Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Některé státy na hlídání úplně kašlou, jako třeba Nevada, stačí jim výkazy, které jim podniky pošlou. Šidit nejde, ve výkazu o cestě z Kalifornie do New Yorku nemůžete přeskočit stát. V Arizoně používají kartu,  o které jsem už psal. Nové Mexiko má na to zvlášť chytré úředníky. Přijedete na váhu, zastavíte a z okna ukážete knihu s povoleními. Úřada se koukne na 15ti místnou kombinaci čísel a písmen, zapamatuje si ji, jde dovnitř a tam ji naťuká do computeru. Už ale zkoušejí vylepšení, traky které tam jezdí často, mají namontovánu na nárazníku plastikovou krabičku o rozměru asi 12x4x1 centimetr. Uvnitř je něco, co působí na snímače u dálnice jako magnetofonový pásek na hlavy magnetofonu. Dráty k tomu nevedou, vysílačka to tedy není. Moje Idaho už zavádí něco podobného a další státy asi taky. Nevím, už tam nejezdím. Protože ovšem nic na světě nejde jednoduše, nemohou se domluvit a každý stát má svůj systém a svou krabičku, takže nahrazují jeden nesmysl jiným.

) Bohužel mi nerozuměl, ale přece jen ho to zaskočilo. Řval na mě o něco pomaleji a to už jsem tak nějak pochopil, že musím zastavit každou nápravou na váze. Já zas na něj, že tam má semafor a na něm svítí zelená a to všude na světě znamená jediné – že mám jet dál. Donutil mne odcouvat tak, abych byl zase před váhou a že si provedeme celou operaci znovu. Dělal jsem co jsem mohl, on asi taky, ale nešlo nám to. Když rozsvítil červenou, dupnul jsem na brzdu, ale ještě jsem nebyl na váze. Bliknul zelenou, já se rozjel, on červenou, dupnu na brzdy a už zas bylo pozdě. Moc se mi to líbilo, ale jemu asi ne, protože ještě chvíli něco hulákal, pak se rozsvítila zelená, já se zas rozjel a červenou už jsem neuviděl. Vzdal to, srab.
Kousek za hranicí do Wyomingu je další přenocovací místo, jeden z těch opravdu ošklivých truckstopů. Parkoviště není ani vyasfaltované, vevnitř všude špína a smrad, ale co je to platné, máte za sebou 630 mil. Je čas zastavit a odpočinout si, najíst se, umýt, a jít spát. Další den potom 380 mil Wyomingem. Je to krásná země, pokud máte rádi zvláštnosti. Hory, žádné stromy, jen nějaká kleč a jiné roští. Náhorní planina, kde neroste skoro nic, žije tam málo lidí. Na celé trase, celkem 402 mil, je 19 měst, ovšem jsou to města podle amerických zvyklostí. Některá jsou taky jen benzinová pumpa, obchod a maličká restaurace. V domku vedle bydlí majitel s rodinou (personálem). Tu a tam je vidět motel: dlouhý barák, troje, čtvery dveře s čísly. Jak to vypadá uvnitř nevím, nejsem dost odvážný. Opravdových měst je pět: Evanston, Rock Springs, Rawlins, Laramie a Cheyenne. Je tam zkrátka živo... Za Laramie je jediný wyomingský kopec, který stojí za povšimnuti, průsmyk nahoře je ve výšce 2633 metru nad mořem. Jinak – v Laramie byl slunečný červnový den, nahoře blizzard a ve sněhové vánici jsme sjížděli dolů do Cheyenne. Pak vjedete do Nebrasky a vše se změní jako mávnutím proutku. Hory jsou pryč, všude zeleno, sluníčko svítí, kolem pole a hlavně krávy. Taky brány a cedule, že je dálnice zavřená.Oni totiž v zimě, když padá sníh tolik, že už to nemohou zvládnout, tak zavřou vrata. Až přestane sněžit, uklidí dálnici a jezdí se dál. O vzrušující Nebrasce jsem psal už minule, na míli 426 čeká truckstop, kde zase spíme. Dnes jsme ujeli hodně, skoro 800 mil. Wyoming je sice v horách, ale jen jeden prudký kopec. Nebraska je rovina, můj trak jede až 75 mil za hodinu (120 kmh) , cesta směrem New York zatím  pěkně ubíhá..   

linkuj.cz vybrali.sme.sk