I když - tentokrát bych přeci jen chtěla prožít vánoce jak se patří. S výzdobou, vonícím stromečkem, nějakým tím zabaleným překvapením a ne sama. Musím přiznat, že po těch několika letech doslovně přelétavého manželství si čím dál tím víc uvědomuji, jak moc mám Prahu ráda. Prahu a české lidi. Jak moc mi Praha a Čechy chybějí, když jsem na druhé straně oceánu. Bohužel, pro mého muže je situace opačná – žil převážnou část života v New Yorku, takže i když česky mluví, je srdcem vázán do „svých“ ulic. Problém, a zatím neřešitelný.

     Abych se ale vrátila ke svátečním dnům – uvědomuji si, jak se lišily jedny vánoce od druhých. Jak jiné byly, když jsem ještě bývala „doma“, u našich. Následovaly vánoce manželské, později – a na dlouhých dvacet – sama s dětmi. Prožila jsem svátky smutné – nejprve bez "babičky mojí milovaný", později bez táty, pak zemřel manžel, otec mých dětí. Pak nás opustila moje máma,  moje skála, má velká opora.. Ať jsem byla jakkoliv hluboce dospělá, sama už dávno mámou, ona pro mne stále znamenala azyl, někoho, komu se můžu vyzpovídat, kdo mi třebas i vynadá, ale docela jistě pomůže. Ale – nebyla jsem úplně sama. Až přišly vánoce opuštěné; to když dcera odletěla do svého života, na druhý konec světa a syn se odstěhoval do dospělosti. Byla jsem tenkrát poprvé a „hrdinně“ sama, navenek sebejistá, vyrovnaná, ale úplně sama... Ty jsem tenkrát probrečela. Je potřeba velké dávky tolerance, aby člověk dovedl být pohodově sám a jen z povzdálí sledoval, jak si ti „jeho“ vedou. Jsem proto ráda, když se občas dozvím, jak se mají vzdálená vnoučátka, jak se daří mé dceři (to vám byl tak neskutečně mrštný gumídek).  Utíká to –  můj malý chlapeček už dávno úspěšně zvládá  pracovní problémy, práce ho dokonce baví tak, že to drsně zavání workholismem.

     Manžel Jirka (bude to na jaře šest let, co jsme spolu) je mi kamarádem; společně si pomáháme odhánět chmury samoty. Mám si s kým povídat, s kým se pohádat i usmiřovat. A tak se těším na letošní Vánoce, ať budou, jaké budou. Rozhodně to budou mé první newyorské …

P.S. Jo, ten sporák už zase mám.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk