že chlápka tohoto druhu nezvládne ani pevná a silná ženská, to se s ní radší okamžitě rozejde, jakmile ona ukáže, že je stejně silná jako on. ON musí být přece absolutní vůdce :-)
Pochybuji, že by vůbec s někým vydržel, je to ten typ, kterého žena přestane brzo bavit, už taky proto, že si jí absolutně neváží. Pro něj je jen ON SÁM.
Sandro, nemá cenu si s ním lámat hlavu, i když vím, že se to lehko říká, ale časem to přejde a tenhle chlápek fakt nebyl ten pravý ! Hlavu vzhůru ! :-)

na takovéhleho blba se především vykašli! Divím se, že už jsi to dávno neudělala!

Nejakou dobu Ti bude hnusne, budes mit pocit, ze jsi to nezvladla, ze uz se nikdy tak nezamilujes, atd. ale neboj se, PREJDE TO. Tvoje zkusenost je velmi podobna tomu, co jsem si prozila. Strucne zde svuj pribeh vylicim, snad Ti to torchu pomuze:
Vzdycky me bavila matematika, pocitace a obecne jsem tihnula spis k disciplinam, ktere byvaji oznacovane jako muzske. Tomu odpovidal i vyber profese...pracuji v IT oblasti a zatim se mi pomerne dari - i kdyz jsem zena a vicemene vetsina mych kolegu jsou muzi, tak jsem dosahla stavu "uznani kolegu v pracovni oblasti"....:-))) Zila jsem si v celkem poklidnem vztahu s muzem, se kterym jsem chodila od 16 let, ne vsechno bylo idealni, ale take to nebyl nijak spatny vztah. Bohuzel jsem nemela temer zadne zkusenosti, takze kdyz se objevil ON - pracovne jednicka, ctizadostivy, vzdy perfektne upraveny, vyrecny...) a zacal projevovat zajem, tak jsem do toho spadla az po usi, ani jsem nevedela jak. Az pozdeji mi doslo, ze ho lakala i moje nedostupnost (puvodni vztah). Velmi brzy po mem rozchodu s mym byvalym pritelem se ke me nastehoval (ovsem s tim, ze zatim budeme vyuzivat byt tak jak je - tedy s mym vybavenim, a az casem si pordiime neco spolu, atd.) Byla jsem do nej ne zamilovana, ale naprosto zblbla, a to do te miry, ze jsem ignorovala vsechny jeho povahove ndostatky. Pripominky mych blizkych (rodice, sourozenci, pratele) jsem odbyvala mavnutim ruky nebo rozhorcene, proste jsem nevidela, neslysela. Zpetne vidim, ze to co me pritahovalo, byla jeho sebejistota a vystupovani, ze je vazne dobrej, jednicka atd. Myslela jsem si ze je to konecne on a zacaly me napadat takove ty veci jako rodina, premyslela jsem jak peci o deti skloubim se zamestnanim atd.)
Jenze.....vsechno bylo jinak. Ze zacatku byl do me zamilovany, takze vsechno klapalo a jsem mela zalepene oci svetlem...:-))) Nezarazelo me, ze shazuje vaznost moji prace a meho zamestnani (oba jsme z IT branze), moje znalosti, schopnosti, ze je vnitrne presvedcen, ze prace, kterou on odvadi, je mnohem narocnejsi a dulezitejsi, a tudiz musi mit prednost pred vsim, zejmena pred mym zamestnanim. Zuril, kdyz se mi dostalo odborneho uznani od odborniku, ktere repsektoval nebo kdyz zjistil, ze moje prijmy jsou o neco vyssi nez jeho (reakce byla takova, ze me zacal nechat platit vetsinu veci, dote doby jsme vse platili napul). Absolutni nesouhlas s tim, abych ridila auto, atd. Zpetne vidim, ze vnitrne potreboval zenu, pred kterou bude doma excelovat, kterou bude rozhledem a znalostmi prevysovat a ona mu bude lichotit,...ne zadnou slabou bytost, ale zenu, ktera ho zvladne, ale nebude mit ambice v zamestnani. Zenu, ktera sva prani nevyjadri primo, ale bude schopna ho manipulaci presvedcit, ze tohle prave chce on... Rodice mi vzdycky rikali, ze se mam podivat na model rodiny, ktery panuje v domacnosti meho vyvoleneho. Podivla a jsem se, ale nic jsem z toho nevyvodila (u me to prece bude jinak...ne?) - jeho maminka byla o 12 let mladsi nez tatinek, kvuli tehotenstvi prerusila studium VS a od te doby se venovala detem a prilezitostnym zamesnanim - nejprve uklizela, pozdeji dela pomocne kancelarske prace. Byla hezka, upravena, velmi uzavrena, nic neresila primo, ale manipulaci. Otec byl hlava rodiny, zivitel, obdivovany, spolecensky, rozhodoval o tom, co si rodina poridi, atd. mimochodem muj pritel pokladal za absoultne normalni, ze napr. auto, na ktere setrili jeho rodice spolecne, patrilo vyhradne otci, ze otec ma lepsi jizdni kolo, ackoliv oba pestovali cyklistiku zhruba stejne intenzivne, atd. Muj pritel o sve matce a zejmena svych 2 sestrach (obe vystudovali gymnazium a pokracovali nastavbou) hovoril s nadhledem "nic poradneho nedelaji...", "sami se neuzivi...", vzdycky se pritom smal, ale bylo citit, jak mu dela dobre, ze on je jednicka. A tak dal... Ja jsem byla slepa a zblbla a mela jsem oci jen pro neho, pro nase spolecne vylety, a vsechno hezke, co jsme prozivali.....a zatim nase souziti spelo ke zdranemu konci.... bral jako absolutni samozrejmost, ze na nej peru, zehlim, vybiram mu obleceni.....domaci prace jsou prece jen pro zensky...:-))...postupne jsem byla ta nejhorsi z nejhorsich.... amisto toho, abych dala na radu tatinka a maminky a "chytla ho za fligr a vyhodila ze sveho bytu", protoze "Ty to nevidis, ale tenhle chlap potrebuje silnou ruku a raznou zenskou, a to ty nejsi, protoze hledas rovnopravny partnersky vztah, kde si lidi vychazeji vstric a deli se o povinnosti dobrovolne", tak jsem brecela a brecela, coz ho samozrejme znechucovalo vic a vic. Nakonec jsem nechtene otehnotnela (nemuzu ze zdravotnich duvodu brat antikoncepci, takze jsem musela spolehat na nej...a on prece nebude pouzivat takove veci jako kondom), on mi vrazil par facek, prerazil ruku a odesel.
Sbirala jsem se dlouho. Nejhorsi bylo, ze z nejakeho divneho duvodu jsem ho porad pokladala za jednicku a HLAVNE - mela jsem pocit, ze jsem selhala, ze jsem neco nezvladla, a porad jsem (i kdyz jsem si to zakazovala) v duchu analyzovala, kde ze jsem to delala chyby a vsechno si vycitala (Ja husa!!!!!). Zachranila me prace.... kdyz jsem se ponorila do pracovnich problemu, vse bylo OK a jsem zabirala, jak to jen slo nejvic. Dite jsem sin chtela nechat, ale nebylo mi prano (samovolny potrat), coz mi na spokojenosti taky nepridalo. Rok a pul pote jsem nebyla schopna navazat poradny vztah (jen preletave znamosti). Pak uz jsem to vzdala a rozhodla se, ze budu zit sama. A pak jsme se seznamila se svym soucasnym manzelem (paradozne jsem prehlizela vsechny jeho nesporne prednosti - jak charakterove vlastnosti, tak vzdelani, rozhled, pracovni schopnosti, vystupovani, muznost) - zadny vztah jsem nechtela, dohodli jsme se na ciste sexualnim pomeru s tim, ze hlubsi vztah je treba budouvat a zalezi na kvalite a pristupu obou partneru - a svete zbor se, ono to vyslo. Jsme spolu 5 let a oba vnitne citime, ze nase manzelstvi bude tak hezke, jak si ho dokazeme udelat, pro meho manzela je samozrejmosti, ze moje prace je stejne dulezita jako jeho, dle jeho nazoru deti potrebuji otce do stejne miry jako matku , placena vypomoc v domacnosti je samozrejmosti - cas na deti, na sebe a na praci, ocenuje primou komunikaci, je nadsen, ze jsem z oboru, a ze si vecer muzeme pohovorit o pracovnich problemech extremne si vazi toho, ze se chci zivit vlastni praci a ze mam zajem o neco jineho nez jen o rodinu, ze nepokaldam za samozrejme ze me bude zivit muz - je to pro muze netypicke tim spis, ze vydelava tolik, ze bych opravdu do prace nemusela...:-))) Ja naopak k nemu citim nesmirnou uctu a lasku, zadne zblbnuti, poblazneni, ale hlubokou lasku, snazim se mit pro nej maximalni pochopeni, kdyz ma starosti....V dobe rozchodu se pro me zhroutil svet, utapela jsem se ve vycitkach, v depreivnim rozebirani toho, kde jsem udelala chybu, a neverila jsem ze budu milovat, ze potkam nekoho, kdo se memu predchozimu priteli vyrovna...Potkala jsem, a nejen, ze se mu vyrovna, ale (nejen) charakterove jej prevysuje. Ted vidim, jak zkreslene jsem svet videla. Takze hlavu vzhuru, netrap se, neobvinuj se, BUDE LIP a az cas uzraje, seznamis se s nekym, kdo si Te zaslouzi.