Já vím, ona to myslí dobře a jednou budu prstíčkem hrabat. J Ale k těm trapasům – jen tak namátkou – v osmnácti jsem se šíííleně zamilovala, posléze kluka neformálně představila doma, když si pro mně přišel ať jdu do kina. Vycházím z bytu s klukem za ruku, lehce se u toho vznáším na růžovém obláčku … v kapse MÁM samozřejmě peníze, kapesník, klíče, občanku atd., na což se mě aktivní maminka nezapomene starostlivě zeptat (což dodnes z duše nenávidím, protože mi tím odvádí pozornost a já pak zapomenu něco jiného, což se mi nestává, pokud mi do všeho nikdo nekecá).

     No a všechny ty „zachraňující rady“ završí bezelstnou otázkou: „A nezapomněla ses vyčůrat?“ V tu chvíli se před svou romantickou láskou samozřejmě propadám půl metru do země, na maminku hodím pohled tak mrazivej, že by jí z něj měly nejmíň naskákat rampouchy a maminka na to opět bezelstně vysvětluje: “No nedívej se tak, to já jenom abys s tím pak neměla problémy“… A tohle mi maminka, přes všechny marný prosby a vysvětlování, provádí dodnes; ale dnes už to snáším líp než v pubertě a navíc už bydlím zvlášť :-))).

     Ovšem, na jednu stranu se mamince nemůžu divit, když občas slýchám, jak se školství podepsalo na jejích kamarádkách a kolegyních. To je naše máti ještě hvězda. Jistá její kolegyňka je v trapasech fakt přeborník, což zkusím doložit následujícími třemi historkami, které opravdu nejsou nijak přibarvené. Kamarádka šla v pátek ze školy, zamyšlená nad fůrou pracovních i soukromých starostí, vešla do masny, aby rodince koupila kus žvance na víkend a disciplinovaně se zařadila do fronty polohlasně štěbetajících bab. Opět se ponořila do vlastních úvah a zčásti přestala vnímat okolní svět. Ty brebtající drbny ji asi poněkud znervózňovaly, protože po chvíli automaticky zařvala na celou masnu:“ A ticho tady bude!!“     

     V ten okamžik jí děsivě došlo, že opravdu není ve škole a to ševelení nejsou neposední žáčkové, takže zrudla a z masny vyletěla jak tryskáč, vytřeštěné pohledy řezníka i zákaznic v zádech …

     O něco později jde opět ze školy, v tašce písemky, které nutně musí do dalšího dne opravit a oznámkovat. Doma se věnuje rodince a domácnosti a v podvečer jde do tašky pro ty písemky. Písemky nikde. Obrátí byt vzhůru nohama, nadává si, kam jen je mohla založit. Nakonec usoudí, že je snad tak pitomá, že je zapomněla v kabinetu, ačkoli si byla jistá, že je odnesla domů. Začne tedy rodince dělat aspoň večeři. Otevře lednici a úhledná hromádka písemek spokojeně leží mezi salámem a jogurtama ...  kam je odpoledne omylem přihodila k nákupu.

     Dětičkám je potřeba taky opravovat sešity, což většina kantorek dělává po nocích, když už vlastní děti spí a doma je trochu klid. Maminčina kolegyňka sedí takhle nad hromadou sešitů, soustředěná na to opravování a podvědomě si uvědomuje nepříjemné zvuky, které ji ruší. Tak zasyčí: „Pšššt“ a dál se soustředí na práci. Při třetím Pšššt jí došlo, že to vedle v kuchyni píská na plotně konvice s vodou, kterou si tam postavila na kafe...

Markétka

linkuj.cz vybrali.sme.sk