Pravda, neni to vztah se vsim vsudy, ja neznam jeho pratele, on zna jen jednu z mych kamaradek, nechodime ani casto spolu nekam ven, vetsinu casu travime u nej doma, kde si bud povidame, nebo se milujeme, nebo ja si ctu noviny a on pracuje na pocitaci..atd. Vlastne nemame ani zadne spolecne konicky.... ale v tom bych problem nevidela, staci, ze nam je spolu dobre. Vlastne kdyz nad tim ted tak premyslim, tak za cely ten rok, co jsme spolu, jsme se ani jednou nepohadali. I kdyz je pravda, ze se vidame tak jednou za 14 dni a pokud neni pracovne pryc, tak casteji. Ja ted vlastne mam to, co jsem si prala. Pekny, klidny vztah, ve kterem citim, ze se vzajemne respektujeme, bez zarlivych scen a hadani se kvuli malickostem (to, ze casto jezdi do ciziny mi ani tak nevadi, alespon mam cas na svoje kamaradky a zajmy).     

     Problem nastal az v posledni dobe, kdy jsem zacala premyslet o tom, ze to cele vlastne nema budoucnost. Porad na to musim myslet, vyvrcholilo to tim, kdyz jsem se Karla ptala, jestli si u neho muzu nechat kartacek a on mi na to odpovedel, ze to uz je vaznej krok... pry kartackem to zacina, pak prijde obleceni a nakonec u neho budu nastehovana. Strasne me tim urazil. Pak mi rikal, ze proste kartacek bere jako symbol, jako posunuti vztahu nekam vic dopredu a ze ho to desi. Hmm, mozna trochu chapu, v minulosti ho jeho pritelkyne vzdycky opoustely a tak jen mozna chrani sam sebe pred dalsim zklamanim.

     Ale co ja? Porad musim myslet na to, ze ztracim cas, ze bych si mohla najit nekoho, kdo posouvani vztahu bude brat jako normalni a prirozenou vec :-)  Dodavam, ze ja sama citim, ze bych se chtela vdavat a mit deti az za nejakych 6, 7 let, protoze v soucasne dobe je pro me dulezitejsi prace, takze to urcite neni o tom, ze na chudaka tlacim. Uvitam vsechny rady vsech kudlanek :-) Diky Julie
ODPOVĚĎ:

     Milá Jůlinko, on ti ale už předem řekl, co že chce a kam až tě hodlá nechat "vniknout". Tvoje obrovská chyba (spíš bych řekla smůla) je, že jsi tak trochu vlezla z bláta do louže. Ten předchozí tě natolik udeptal, že je už samo o sobě chvályhodné a obdivuhodné, že ses z tohoto vztahu dokázala vymanit... A bohužel, milé jednání tohoto pána – pokud se tak dá hodnotit to, že nepije a nebije tě – bylo pro tebe v té době přímo manou nebeskou... Fakt, není divu, že jsi zprvopočátku zavírala oči nad "drobnými vadami krásy" tohoto současného výměnného obchodu. Ano, on ti dal pocit lásky, klidu a spokojenosti, je na tebe hodný a je ti s ním dobře. Ale – a v tom je ten problém – jen potud, pokud bude přesně po jeho a nebudeš "vstupovat na zakázané území".

     Bohužel ve vašem vztahu jsi hodně submisivní ty, a nejspíš i podstatně víc milující – protože ty s ním chceš být víc, ty bys ráda postoupila o stupínek výš. Kdežto jemu tohle zcela vyhovuje, a pokud se nenaskytne jiná, vhodnější, budeš své dosavadní přidělené místečko mít. Správně si uvědomuješ, že tohle opravdu není nic perspektivního a že nám, ženám, přeci jen léta nestojí... Byla by škoda věnovat své nejhezčí roky jen nikam nevedoucímu vztahu. Samozřejmě, pokud bys žila způsobem Carpe diem (užij dne a nemysli na zítřek, nějak bylo, nějak bude atd.), pak je zbytečné nad něčím přemýšlet, ono totiž opravdu nakonec všechno "nějak" dopadne. Ale jednoznačně je vidět, že ty taková nejsi. Že bys chtěla mít alespoň nějaké povědomí o své budoucnosti dejme tomu na příštích deset let.

     A můj návrh na řešení? Je dvojí: záleží totiž na tom, jak dalece se bojíš a jak dalece chceš situaci opravdu řešit. Víš, moje babička říkávala: Strach je poloviční ztráta. Což v případě chlapů platívá dvojnásob. Pokud budeš se sklopenou hlavou vykonávat nesvéprávně všechno, co ti bude dovoleno, nařízeno atd., máš šanci, že určitou (snad i dlouhou) dobu bude všechno relativně OK. Ostatně i plno vdaných tímto způsobem žije... Ale pokud chceš, abyste do budoucna o svém životě rozhodovali oba, musíš se přestat bát a i když mile, tak jednoznačně se ho na další vývoj, resp. jeho představu o dalším vývoji, zeptat. A chtít jednoznačnou odpověď. Ne, nemusíš z toho udělat diskusní večer, jednání na 4 hodiny, to většina příslušníků silnějšího pohlaví ze srdce nenávidí; ale zeptej se, když dnes nechce mít u sebe ani tvůj kartáček na zuby, jestli počítá do budoucna (a kdy!) s tím, že by u sebe měl tebe... Můžeš se ho zeptat, jestli by tě tedy bral "bez" toho kartáčku... Že si třebas pořídíš elektrickej :-))))

     V případě, že ti znovu dá jednoznačnou a nepříjemnou odpověď – pryč od něj. Nevěš hlavu, 26 let je krásnej věk a vůbec nic ještě nemáš ztraceno!! daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk