Můj manžel se mi totiž právě tou dobou začal odcizovat, nekomunikoval, nedotknul se mě, a přitom já jsem denně prahla po jakémkoliv náznaku slovního kontaktu a fyzického kontaktu s tím neskutečně nádherným a mužným chlapem, který mě před třemi roky učinil svou manželkou a tím i nejšťastnější ženou, i přesto, že svou inteligencí převyšoval vše, co mohlo být na tak obyčejné a nevzhledné osobě, jakou jsem já, alespoň nepatrně zajímavé. A tahle moje vyprahlost byla již téměř hmatatelná, bolestivá, zžíravá, nesnesitelná.

     Kudlanko, vždyť já jsem začala již docela vážně uvažovat o sebevraždě. Vyhlížela jsem si mosty i věže s nízkým zábradlím, v obchodech viděla všude jen břitvy, nože, v drogérii jsem jen dívala, co by se dalo spolknout... Ale naprosto poslední záchranou v mém zoufalství byla právě vidina komunikace s Tebou a s ostatními čtenářkami a čtenáři, leckdy s podobnými osudy; poznamenanými stejnou ztrátou  - ztrátou zájmu svého dosavadního personifikovaného smyslu života.     Protože, proč to neříci po pravdě – když ještě nejsou děti, tak jediným a posvátným smyslem života ženy je její muž. A v mém případě ještě k tomu ne lecjaký muž, ale kus chlapa, kterého mi beze zbytku záviděly všechny ženy v okolí. Využívám opravdu intimity internetu, píšu všechno po pravdě.

     Dnes je ale všechno úplně jinak, Kudlanko. Ani nevíš, jak se stydím, že jsem mu křivdila, dokonce ho pro jeho nezájem o mě podezírala z nějaké nevěry! Stydím se, protože včera večer mě dokázal znovu přesvědčit o své lásce. Kudlanko, nejen, že si mě opět všimnul, on mě dokonce tak miluje, že ten hlupáček dokonce ještě pořád žárlí na našeho souseda! On si bláhově myslí, že spolu něco máme, a tak mě za to zase zbil a dokonce i zkopal. Já vím, je to hrozný, ale je to zase stejné, přesně jako v době, kdy jsme se denně milovali. Vždyť modřiny, to nic není, to se zahojí. Já ale tímpádem znovu vím, jak mu na mě záleží. Se sousedem se taky porval, ale to taky opravdu nevadí - opravdu. Kudlanko, ráda Tě čtu, ale chci ti napsat, že já už žádné radu nepotřebuji. Miluji ho, a od včerejška opět vím, že i on mě!

Nora Čárská, Praha – Kobylisy

linkuj.cz vybrali.sme.sk