemy, a presto duchovne zit.

že matka, které umře malé dítě, manželky, kterým umře hodný muž,´všechny ty, které se trápí s nějakým gaunerem, atd. atd. - ti všichni si to vlastně odpykávají za ty předchozí. Takže nechápu, proč nemlčí, proč si stěžují, proč to tiše a smířlivě nepřijmou? Tedy i vy všichni, kteří máte jakékoliv trápení... držte, protože jen pykáte za svoje viny...
Hm, tak to se mi vůbec nelíbí.

koukat na to co nás spojuje, ne na to co nás rozděluje, toho je mraky. Duchovní myšlenky jsou dobré, jenže náboženství dělají zase jen lidé a pak to je takové jaké to je, protže jsme egoističtí a manipulativní.... Takže si každý vybere to co je mu nejbližší, s čím se nějak víc ztotožňuje, co ho podepře nebo mu umožní jít dál....Každý jsme na té cestě někde a proto někomu stačí to a jiný potřebuje hlubší vysvětlení.
Myslím, že to zapomínání minulosti je dost důležitá věc, některé životy byly dost kruté a i ty naše prožitky v nich, kdybychom si měli na všechny znovu vzpomenout a pocítít je, tak budeme všichni na psychiatrii. Asi jsme před problémy, které jsme před tím nějak nezvládli postaveni znovu a znovu a i před lidi s kterými se to stalo (proto Vám je někdo sympatický, z někoho máte pocit, že ho znáte leta...), dokud to nepochopíme a nenaučíme se to. Já když mám s někým nějaký závažný problém a pořád nad tím přemýšlím s takovým tím proč ve vzduchu, tak se mi pak zdá takový ten hodně živý sen (občas mi to proběhne hlavou i ve dne) na který se nedá jen tak zapomenout a v něm se mi promítne část toho života s tím člověkem, kde je ten zakopaný pes. A jakmile to pochopíš, tak víš jak se k tomu postavit a vyřešit to.

...neni "za neco", tak to nelze brat. Utrpeni je zpusobeno tim, ze jsme pod vlivem rusivych emoci (pycha, pripoutanost, nevedomost, hnev, zarlivost a mozna jeste neco, nevim).

Proc nekteri lide jsou ve stejne situaci stastni a jini nestastni? Proc mne pripada super, ze mam co jist a kde spat a nekdo jiny se stejnym prijmem by trpel, ze nema stejny auto a stejnou dovolenou jako soused? Vsechno to jsou rusive emoce.

Ani ja nejsem prosta rusivych emoci, takze kdyby mi umrelo dite, trpela bych. Kdyz jsem zjistila, ze jsem cekala dve deticky a uz je tam jen jedno, taky jsem brecela jak zelva a nedokazala si vysvetlit, co je to probuh za karmickou pricinu, ktera zpusobi, ze ten zarodek vydrzi jen par tydnu.

Ale uprimne verim tomu, ze bych prilis netrpela, kdyby me opustil partner, nepovazuju ho za svuj majetek (to je ta zminena pripoutanost). Nebo kdyz se mi neco nepovede, tak nenadavam na okolnosti (hnev), ale reknu si "jsem ja to ale blba, priste to udelam lip". Proste je na nas, zda prozivame zivotni komedie, nebo tragedie :) A pokud je berem jako tragedie a treba se za ne mstime, samozrejme tim zakladame na dalsi tragedie...

myslím, ale že toho gaunera si vybírat nemusíš, to je Tvá vůle. O našem životě si rozhodujeme, jak? To už je na každém z nás, takže nač si stěžovat? Na to co jsme si dobrovolně zvolili?

Ale ja zase v tom vidim logiku-spas nejprve sam sebe a pak pomuzes svetu.
Spasit se, beru jako-osvitit se,poznat pravdu.
Az ji poznas-pak ji muzes ucit dal.
Vis co je kolem nas blbcu,kteri touzi poucovat?
kdyz slepy vede slepeho-nepadnou oba do jamy?
Jak vim jak krestane chteji pomahat-kdybych nebyla silna osobnost-rozbili by mne manzelstvi,nebot mne zacali stvat proti muzi-v mem dome.
Ze se jim ale parkrat ta manzelstvi podarilo rozbit,to mi ver.Jsou vedle jak ta jedle-ano,maji pomahat,vest slovem i skutky -ale nejdrive musi znat pravdu.
A to jak ja to tam citim...bohuzel,o Kristovi melou furt ale nic nepochopili.Dle meho-nejsou spaseni.(samozrejmne ze nemohu a nesmim hazet vsechny do jednoho pytle)
Ja to znam,ty vlastni zacatky,kdyz clovek pozna-a prirovnala bych to ke svetlu,k osviceni.
Opravdu mas pocit ze Ti spadl zavoj z oci a prichazi nepopsatelna radost,ktera se muze okoli jevit i jako prvek fanatismu.
Osviceni jeste neni spaseni.V tomto stadiu clovek nemuze ucit,ceka ho jeste daleka cesta a hodne uceni sebe sama.
Vsimni si ze si to uceni vzali na paskal hlavne chlapi.
Maloktera zena odchazi zit do ustrani jako poustevnice a presto nachazis jeste i dnes hodne moudrych zen a kdo vi- treba i spasenych.
Zena,pokud je k tomu zrozena,nabyva svou moudrost v ryzim zivote, v kazdodennim kolotoci a nemalo i diky utrpeni,ktere prozila.
Je duchovne daleko silnejsi nez muz,chapej-proto je neustale ponizovana muzskym egem a proto si muzsti osvojuji pravo na moudrost)))))))
Presto musim rici,ze jsou i muzi,kteri ze zivota neutekli a zeny si cenni jako rovnocenneho cloveka.
Co se prizivnictvi tyce-takto bych to nebrala.
Vem si,ze pokud clovek pracuje tak-jako pracoval Jezis,-pak si zaslouzi dary.Lide sami davaji ze srdce,takze to neni ze by on na lidech parazitoval.
Vsak take nepotreboval vic nez jidlo a nocleh ackoliv i nejake penize meli s apostoly dohromady.
Ale kdyz hovoril-oteviral lidem srdce a nejen to-lecil.
Takze-pracoval.
Prisel sem jako muz,nemohl jinak v tom patrialchalnim svete-jako zenu by ho nikdo neposlouchal.
Ale on zenu vyzdvihl na jeji misto-skrze M.Magdalenu a vlastne i skrze matku Marii-na ni bylo ukazano ze kdyz Buh zachce-neni potreba chlapa)))))
Presto pak z Magdaleny udelala cirkev pouhou prostitutku,pritom ona mela nejvyssi post mezi apostoly.
Tak-takova "kulturni vlozka"))))))
neni kazdy prizivnik-musime ale koukat na jeho skutky-po ovoci poznas dobry strom.
Ze princ opustil rodinu....tezko dnes soudit,driv byla jina doba a je to jina kultura a nemyslim ze by jeho rodina kvuli nemu posla hlady.Jenze na to se zapomina,ze kdyz dva delaji totez-neni to nikdy totez.
Proto pisu o Jezisovi contra cirkev.
Mnozi v jeho jmene mluvi-a skutecne na lidech parazituji,mentalne je ovlivnuji,manipuluji-to je zakladni vlastnost cirkve,vsech nabozenstvi.Cely zivot studuji theologii,na praci nesahli...atd.
Pritom Jezis pracoval s otcem jako truhlar do 30ti let.Pouhe 3 roky chodil a ucil.Zadnou rabinskou skolu neabsolvoval a presto vedel.
Dobra-je syn Bozi ale jsou dodnes lide,kteri umi-aniz by na to studovali.
Cokoliv umi,od remesla pres umeni az po moudrost.Podle ovoce je pozname,za nima chodme.Mohou to byt lide v nejake zapadle vesnicce ci na kraji mesta....kdo hleda-najde.

s tim Spas sam sebe nez spasis svet stopro souhlas - to jsem asi napsala nejak zmatene. Takze timto jsem to uvedla na pravou miru. Pokud jde o (bigotní) křesťany, mluvíš mi z duše. Víš v čem vidím problém? (Aspoň tedy u těch, se kterýma jsem měla zkušenost já) se tvářili vůči mě hrozně lidumilně. Jakože oni pro mě chtějí to největší dobro, štěstí, spásu, kdesi cosi. Jenže oni pro mě chtěli to, co za dobro a štěstí považovali oni. Akorát ve svých hlavičkách to měli nastavené tak, jakože instrukce o tom, co je dobré, mají od Boha. Takže takto mi maminka mého bývalého neustále pomalu dělala křížky na čelo a říkala, jak mě má ráda, ale těsně před rozchodem za mnou chodila (a dokonce i za mou mamkou), abych jejího syna přemluvila nebo mu aspoň "nebránila" vyjet do zahraničí. Prý si všimla, že to mezi námi není ideální, takže jeho odjezd by byl takovým katalyzátorem, kdy by se po návratu vidělo, jestli je ten vztah pevný, nebo jestli se má stejně rozpadnout. Aby bylo jasno, on sám s nápadem odjezdu vůbec nepřišel, a tedy rozhodně jsem mu v ničem nebránila. Ovšem přiznávám úplně otevřeně, že by se mi to moc nelíbilo. Co jsem si ale mohla myslet o takové křesťance? Nemohla jsem jí věřit, že to se mnou myslí dobře. Beru, že nemohla zabránit rozchodu, ale jestli si myslela, jak bude super, když já tu půl roku budu sedět, smutná, těšit se na něj, aby mi pak oznámil, že má někoho jiného? To raději rovnou řez a šmitec. Jako takový blbec bych se fakt cítit nechtěla.

S tou Magdalenou - taky souhlas. Pokud jde o poustevníky a podobně, určitě mám taky stejný názor, že nejde paušalizovat. Jen jsem si něco takového nedokážu představit u každého. Když Sidhárta opustil ženu a syna, tak truchlili. Všichni řeknou: jasně, nebyli ještě odpoutaní od svých vášní, apod., museli na sobě ještě zapracovat a kdesi cosi. Určitě. Ale zase říct: ten Sidhárta, ten to ale vymáknul, odešel, pomohl jim k duchovnímu pokroku, ještě by u měli být vděčni... To mi připadá trochu divné, minimálně jako určitá nepřípadná omluva... Ovšem proč sem teda píše tolik žen, nešťastných, že jejich partner odešel za jinou a ji nechal samotnou s dětmi?(prostě - být to někdo jiný, tak ho tady kudlanky roznesou na kopytech, ale protože se pár nadšenců chytilo jeho učení, najednou se mu omlouvá a neměří se stejným metrem). Vidím v tom stejně určitou sobeckost, protože já sice partnera taky neberu jako svůj majetek, ale beru to tak (slovy A.de S-Exiperyho), že člověk je zodpovědný za to, co k sobě připoutá. Odpověď by byla jednoduchá - šel za svým srdcem, není tvůj majetek. Jenže v životě je to tak, že vztahy (i nemanželské) jsou v podstatě smlouva. Za těchto okolností spolu budeme... Lze ji vypovědět, budiž. Ale těžko si lze představit, že toto budu aplikovat vůči dítěti... (něco jako promin, mé dítě, nebudu tě živit, nejsem tvůj majetek, jdu meditovat do hor...)

Mas pravdu-vedle svobody kazdeho cloveka je take zodpovednost.
Tedy zodpovednost vuci tem,kteri jsou na nas zavisli-male deti a stari rodice.

Abych pravdu rekla-ani jsem nevedela ze ten princ opustil rodinu s detmy-vidis jake mam mezery,ja myslila ze opustil blahobyt palace a vydal se do sveta.
Taktez-opustit manzelku.
Manzelstvi je duchovne,rekla bych snad pomijive,dalo by se to tak vystihnout...
Avsak tady na zemi,v teto spolecnosti,jakou jsme si ji utvorili je manzelstvi nejen smlouva ale take jakesi omezeni v tom smyslu,ze clovek nekoho k sobe pripouta,cimz za to pouto bere zodpovednost.
Bere-li si muz zenu,bere si ji s tim ze se o ni postara a ona o nej,spolecne pak o deti a sve rodice v budoucnu.
Ikdyz nejsem zastancem drzeni manzelstvi za kazdou cenu,na druhou stranu,vdat se ci ozenit a po case si rict-mne uz to nebavi,chci poznat neco jineho-je silna nezodpovednost jedince,tudiz ta bolest,kterou citi opusteny-neni nedostatecnost opusteneho ale opoustejiciho.
Kazdopadne jsem pro to ze clovek nema na druhem lpet a cim drive se to nauci-tim drive ho prejde bolest,kdyz jeho druh odejde.Ale clovek si nema vycitat ze citi bolest,kdyz ho druhy opusti.
No a kdyz jsou deti ke vsemu,tak jasne ze je to daleko horsi.
Ikdyz -zase je nejlepsi schopnost cloveka se adaptovat,takove opustene matce to jde rychleji,nebot kvuli detem -musi jednat a rychle se zas postavit na nohy.Ale ma pravo truchlit,poplakat si i zanadavat a nemusi se pri tom citit jeste blbe,jako ze neni dokonala.
Tak to vidim aspon.
Jo,koukam ze o tom poute pises stejne)))
No,pises o te mamince byvaleho-jsou vetsinou takovi....moc sladky,porad vystavuji svou zboznost,vsak se na ne presne vztahuje to,co rekl Jezis-na narozich stoji a hlasite se modli,v chrame predni sedadla zabiraji,o pustu se jevi jako trpici-pokrytci.
Rekl-"uz maji svou odmenu")))).
A take vysvetlil jak poznas praveho vericiho-je diskretni a skromny,o Bohu zacne s Tebou hovorit az tehdy,kdyz sama projevis zajem,nevnucuje nikomu nic.
Zname to tedy obe)))))Ale-skoda je ze mnoho lidi zahodilo s nabozenstvim i samotneho mistra a to je velka skoda.Je se od nej co ucit,at se kazdy uci sam,staci kolem sebe koukat s otevrenyma ocima a usima.
Proto,ikdyz je muj bratr buddhista a v mnohem se shodneme,sam Buddha mne nenadchnul.
Velky kus pravdy ma-ale ne celou))))
Rika o oprosteni se vseho pozemskeho az k bodu nula-vymyt kompletne mozek.
Nevim,nevim,nemam na to slova ale nemam v to duveru.

budhismus není náboženství, spíš duchovní směr, proud, způsob života

to vime :-) V buddhismu neni buh, takze... Vlastne jde byt zaroveň krestan i buddhista, protoze nedojde k porušení prvniho prikazani :-)

křesťan ano, ale katolík už ne :)

JE TO HNUSNE,LEPŠÍ BY BYLO PIČUISMUS!!!:-'(