Pysne mi ho ukazovali, ale ja jsem nevedela, jak mam reagovat. To bylo tolik veci, o kterych jsem si nebyla v tehle spolecnosti nikdy jista. Rekla jsem tedy jenom, ze je krasny a udelala mu krizek na celo..Asi to nebylo presne podle islamu, ale nic jineho mne nenapadlo. Pak byla velika narozenova party, u ktere oslavenec sladce spinkal  a vsichni ostatni se veselili a prejidali, diky tomu, ze se narodil.. Tunisani strasne radi a hodne slavi. Spousta jich vsak zije nad svoje pomery a  ma spoustu dluhu.. To jsem si prave uvedomovala ted, kdyz jsem videla, kolik tahle rodina, ktera rozhodne nepatrila k bohatym,  byla schopna utratit penez, aby hostili celou rozvetvenou rodinu, zname a sousedy. Byli to strasne hodni lide, ke kterym jsem mohla kdykoliv prijit a popovidat a naucit se neco dalsiho z tuniske kuchyne, ale tyhle bourlive a podle mne zbytecne oslavy jsem nechapala.   

     Do mesta jsem ted casto  jezdila stopem, protoze silnice byla bliz nez zastavka vlacku. Se stopem jsem  nemela nikdy zadny problem, zvlast kdyz moje tunisstina se prece jen pomalicku lepsila. Byla jsem prekvapena, jak ridici  byli v podstate galantni. Obcas jsem se zastavovala na obrovskem rybim  trhu v La Goullete, hlavne kdyz mel prijet Hamadi a varila jsem. I na ty sneky, kterych jsem se obavala, doslo. Hazela jsem je do varici vody, protoze jsem slysela, ze tak umrou rychle sokem. Hamadi je mel rad, ale ja jsem ale vic stala o skeble. Delala jsem je na panvi na masle a cesneku s petrzelkou.. Jednou jsem si ale udelala pred Hamadim ostudu, kdyz jsem prinesla neco, co jsem se domnivala, ze je to okurka a ona to byla cukina. Pripadala jsem si jak idiot a Hamadi se mel cemu smat, nemohl pochopit, ze ja jsem fakt cukinu neznala a nikdy predtim nevidela. Dost mne to mrzelo, ale kladla jsem si to za vinu sobe. 

     Trh, kde se prodavala zelenina a maso, byl taky moc zajimavy. Nasla jsem tam i reznika, co prodaval veprove maso, ale velice si stezoval, ze muslimove chodi kolem  a odplivavaji si. No, ale kdyz jsem videla maso povesene na haku a vsude po nem lezly mouchy... taky jsem nemela nejak chut....  Hamadi stejne veprove pochopitelne nejedl a kdyz jsem byla sama, tak jsem rozhodne nevyvarovala. Stacila mi pizza ve meste nebo obed na souku. Musim rict, ze pizza byla dost desna. Jenom buchta namazana kecupem. Davala jsem prednost sendwichum.  Vedela jsem, ze hubnu, ale s  tim se nedalo nic delat. .Snad mne v te dobe dokonce napadlo, ze bych mohla v Tunisu zustat. Uvedomovala jsem si, ze bez Hamadiho budu uz vzdycky a vsude osamocena.. Navic moje kocky!  Pripadala jsem si jako kocici mama, muj pocet kocek stale rostl a zvetsoval se. Nepochybovala jsem, ze si o mne vykladaji kocky v celem Karthagu a  jedna druhou sem posilaji. Kupovala jsem v malem obchodku v Byrse denne 4 litry mleka. Dovazeli ho stejne jako kdysi v Cesku, ve velikych plechovych konvich a moc dobre. Kockam chutnalo..

     Obcas jsem spavala v kurackem pokojiku na pohovce. Pro mne samotnou nestalo za to rozestlavat postel. Mela jsem strasne lehke spani a jednu noc mne probudily kroky.... Zaslechla jsem, ze nekdo jde po cesticce k domku ... Netusila jsem, kdo by to mohl byt, uz bylo kolem pulnoci a ja si s hruzou uvedomila, ze nemam zamknuto. Slysela jsem, jak nekdo obchazi kolem a zkousi okna.  Nastesti ke dverim to bylo jen nekolik kroku., ale byla strasna tma. Z nervozity a desu se mi trasly ruce a ja musela chvilku hledat klic v zamku.. Pak jsem uz jen stala oprena o dvere a nebyla schopna se ani pohnout. Slysela jsem kroky, videla kliku, jak se pohnula, kdyz ji zmackla neci ruka... v tom okamziku jsem prestala snad i dychat, jenom aby mne neslysel. Posvitil si baterkou do okna a ja se bala, ze ho rozbije.  Pres dvere mne nastesti nevidel, ale ja videla ven oknem a zahledla jsem muzskou siluetu. Co tady chtel? Bylo to umyslne nebo jenom nahodny zlodej? Zahradni domek byl odlehly, z ulice zakryty hlavnim stavenim, kde nikdo nebydlel. Asi to bylo to nezname, z ceho jsem mela hruzu, ty  tapave kroky ve tme... Dneska si rikam, ze treba kdyby vedel, ze je nekdo uvnitr, tak by mozna utekl, no, ale riskujte to, ze?  

     Nemyslim dodnes, ze to byl nekdo s dobrym svedomim.. Nespala jsem do rana a  kazde zasusteni mne znovu vydesilo.  Hamadi mne ovsem peskoval, ze jsem silenec, kdyz si nezamykam dvere na noc!  Je jasne, ze po tehle experienci jsem uz zamykala i odpoledne, kdyz jsem byla doma sama, ale uz nikdy se nic takoveho nestalo. Z dlouhe chvile jsem se nechala zlakat Hediou a zacaly jsme chodit do kurrsu brisniho tance. Bylo to zajimave, tancily jsme ve velkem prazdneho sale  a setkala jsem se tam se spoustou moc  milych arabskych divek. Vyptavaly se mne na vsechno, hlavne je zajimalo moje nabozenstvi. Ze jsem tehdy zadne nemela jsem uz davno nevykladala. Byly schopny pochopit  krestanstvi, nakonec ony samy Jezise uznavaly, i kdyz jinak nez my. Nepochybovaly o neposkrvrnenem poceti, na rozdil od nekterych odrud krestanskeho nabozenstvi.. Stary zakon uznavaly cely. Zena, ktera nas ucila, byla nesmirne pysna na to, ze ma ve svem kursu i Evropanku. Docela mne ta bavilo. i kdyz mi bylo jasne, ze profesionalni tanecnice ze mne sotva kdy bude :-)

     Ale libilo se mi to.. "Zena bez briska je jak nebe bez hvezd" rika arabske prislovia - fakt to brisko k tomu nejak patrilo a i troska tuku na bocich, coz jsem tehdy nemela... Ucitelka nam vzdycky rozdala rozdala satky, ktere jsme si pevne omotaly kolem boku a ucila nas kroky, abychom se pekne vlnily..K tomu klepala do bubinku a pozpevovala  "Hamduli haaja... nevedela jsem,  co to znamena, ale strasne se mi ta pisnicka libila.

      Jeden den jsem sla na emigrak, protoze Helena mi vzkazala, ze se tam mam stavit. Dr Ibrahim tam nebyl, ale Saida mi trochu skodolibe sdelila,  ze Tunis podepsal s Ceskoslovenskem smlouvu o vydavani emigrantu. Byla jsem v naprostem soku!  Nechtela jsem tomu verit, ale byla to pravda. Pan ministr Chnoupek si udelal pracovni dovolenou do Tunisu. "Paneboze", rikala jsem si ,"On fakt musel prijet jenom kvuli mne, vzdyt - nikdo jiny tady neni!". Nebyl, ale asi si v Ceskoslovensku uvedomili, ze tady maji skulinku, tak ji sli hned zalepit. Tak, a co budu ted delat? Snazila jsem se uklidnit. Nakonec mam tady politicky asyl a ten jsem mela driv nez Chnoupek podepsal smlouvu! Ale klidna jsem nebyla, to rozhodne ne.

     A mela jsem duvod...