Tak se přistihuji, že jdu jako rak. Srovnám nás neustále do lajny, ale během několika málo minut je vše při starém. Včera jsme procházku spojili s nákupem nějakých kabelů k videu a když jsme se tak procházeli, prcek rozproudil zajímavou konverzaci: „ ... tatí, já dostal jednicku a můj blácha Pepa dvojku...“ „Ty jsi dostal jedničku? Ve školce?“ (nechápu, tam se přece jedničky nedávají) „Né ve skolce, maminka mi dala jednicku a Pepa dostal dvojku… jůůůů, jsem skvelýýý“,  (začal poskakovat a vyjadřovat tím velikou radost).
     „Máma ti dala jedničku? A za co?“ (VONA je známkuje ???) „Nó, jen tak mi dala jednicku... jsem skvelýýýý, jůůůů“, (opět poskakování a škubání mi s ramenem). Musel jsem se chechtat tomu malému rozumbradovi... „ Aháá, tak tys dostal jedničku jen tak? No to jsi opravdu skvělý...“ „ Hmmm, to sem. A cos dostal ty?“ Tak to byla rána do ...., prostě podpásovka. „ Já ti ani nevím, asi pětku, Kubo.“
     Nechápavě na mne vytřeštil koukadla a bylo vidět, že nechápe - ,jak to, že jsem mohl dostat pětku.  Já, který se holedbám, jakou mám sílu, když ho zvedám nad hlavu. Já, tedy ten, který mu dokazuje, že je nejchytřejší v naší domácnosti. Což vzhledem ke složení mé jednočlenné domácnosti není až takový problém, ale to prcek neví. Honem to musím napravit: „Ale taky jsem dostal jedničku. A taky dvojku. Až budeš chodit do školy, tak nebudeš dostávat jenom jedničky. To nedostává asi nikdo. Ale když se budeš učit, tak jich dostaneš hodně.“ (Tak to jsem snad zvládl a teď bych mu mohl vysvětlit,
jak se bude pěkně učit, až bude chodit do školy.     

     Taky jsem si současně vzpomněl, ,jak mne v kamarádově autodílně šokoval, když si stoupl před panel s pověšenými stranovými klíči a spočítal, že jich tam je devatenáct. Bylo! Pak mi ještě přečetl espézetku opravovaného auta. Na můj dotaz, kdo ho to učí, řekl, že "deda" a já byl na dedu zas o něco víc naštvaný, páč se to nemá.
     „A ted deme koupit ty kabely, jó?“ – utnul nádherně začínající konverzaci o vzdělání, zodpovědnosti atd. „A ... a az psídem domů, co budem delat? (oblíbený dotaz) ... Pustýs mi pohádku???“ „Jo, tak jdeme koupit ty kabely. A až přijdem domů, tak ti udělám oběd a pak pudeš spinkat, jasný??? Ale pak bude pohádka, ,jo?“  Hmmm... (koukal, ,jak kdybych ho předával ředitelce výchovného ústavu a mně bylo jasný, že spát se dneska nejspíš nebude...)
     Tak jsme šli koupit kabely. A já šel zase jak ten rak.