Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

<?xml:namespace prefix = o /> 

Ale jsou témata, která nenechají chladným téměř nikoho. Jak se ukázalo, takovouhle jistotou je  například hubnutí. Nic nového pod sluncem, přijde-li řeč na diety, přidá se k hovoru 99.9% žen bez rozdílu věku, či zda se ručička váhy zastaví na šedesátce nebo i ukáže o nějaké to kilo (nebo dvě, tři, deset…) víc. 

Děkujeme vám všem za zaslané příspěvky a nyní už první z nich:  

„Svou výzvou – abychom psaly o zkušenostech s hubnutím, jste mi doslova nahrály. Hned jsem začala psát! Co já o tom už vím. Jsem pěkná macatá holka na dobu přechodnou. Samozřejmě jsem i já za posledních 20let vyzkoušela diet bezpočet, nejlepší byla ta vajíčková. Na tu s láskou vzpomínám při každém záchvatu žlučníku. Jelikož pracuji v pohostinství, je pro mne každá dieta dvojnásobným utrpením. Radikální zlom nastal, když jsem to dotáhla při 160cm na 85kg. To nastala doba, kdy jsem se styděla potkat zrcadlo. A potom jsem naštvala. Seděla jsem u kadeřníka a jelikož mám tendenci z nudy přečíst i bobkový list (tedy ne, že bych z nudy četla Kudlanku, tam chodím úmyslně J), tak jsem i tam našla něco ke čtení. Mezi spoustou letáků a časopisů mě zaujala výzva jakési paní Málkové a jmenovala se STOP OBEZITĚ. Okamžitě jsem se přihlásila a skepticky začala kurz navštěvovat. Měla jsem štěstí, nebo to je možná tím, že prý rozmluvím i mrtvolu – prostě báječná atmosféra. Začalo to vážením, před nastoupenou jednotkou a šlo se cvičit. Po cvičení se porovnávaly váhy. Čím déle kurz trval, tím to bylo náročnější. Stalo se, že jsem zhřešila (to mi nedalo vůbec žádnou práci, ale ta duševní kocovina potom!), a po týdnu nebyl úbytek. Nebo nedej bože 20dkg přibylo! Seděla jsem uprostřed kruhu, dvacet stejně baculatých žen a dívek se pohoršeně dívalo a já vysvětlovala, že jsem zhřešila a tam jsem uzobla, tam taky a po půlnoci, kdy skončila moje pracovní doba jsem tajně vyplenila ledničku. Naučila jsem se slušně a v době určené jíst, věděla jsem. co smím a co nesmím. A hlavně shodila jsem 18kg. Jak já na sebe byla pyšná! A tak jsem těch svých 65kg hrdě nosila po hospodě a užírala se vzteky, že si toho žádný ze štamgastů nevšiml. Zato dřív se vtipy na moji baculatou postavičku jen hrnuly. Když už jsem byla ukřivděná víc než dost, tak jsem jim to řekla a pěkně nahlas. Co jsem kvůli jejich řečem podstoupila a nikde žádné ovace. Nastaly rozpaky veliké a největší šťoura se rozpačitě přiznal, že si všichni mysleli, že jsem nemocná a tajně mě litovali. Nezabili byste je? J

To mi vydrželo několik let a teď to praktikuji tak, že v létě, kdy nevím kam skočit, protože máme plný dům hostů, vážím těch hezkých 65kg a v zimě, kdy jsme tady dost často sami, to dopadne hůř...  já jsem navíc ten typ, co podniká neustálé nájezdy na ledničku. Ať z nudy nebo ze stresu. K jaru se začnu děsit váhy a začnu něco dělat. Naštěstí vím co jíst, potom vezmu psy a honem do lesa, seji houby a tahám lístečky ze země, aby už přišlo jaro. Teď jsem to ještě posychrovala rotopedem a kolem. Přeci jen už jsem ve věku, kdy nahoru to jde samo, ale dolů je to čím dál větší dřina.
Alka z Lužických hor."

linkuj.cz vybrali.sme.sk