Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

a zjistila jsem, že mám sms od kluka: do půl čtvrté pracoval, pokud by to nevadilo, tak jestli by to šlo o den odložit… No, politovala jsem ho, udělala si kafe a zajásala, že mám pár hodin k dobru.  Najednou jsem nevěděla co dřív. Tolik věcí, které nestíhám a teď mám pár hodin navíc – tak co nejdřív? Musím přiznat, že to rozmýšlení jsem sama před sebou předstírala, protože velice dobře vím, co je můj současný největší strašák: v pokojíku, který bývával nejprve manželskou ložnicí, pak můj, později Robertův, následně trucovna mého současného manžela, se na posteli rozkládá ne hora, ale přímo Pyreneje nevyžehleného prádla.  No, nebudu žehlit tady, když si můžu udělat pohodlí a k ohavné práci si pustit film, že? Nanosila jsem tedy prádlo do obýváku, roztřídila na kopičky, připravila prkno, pustila romantický film o útloboké krasavici, kterou každý miloval – a dala se do žehlení. Měla jsem sotva pár kousků, krasavice začínala být v problémech – když se ozval telefon, kterým mi bylo sděleno, že během půl hodiny přijde na návštěvu přítelkyně, která náááhodou projíždí Prahou. Vymluvit se nedalo, neb ženská bydlí převážně v Mnichově a já se na ni těšila… Takže – prádlo honem honem zpátky na postel. (Je tam dosud J.)  Přítelkyně odešla a já se dala do přípravy oběda. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla už opravdu něco udělat se svou „vícnežnadváhou,“ počítám si všechno co sním podle báječné kalkulačky (vřele doporučuji!) na www.flora.cz. Každý drobeček, každou kapičku, abych – doufejme – trochu zhubla.  Z mrazáku jsem vytáhla plátek kuřecích ňader,  nakrájela na nudličky, stejně tak kus zelí, promíchala, okmínovala a dala na páru. Nic moc, já vím, ale zase skoro žádný odporný džaulíky  J.   Máte-li na vybranou, jestli hrnek vody nebo tohle.     Crrrrr Crrrrrrr – další telefon, zítra přijde kamarád, tak jsem mu sáhodlouze vysvětlovala cestu, kudy z metra ke mně, aniž by se protoulal celým Jižním Městem. Domluvili jsme  a  –  a já šla umýt připálený hrnec, a přehrabovala se v načernalých žvanečcích, co předtím vypadaly celkem chutně a vábivě. Sotva jsem napustila na připálené dno vodu, zaplavil celý byt mrak spáleniny. Až jsem se bála, že sousedi zavolají hasiče. No, něco z toho bylo při troše snahy poživatelné, i když vůně byla jednolitě spáleništní.  Brala jsem to jako trest za nepozornost: Fakt je, že v mém věku bych už – tak nevím, měla dávat větší pozor, nebo mít nárok na projevy senility? Postupně jsem vypila další litránek vody, zase ho odnosila na WC a dala se do své běžné práce. Pár hodin, ve kterých jsem hodlala udělat něco navíc, se rozplynulo. Uzobávala jsem na kostičky nakrájený žitný chlebík (50 gr) a snila o tom, jak jednou – snad – mi budou všechny ty krásné věci, které mám, které zatím visí zcela zbytečně ve skříni a já chodím v obalech na pyramidu. Těším se, že jednou – snad – nebudu „kredenciózní almaroid“. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

     Vím ale stoprocentně jedno – až se večer půjdu vykoupat, rozhodně vypnu oba telefony, protože… viz výše J.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk