Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /> 

Vo co šlo a vo co jde ? Vracel jsem se takhle odpoledne z Libochovic, před Lovosicemi normální cesta ucpaná, tak jsem to objel po dálnici. Dálnice z Prahy končí v Lovosicích – značka 100 km, 80 km a konec dálnice. Zhruba 100 m  za značkou „ Konec dálnice „ se silnice zužuje do jednoho pruhu, pravý pruh je označen žlutým šrafováním ( na kterém se nesmí stát ). Samozřejmě si tento zúžený úsek vybrala naše slavná Policie ke kontrole, zda řidiči mají dálniční známku. Zastavila mě docela a velmi fešná policajtka ( pracovně jsem si jí pro sebe nazval policajtkou Máňou ).

Ptá se  : Máte dálniční známku ?

Odpovídám : Nemám.

Ona : Přednáška na téma, že 5000 korun a podobně a vůbec, jinak, že u mě se to vyřídí 1 000 korunkami českými a jestli jsem ochoten zaplatit ?

Odpovídám : Samozřejmě nejsem ochoten zaplatit, logicky

Ona : Jak to a vůbec proč, známku nemám a co se vzpěčuju !

Odpovídám :  Jsem na silnici prvé třídy a zde, jak doufám, dálniční známku nepotřebuju, značka dálnice je cca 100 m zpátky, tak vo co jde

Ona : Jak jste se sem dostal ?

Odpovídám :  To snad není předmětem naší debaty, to je zástupný problém, já jenom tvrdím, že jste mě zastavili na silnici první třídy a chcete dálniční známku

A takhle se to opakovalo několikrát, já jí to vysvětloval trpělivě a asertivně jak malému dítěti, vona už pomalu hystericky furt – jak jste se sem dostal ? A platí tady každej, koho chytíme !  Půjdete k soudu !

Tak jsem v pohodě vylezl z auta, vzal si svůj oblíbený digitální foťák a začal jsem se vracet k dopravní značce, abych si vyfotil svoje autíčko za koncem dálnice a to i s ní. Už ječela, navíc strašná spousta aut vokolo. – Dejte si to auto na odstavný pás ! Já na ní, že se tam nesmí stát, že bych dostal od Policie pokutu – začalo to bejt už trochu hustý. Ptal jsem se jí též, proč nezastavujou auta před značkou „Konec dálnice“, ona na to chudák skočila jak myška na špek a povídá, tam jezdí všichni rychle a byly by problémy. Už přiběhl její šéf a začalo to kolem dokola celý znovu. Já jim vysvětloval, že se na světě nenajde soudce, který by mě odsoudil za to, že na silnici prvé třídy nemám dálniční známku. Sepsal všechno se mnou včetně mého odmítnutí a od té doby si krásně dopisujeme. Při odjezdu jsem zaslechl, jak na ní řve (slova nejsou publikovatelná).  Vzhledem k tomu, že byl pátek, jsem jim asi trochu znechutil víkend. Některým lidičkám prostě chybí logika v uvažování… Chtěl jsem policajtce Máně ještě na rozloučenou řící, že samozřejmě jsem dálniční známku jednorázovou měl a za značkou konec dálnice jsem ji strhnul a zahodil s tím, že už jí potřebovat nebudu. Ale už mi to připadalo všechno dost blbý a začalo mi jí bejt líto.

Mechanismy přestupkových řízení, výběru pokut a podobně mají svoje ustálená pravidla a normální úředník si s mejma papírama prostě neví rady, odmítnout zastavení řízení je pro něj věc dosti nevídaná. Parkrát jsem uvažoval při svých častých cestách do Litoměřic, že se stavím na dopravním oddělení místní police a poptám se po té krásné policajtce. Nějak jsem na to zatím nenašel odvahu.

František, Praha

linkuj.cz vybrali.sme.sk