Rozišla som sa s ním. On mi však tvrdí, že mi nechcel ublížiť, že ho to veľmi mrzí, že aby sme zostali aspoň kamarátmi. Že ma nechce úplne stratiť, pretože si myslí, že by sme mohli byť dobrý pár. Ale necíti nejakú veľkú lásku ani ku mne ani k tej druhej dotyčnej. Hoci si skutočne vie predstaviť život so mnou ako so životnou partnerkou. Veľmi ma ranil a ja som mu povedala, že ho už nechcem vidieť ani počuť. On však píše sms a telefonuje mi. Zakaždým ma to veľmi zraňuje, hoci pri myšlienke, že ho už neuvidím a nebudem ani počuť mi nie je o nič lepšie. Možno je to čerstvé a časom sa budem na to pozerať inak, ale ja si uvedomujem, že takéto veci už nikdy nechcem zažívať, preto hľadám príčinu. Nezdá sa mi to náhoda,že som opäť natrafila na to isté.

     Neviem však prísť na to, prečo sa mi to deje, čo sa mám naučiť. Veľmi by som to chcela pochopiť, aby som sa v budúcnosti takejto bolestivej situácii vyhla. Prosím poraď mi, kde môže byť problém? Viem, že som toho napísala veľmi málo, ale ak niečo budeš chcieť vedieť viac, opýtaj sa a ja odpoviem. Ďakujem. Valeria.

ODPOVĚĎ:

     Milá Valinko, v poměrně krátké době je to několikátý dopis na podobné téma: nevěra a pak dotaz, zda je možno zůstat kamarády… Protože: jak báječné by to bylo, mít fajn kamarádku na telefonu, občas jí zavolat, sejít se, pobavit – a už nic víc závazného. Jo, a samozřejmě, že se ještě nezapomene zmínit, že by si docela dobře uměl představit, že byste mohli být spolu na stálo…

     Jak se to říká? „Nevinná prostoto…“ Jo, věřím, že v tomhle skutečně žije mnoho lidí – věří, že jednou, snad, budou pro svého partnera těmi jedinými, opravdu věrně milovanými…

     Valinko, v tobě není nic špatného, nedávej si žádnou vinu, ale pravda je, že prostě jsi naprogramovaná na slušně řečeno „závadové typy“ J. Prostě: nelíbí se ti nějakej „buchťák“, zmámí tě spíš Don Šajn J. A bohužel, ty to s nimi neumíš.

     Ano, i takový přelétavec jde zkrotit, když padne kosa na kámen. Určitě mnozí z vás znáte příklad – kdy absolutní nevěrník najednou sám šílí žárlivostí… Ale, bohužel, ty to s nimi neumíš. Takže pro příště: hned jak si nějakého vybereš, sama si rozeber, co se ti na něm vlastně líbí, proč tě přitahuje. A zjistíš-li, že je to právě ta vábivá nejistota, doporučuju studenej hadr na čelo a pryč od něj!!!

     Jinak – ještě k tomu současnému: moc by ti prospělo, kdybys situaci dokázala „dohrát do konce“, zvedlo by ti to sebevědomí a snad i něčemu naučilo. Takže: Klidně mu zase odepiš, sejdi se s ním, užij si hezkých pár hodin (myslím tím, být obletovaná, třebas jít někam do restaurace, zatančit si, do divadla – atd.), ale v žáááááádném případě!!! si ho nepřipusť k tělu… To nedovol, ale současně neodmítej… Prostě jen naznač, že „dnes neee“. Hele, nádherně to říkaj Američani: „ještě na to nejsem připravena….“ J.

     Věř mi, postupem času ho budeš vidět v jiném světle. A stejně tak – věř mi, že on se bude překonávat. Protože na něco podobného (aby oběť včas nepodlehla jeho osvědčeným svodům) není zvyklej. Jak říkám, ale musíš vydržet. A posléze to skončit! Ne, opravdu nepřipadá v úvahu, že by se polepšil… Ale ty bys si zvedla sebevědomí, protože bys nebyla ta ponížená, opuštěná… Neboť ty bys se s ním nakonec rozešla, ty, o své vůli… Já vím, tohle chce nervy, ale věř mi, když to dokážeš, dostaneš se „nad věc“. Zauvažuj o tom…

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk