A tak se mi přihodilo, že jsem pracovala od čtvrtečního rána do časných hodin rána sobotního bez přestávky (nepočítám v to středu, kdy jsem šla spát už o půl druhé a dopřála si tak celé 4 hodiny osvěžujícího spánku). Nedostatek spánku způsobuje bolesti hlavy, zhoršenou termoregulaci a hlavně únavu.  Když tak ohřívám své zmrzlé tělo proudem horké vody, abych se pak na dvě hodiny schovala do postele pod ovčí deku a vychutnala onu tichou chvíli v zamyšlení, než zazvoní budík, ohlašující nový dnešek, říkám si, jestli je mi toho třeba…Ležela jsem v pomalu chladnoucí vaně a chvílemi se skoro smála tomu, že nemusím používat sůl do koupele. Kolem se rozprostíralo téměř bolestné ticho, občas přerušované dopadem kapky na hladinu.

     Mám ráda ty večery, kdy si můžu lehnout do rozehřáté vany, zavřít oči (abych se nemusela dívat do světla na stropě a na své v mnoha ohledech ne-dokonalé tělo), ponořit se pod hladinu a slyšet jenom zvuk dechu a svoje srdce. Plodová voda mojí smaltové matky mě uklidňuje a ukolébává ke spánku. Ale sny zase nepřicházejí a nepřijdou. Něco se přece musí stát…
     Dostanete li se jednoho dne na dno svého světa a ochutnáte kalnou vodu z louže, která se tam nachází, zjistíte mnoho věcí o světě. Jisté je jen to, že ačkoliv vám ta nepříliš průzračná tekutina nebude chutnat, budete mít touhu u ní zůstat a ochladit své horečkou rozpálené tělo. Varuji vás obezřetně, neboť z malinkaté louže se může stát hlubina, ve které se proměníte v rybu, která je uvnitř prázdná podobně jako v románu Cliva Barkera o Zloději duší. Ta ryba s lesklýma očima se už dávno nepočítá mezi živé bytosti, protože si už nedokáže nic přát.
     Včera mi spadlo v koupelně zrcadlo a roztříštilo se na spoustu malých střípků roztroušených ve vaně a všude kolem.  

     Chvíli jsem bojovala s chutí pevně stisknout pár střepů v dlani a tiše plakat nad promarněnými dny a pokusit se usilovným křikem vyhnat to hejno tučňáků, kteří se mi usadili v hlavě a pochodujíce sem a tam dělají příšerný hluk a buší do stěn moji lebeční dutiny, ale pak jsem ty střepy prostě posbírala do kelímku a vyhodila do smetí.
     Škoda, že jsem ještě nepřišla na způsob, jak vyhodit tučňáky.
miollnir

linkuj.cz vybrali.sme.sk