Uklízíme

Strašákem každé hospodyňky je předvánoční úklid. Četl jsem o tom v časopise. Z reklam lze sice usuzovat, že zakoupením vhodného saponátu se byt uklidí víceméně sám, ale nenechte se mýlit. Celý minulý víkend jsem strávil úklidem jediné poličky a na konci neděle jsem zcela vyčerpán spočítal, že pokud bych měl uklidit celý byt, musel bych s předvánočním úklidem začít sedmnáctého května.

Má rada, jak snadno uklidit, proto zní: Na začátku prosince se rozhlédneme po bytě, zda v něm nejsou nějaké věci, které se tváří jako nepořádek. Tyto věci tajně shromáždíme ve sklepě a týden počkáme. Pokud věci nikdo nezačne shánět, jde skutečně o nepořádek, který ze sklepa vyneseme do kontejneru. Máme uklizeno.

Pečeme cukroví

Jedním z prvních znaků, že svátky klidu už klepou na dveře, je vůně pečeného cukroví. Již dva týdny před Štědrým večerem je cukroví plný špajz, pro samé plechy se nedá chodit po bytě a kvůli pečení dlouho ponocujeme a spíme jen tři hodiny denně. Po celé svátky se na cukroví nadává, tloustne se po něm a kazí se zuby. Na konci ledna se ztvrdlé cukroví vyhodí do popelnice a začne se držet dieta. Navíc je pečení namáhavá a zdlouhavá činnost.

Proto si místo cukroví uděláme popcorn. Hotový je raz dva, netloustne se po něm a když do másla přidáme hřebíček a skořici, bude vonět jako Vánoce.

Nakupujeme

Všechno, co potřebujeme k životu, najdeme v supermarketu. Před Vánoci je v nich narváno k prasknutí. Lidé před sebou tlačí vrchovatě naložené vozíky. Místo po ostatních lidech se dívají po regálech se zbožím a kupují hromady masa, bedny alkoholu, sušenek a sladkostí, laciné boty, ponožky, ručníky, povlečení, kabelky, CD přehrávače, televize, plyšové žirafy, balkánské sýry, počítačové hry atd. atd., takže to vypadá, že na Štědrý den přijde apokalypsa. Do jejich řevu a nevrlých nadávek se z reproduktorů linou koledy, zpívané něžnými, procítěnými hlasy:

"Jak jsi krásné, neviňátko, vprostřed bídy nebožátko…

A co my ti nuzní dáme, darovati co nemáme…

My ti zadudáme, písně zazpíváme…"

Samozřejmě, i ty koledy si můžeme koupit.

Zdobíme stromeček

Legenda zní, že když šel takhle jednou začátkem šestnáctého století Martin Luther večer domů, viděl skrz větve stromu prosvítat hvězdy. To se mu tak líbilo, že strom uřízl, přinesl domů a zapálil na něm svíčky, aby to vypadalo podobně a viděla to jeho rodina. I když by bývalo chytřejší rodinu vyvést ven a ukázat jim skutečný strom a skutečné hvězdy, napodobenina přírody se ujala, o čemž by mohly vyprávět miliardy mrtvých stromků.

Místo svíček se později začaly používat žárovky, a místo žárovek se dnes používají polovodičové svítící diody. Místo skutečných stromků se používají plastové napodobeniny, vyrobené z ropy. Iluze hvězd, které prosvítají větvemi, tak dosáhla nové dimenze, protože napodobenina byla nahrazena napodobeninou napodobeniny.

Abychom se vyhnuli této sprosté urážce přírody, stromeček si nepořídíme. Pořídíme si plakát stromečku a ten každé Vánoce vyvěsíme na stěnu. Konceptualisté mezi námi si mohou pořídit fotografii plastového stromečku. Když tam někdo může mít celý rok obrázek západu slunce pod tropickými palmami, nepřijde mi to jako úplně zcestný nápad.

Rozjímáme

Doba adventní byla od nepaměti určena k práci, půstu a rozjímání. Z toho je vidět, že Advent je komunistický přežitek, neboť dnešní doba mamonu stanovila účetní uzávěrku na konec kalendářního roku, takže se firmy o Adventu mohou přetrhnout, aby ještě stihly promrhat co nejvíc peněz a zvýšit si tak náklady. To pro vystresované zaměstnance znamená práci (aby se to stihlo před Vánoci), půst (neboť na polední přestávku není čas) a rozjímání (jak to všechno sakra stihneme?). Takže vlastně funkce Adventu zůstaly zachovány, jen dostaly modernější kabát, o němž se našim předkům ani nesnilo.

Kupujeme dárky

Spousta lidí kupuje spoustě lidí tzv. praktické dárky. Praktické dárky jsou dárky, které bychom si stejně museli koupit sami, nebýt Vánoc. Praktické dárky radost neudělají, proto je nekupujeme. Daleko milejší je koupit blízkému člověku nějakou drobnost pro štěstí. „Pro štěstí“ jsou věci, které nemají žádnou funkci kromě toho, že jsou hnusné. Štěstí se většinou vyrábí masově z umělé hmoty v Číně, obsahuje ftaláty, je karcinogenní a prodává se ve speciálních obchodech, které se jmenují „Obchůdeček pro radost“, „Štěstíčko“, „Dárky a dárečky“ apod.

Rok poté přijdou při předvánočním úklidu věci pro štěstí na řadu jako první do kontejneru (neboť jak často použijete veselého závěsného gumového slona nebo tužku ve tvaru keramického pyje?), takže až budeme pod plakátem stromečku, za vůně popcornu, za zvuku syntetizátorových koled z Kauflandu rozechvěle rozbalovat první dárek z plastového obalu, budeme mít čistý stůl, připravený na nápor nového štěstí.

Přežili jsme Vánoce

Přežít Vánoce vlastně není tak složité. Stačí jen nenechat se strhnout tupým davem a vzdorovat reklamě a radám z časopisů (včetně těch mých). To, že Vánoce skončily, pak poznáte podle toho, že v obchodech místo koled hrají už zase techno.