Jeho maminka je v současné době nucena prodat svůj dům (kvůli velkému zadlužení druhého syna) a můj manžel s tím nesouhlasí a všemožně hledá způsoby, ,jak jeho rodný dům neprodat. Jenomže já jsem byla od začátku názoru, že dům se má prodat a velmi vysoký závazek splatit, aby to neohrozilo naši rodinu a děti. Kvůli tomuto názoru se mnou manžel přestal komunikovat, naše rozhovory se už týkají jen běhu domácnosti. Dříve jsme si volali, říkali kde budem a kdy se asi vrátíme, ale poslední dobou mi už manžel neříká, jak trávil dny volna (pracuje na turnus) a na moje otázky jak se měl, odpovídá "to je tajné“, nebo „nepovím, co je ti do toho".Teď už se ani neptám, jestli měl dobrý den a kde byl a ani manžel se neptá, kde jsem se zdržela a jak jsem se měla. Směšné je na tom i to, že on vždycky ví, kde jsem, protože z práce běžím domů a starám se o "teplo" domova a holky; takže je si jist, že nikde necourám a když už vyrazím na návštěvu, tak vždycky beru holčičky s sebou. Cítím, že už nežijeme jako rodina, ale vedle sebe. Náš manželský milostný život se ztenčil, milujeme se tak 3x do měsíce. Jinak všechno funguje -  až na tu komunikaci, o děti se staráme spolu, i o rodinný finanční rozpočet. Manžel mi dává všechny peníze a nechává mě s nimi hospodařit.

     Ale to stále ještě není hlavní problém, kvůli kterému jsem našla odvahu napsat. Před nedávnem jsem manželovi přišla na nevěru, ani nevíte, jak těžko se to píše, jak to bolí. Bylo to i mou blbostí, mojí nedočkavou povahou. Jednou večer jsem potřebovala na PC, na internet, podívat se na stav našeho účtu (máme společný), ale jelikož na PC byl manžel a nechtěl mě pustit, řekla jsem mu, že se podívám na jeho mobil, na poslední sms o stavu účtu. Musím jenom podotknout, že si s manželem mobily nešacujeme a v tomto směru se respektujeme. No a jaké na mě čekalo překvapení, když jsem kromě sms z banky našla sms od jeho bývalé přítelkyně, s kterou chodil přede mnou (je to už asi 14 let) a ona se s ním, když byl na vojně, rozešla.

     Já tuto ženu znám, protože jsme ji asi před rokem a půl potkali v nemocnici, kde si s manželem vyměnili telefon a ona nás srdečně zvala na návštěvu; v tu chvíli mě ani nenapadlo, že obnoví svůj dřívější vztah. Přišla jsem k manželovi a povídám mu s úsměvem, že si hraje na nevinného beránka a přitom mě podvádí, že se sobě divím, že mohu projít dveřmi, jaký jsem paroháč. Začal namítat, že zase plácám nesmysly a kde jsem tu blbost vzala. Tak jsem mu s úsměvem přečetla onu sms: "Je to hrozný, jak dlouho budu vlasně čekat? Ty a Tvůj mobil nejste zrovna kamarádi. Napiš alespoň občas něco hezkýho, jo? Ahoj a pusinku." Nechápu, proč mu posílá pusinku, když jsou jen "kamarádi". Zeptala jsem se: copak to má znamenat? On odpověděl s úsměvem a jako když mi sděluje tu nejradostnější zprávu, že si jenom píši a volají a „nevíš, kdy bych se s ní měl asi scházet, vždyť víš, že jsem pořád u mamky".

     Je stejně divné, že toto odhalení u nás proběhlo v klidu, bez slz, nářku, asi je to tím, že nejsem typ hysterky, která bouchá jako natlakovaný papiňák. Dál už jsem to neřešila a už jsem se o tom nemluvili. Mám pocit, že manžel má radost, že mu jeho nevěra prošla v klidu, že v ní vlastně může pokračovat, protože doma je to v pohodě a nikdo mu nedělá žárlivé scény. Je fakt, že neví, jak mě to uvnitř bolí a vře. Ten večer jsem se mu ještě jednou potají koukla do mobilu, přiznávám, hlodala ve mě nedůvěra a našla jsem jen to, že jí jednou volal a ona ho několikrát za den prozvání, protože tam měl od ní 23 nepřijatých hovorů. Od té doby je u nás divné napětí a já nejsem ve své kůži, neptám se ho, jak se má a do mobilu se mu už nedívám, bojím se, že bych našla ještě něco více. Vím jenom jedno, že před tímto odhalením, když jsme měli u nás doma večírek s holkama ze střední školy, měl spát s dcerkama u jeho maminky, tak tam sice spal, ale byl celý večer nezvěstný. Toto bych nevěděla nebýt upovídanosti jeho mamky. Moje srdíčko odmítá si připustit, že ten večer strávil s ní, ale mozek mi říká, že to asi bude pravda.

     Nevím, jestli spolu něco měli, jak dlouho ten "vztah" trvá, ale protože i ona pracuje na turnusy, tak pro ně není problém se scházet dopoledne, když jsou skoro všichni v práci a děti ve škole. Ale pořád ve mě hlodá nejistota, nedůvěra a strach, že opustí naši rodinu. Nevím taky, jak se mám dál chovat, protože si už nedáváme najevo své city. Nechápu, jak jsem byla slepá, že jsem si ničeho nevšimla. Zmizely i naše odcházecí a uvítací polibky; a taky vím, že si doma vypíná svůj mobil.

     Nevím na čem jsem, jestli onu ženu miluje či ne, jestli to bylo jen poblouznění, nebo jestli se vrátil ke své staré lásce. Zatím se vždy večer vrací k nám domů, ale jednou nemusí. Musím ještě dodat, že i ona je vdaná a má dost žárlivého manžela a s ním tři děti – kluky (ty můj manžel vždycky chtěl, ale k jeho smůle má dvě holky – i když je má rád, ale jsou to holky). 

     Měla jsem chuť vše sdělit jejímu manželovi, co se odehrává mezi nimi, ale neudělala jsem to, asi by se to obrátilo proti mě. Nevím jak se mám dál chovat, nemám důkazy, že mezi nimi něco je, jsou to jen moje domněnky. Ještě jsem Vám neprozradila jednu věc, asi hodně důležitou, jsem totiž boubelka. Před tím neměl problémy s mými faldíky, dokonce s nimi i laškoval. Ale od té doby, co jsem se vrátila do práce po mateřské dovolené, se dobře a vkusně oblékám a líčím, ale manželovi se to nelíbí, protože slýchá, jak mi to sluší a že jsem pěkná baba. Ale já nechci být jako jeho mamka, která se nelíčí a nedbá o sebe, nosí pořád jedny a ty samé věci, jednu barvu vlasů a tak vlastně já o sebe dbám proti vůli manžela. Divné co ? Ale to není ten kámen úrazu, žena, se kterou mě manžel podvádí, je totiž hubená blondýnka s modrýma očima.

     Prosím poraďte, jak dál, co bych měla, nebo neměla udělat. Zda si s onou ženou promluvit, nebo jak si promluvit s manželem, když neposlouchá. Zda mu říci, že mě to bolí a trápí, nebo hrát hrdinku a plakat v noci potají do polštáře. Předem Vám moc děkuji za odpověď. Daniela