| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| Rozvod? Ne - to ne! |
| Rubrika: [poradna] Milá Danielko, a já že ses nám z Dámy zatoulala... :-)) Měsíce jsem dychtivě pročítala Tvoji poradnu, a nevěděla, že jednou budu taky pídit po radě...Manžel mi oznámil, že se se mnou chce rozvést. Že jsem hrozná, hrozná, hrozná. Proto mám podat (já!) žádost o rozvod a sepsat si, co bych si chtěla ponechat z našeho majetku já; on si něco podobného sepíše taky, a snad se dohodneme. Pro mě to byl skoro blesk z čistého nebe... . Jistě, byly u nás problémy, zejména v komunikaci; nebyli jsme mnohokrát schopni se dohodnout na kompromisech; naše "nemluvení" spolu vydrželo až měsíce, pak bylo zase chvíli dobře... a tak dokola. Většina našich konfliktů spočívala v tom, že on chtěl trávit volný čas po svém (ryby, pes, kavárna, kolo – bez nás = já + syn); často (no, řekněme 1 – 2x do měsíce) se ale stalo, že z těchto "aktivit" přišel pod vlivem alkoholu a prostě nechtěl nic řešit (i fyzické napadaní z jeho strany párkrát bylo, ale to teď nechci rozebírat). Podle něj vše bylo OK, sice věděl, že mi to vadí, ale prostě stalo se, tak chtěl dělat jakoby nic a jet dál. Jenže má reakce v těchto případech byla, že jsem se "nafoukla", čekala, že se mi omluví nebo tak něco, on se však k tomu neměl, a tak jsme vedle sebe nějaký ten pátek žili, než to vyšumělo a stalo se to zase... Teď byla tichá domácnost zase dost dlouhou dobu, on si v tom období dělá, co chce, někdy mám až pocit, že mu to tak vyhovuje. V tomto týdnu (kluk je na táboře) jsem chtěla, aby jsme si všechno vyříkali, že to tak dál nejde. Ovšem z vyříkávání si byly hádky, co kdy kdo komu; prostě nejsme schopni se domluvit. Každý z nás věří, že má pravdu... Včera to naprosto vyvrcholilo: řekl, že už se nemáme o čem bavit, chce se dát rozvést a očekává, že podám žádost o rozvod. Já se však rozvádět nechci, mám ho stále ještě ráda; krom viz výše ale dokáže být i vzorným otcem i manželem, pomáhá mi). Co mám dělat??? Celou noc jsem nespala, přemýšlím, jak z toho, dnes před odchodem do zaměstnání jsem mu napsala (poníženě) dopis, že to chci vrátit zpět, udělat tlustou čáru... Totéž jsem mu i včera večer řekla, on na to, že je pozdě, prostě ne a ne a ne; i když cca 2 hod předtím jsme se bavili o tom, jak se dohodnout (ale nedohodli jsme se)... on pak prostě, že to nevede k ničemu, tato řeči, a oznámil mi ten rozvod. Jsem zoufalá; přemýšlím, (přiznám se, sobecky), že mu dne s řeknu: když on mě postavil před hotovou věc a prostě rozvést se chce a hotovo (ale já mám podat žádost), já mu tedy řeknu, ať se tedy rychle odstěhuje, ať, až se kluk vrátí z tábora, nemusí žít v takovém dusnu... spoléhám na to, že nemá kam jít (vím jistě, že jiná žena v tom není)! Obávám se ale taky moc toho, že až dorazím dnes domů (18,30), budou už od něj informováni mí rodiče a nebude cesty zpátky... Naši mají příkladné manželství, věděli, že ne vždy je u nás vše v pořádku, ale já se jim nesvěřovala, on taky ne... před příbuznými a známými jsme vždycky hráli divadlo, že je vše v normě... Sice jsme se spolu nebavili, ale s nimi ano, takže to ani nepostřehli... naši tedy ano, ale vždycky to asi brali jako přechodnou bouři... Danielko, moc Tě prosím, poraď mi! asi je to moc zmatečně napsané; píši, jak mi těkají myšlenky... Děsím se toho, co mě doma čeká... Jestli to mým rodičům oznámí, i je to moc raní... Děkuji, Katka ODPOVĚĎ: Podívej Katko, nechala sis ho moc "zvlčit" – teď tedy onu „první pomoc“: 1. kašli na to, pokud o tom řekne rodičům – a pokud to neudělal, řekni jim to ty! A to honem a dříve, než jim to řekne on! Jsou to rodiče a sama jsi říkala, že nějaké ty náznaky už viděli -tak neboj, oni ti hlavu neutrhnou, naopak, jsi jejich dítě, smutný a nešťastný dítě, tak ke komu bys přeci jinýmu šla o pomoc a radu? Takže naopak jim řekni, že máte doma průser, že to vypadá mizerně, ale že bys to chtěla udržet – ale že se pokusíš i situaci zvládnout!!!! 2. S mužským, který má takhle nataženej čumák, se nekomunikuje, nediskutuje – natož milý papírky na polštář – to on bere zase jako další tvoji prohru... NO – tak to až na příště, teď už se stalo :-))) 3. neblbni s nějakým vyhazováním ho z bytu!!!!! to je zase truc na truc! 4. až přijde, tak mu jen řekni: dobře, (karle, petře, atd. :-)), tak já to beru, to co jsi mi řekl, ale podívej, musím se rozmyslet. Tak to zatím nech, teď ti navrhuju pár dnů "příměří" – klidně to slovo použij a můžeš se i usmát !!! Ne furt jen nataženou tlamu!!! – a teď se o tom dejme tomu dva dny nebudeme bavit, já si chci všechno ujasnit. Hele, kluk tu není, tak máme čas. Souhlasíš? 5. No, a NEPŘISTUP už na žádný debatování na tohle téma! 6. nech ho dnes ještě v klidu, ale snaž se být "normální", tedy jako v těch dnech, kdy to "šlo" – neodpovídat na jeho ironie taky ironií, maximálně si dělat – malou – legraci z toho. Nevím, co, dejme tomu, že ti řekne nějakou blbou poznámku: tak mu na to s úsměvem odpověz, že jo, pochopitelně, samozřejmě, ano, máš absolutní pravdu... a ucul se, a jdi jinam do místnosti, pokud se bojíš, že bys normální xichtík neudržela... 7. VYVARUJ SE BREKU!!!!!! To je jak červenej hadr na bejka – na chlapa v týhle situaci. To si pak říká: no na tohle se mám furt koukat!!!! 8. A neboj – když se nebudeš moc bavit, tak brzo bude ráno, budeš v práci, napíšeš mi, co je novýho a spolu to spravíme!!!! 9. P.S. totéž, co jsem ti psala o něm, platí o rodičích – když jim to už řekl, tak to přiznej, ale snaž se – SNAŽ SE! nehysterčit a naopak si nechat poradit – klidně řekni to hlavní a taky přiznej, že bys to ještě chtěla zkusit, co oni na to... Nech pak spíš mluvit je – jen tak se něco dozvíš... Pa, držím moc moc palce.... DANIELA@KUDLANKA |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
neblbni !! (Vamp - Mail - WWW) 21.07.2003, 13:45:02
a přestaň mu lézt do pr...!Tvůj starouš je pěkně zpovykanej fracek,co si dělá,co chce a ještě si trucuje ? Je to zjevně nevyzrálá osobnost,měl by se začít chovat jako DOSPĚLÝ chlap,ale to se nikdy nestane,když ho budeš obskakovat a ustupovat mu jako rozmazlenýmu jedináčkovi !!Vyžehlit se to dá,ale snažit se musí OBA !!!
Ahojky Katko, (Amelie - Mail - WWW) 22.07.2003, 10:26:10
neboj, situaci s oznamováním rozvodu rodičům mám už nějaký ten pátek za sebou, ale velmi dobře si pamatuju, jak mi tenkrát bylo. Moc nepříjemně, svým způsobem jsem se asi i bála reakce... no zkrátím to - zjistila jsem, že své rodiče vlastně ani moc neznám - místo obávaných výčitek, či řečí typu "vědělas, že se nám vaše svatba moc nelíbí..." apod. to tatínek shrnul jednou větou - mé oznámení o nadcházejícím rozvodu označil za happyend... A následně přišla od rodičů morální podpora. Ještě jednou zdůrazňuju, že jsem se opravdu MOC bála... a zrovna za tenhle okamžik budu našim asi nadosmrti vděčná. Tak se neboj, stejně jsi jejich holčička a mají Tě rádi. Jinak moc držím palce a hlavu vzhůru! Amelie
(Carie - Mail - WWW) 22.07.2003, 19:28:43
Nechalas to dojít moc daleko. Znam to. Chtěla bys teď rychlé řešení, ráno se probudit a tohle hnusný aby neexistovalo. My velký holky víme, kolik slzí ještě bude. Teď musíš sebrat všechny síly a začít být "ta chytřejší".
(Monika - Mail - WWW) 07.10.2004, 00:23:35
´Musíš být silná,nenechat se nijak vyhodit ze sedla.Takový samolibí parchanti to mají rádi.Něco podobného jsem měla doma.Vůbec bych se netajila tím že bych se rozváděla,právě naopak v klidu bych se pochlubila co se děje a to ti parchanti nemají vůbec rádi,protože oni sami situaci líčí svou verzí otom jak se jim doma ubližuje a nikdo jim nerozumí,jsou perfektním partnerem,ale to co mají doma se vůbec nikam nehodí protože....Řešila bych to změnou vyzáže,nějaké akce se synem,známímy.Samozřejmě rozvodem.Přeji hodně ŠTĚSTÍ.Já sama jsem se nikdy nevdala díky takovému parchantovi.Zůstala jsem sama s dcerou a díky pánu bohu za ty dary,že jsem měla takový pud sebezáchovy a sebrala tu odvahu se mu postavit.Stálo to zato a ten výtězný pocit co mám dotedˇstojí zato vždy když si nato vzpomenu.Monika
|