V Monastiru  jsem se poprve seznamila s jeho rodinou.  Rodice byli praktisujici muslimove, dokonce se pysnili titulem hadz.  "Jak to, ze se nikdy nezapomenou modlit?' To uz jsem se divila kdysi s Kerrimem a jeho otcem. "Nemohou zapomenout, protoze modleni je smysl jejich zivota.. To je proc ziji".  Tak to uz jsem nechapala vubec!

    Maminka byla dost silna a vypadala  na svuj vek stare a unavene.  Kdyz jsem si uvedomila, ze ma 11 deti, tak se nebylo cenu divit. Hamadiho  dva bratry jsem znala uz z lonska, ostatni deti byly mladsi.  Nejmensi byl asi trilety Habib, pojmenovany podle  milovaneho presidenta.  S maminkou mel Hamadi dobry vztah, ale s otcem to bylo horsi.  Nikdy na nej  primo nepromluvil, vsechno co mu chtel rict, bylo pres matku, stylem jako rekni mu...i kdyz otec byl ve stejne mistnosti...Na muj udiv mi vysvetlil, ze jednou za nim  sel se svymi bratry ho pozadat, aby  uz prestal s plozenim deti. "Strasne nas hnal, ze je to jeho problem a on  muze mit deti kolik chce.  Jenze nam po nem pak nic nezbude, kdyz se dedictvi bude delit na  tolik casti!"  stezoval si mi.  Nejak jsem to nechapala, ze se uz ted zajimal o dedictvi? Mozna to bylo normalni,  ale  ja jsem nikdy nebyla na majetek upnuta.  Nakonec jsem ani nemohla byt! Kdyz jsem odesla z Ceska, brala jsem si  jenom veci do dvou kufru a to bylo vsechno co jsem  ted vlastnila.

     Uvedomovala jsem si, ze Hamadi je v tomhle uplne jiny. Vzdyt jenom jak si potrpel na oblekani!  Kdyz jsem si predstavila ze stejne pozadavky maji i ostatni (krome dvou sester byli vsichni jeste  doma), tak mi bylo jasne,  ze to asi  pro otce  neni jednoduche, hlavne pokud Hamadi opravdu studoval. Fakt je, ze penez nemel o nic vic nez ja. Platili jsme vsechno tak nejak napul,  mozna ja vic, protoze v Carthagu jsem kupovala potraviny sama.

     Spali jsme zase v jejich prazdnem domku, tentokrat to rodice vedeli a maminka pry s tim nesouhlasila, ale Hamadi to presel  jenom pokrcenim ramen. Maminka si starsim synum nedovolovala moc odporovat. "Ma strach ze nezna tvoji rodinu, nevi kdo byli tvoji rodice.... To je neco jako divky Wasily Burguiby." Nevedela jsem kdo jsou divky presindentovy manzelky a Hamadi mi vysvetlil, ze to jsou siroty, o ktere se stara stat a ziji v utulku spravovanem presidentovou zenou.  "Protoze nikdo nezna jejich rodiny, tak maji dost slabou sanci, ze si je nekdo vezme!"  Ach jo!  Myslim ze maminka nemusela mit obavy... Nejmilejsi mi byla babicka, i kdyz s tou jsem se domluvila velice spatne a jen tolik, nakolik mi vystacila chaba tunistina.  Mam moc rada  nektere stare lidi. Clovek je hezky kdyz je mlady, aspon vetsinou, ale ve stari uz si musi nejak tu krasu vyslouzit tim jak zil cely zivot. . . A Hamadiho babicka byla puvabna stara vrascita zena, stale s usmevavyma tmavyma ocima. Jenze. jak sedela soustavne na zemi se zkrizenyma nohama, mela vykloubene kycle a tak skoro nemohla chodit.

     Jeden den se mi stala uzasna vec. .Sla jsem zrovna sama po plazi, kdyz jsem zaslechla cestinu.  Do hotelu Ribat, kde jsem loni bydlela ja, se ubytovala asi pred tydnem nova ceska skupina. Byly v ni dve desne fajn holky v mem veku a tak jsem se s nima okamzite spratelila.. Kdyz prisel Hamadi od rodicu, tak jsem uz davno lezela s nimi na plazi a probiraly jsme co se dalo. Nejvic pochopitelne  moje pratele, kteri se motali kolem nas a  meli  radost z toho, ze se prese mne dostanou k novym znamostem. Brzo se kolem nas shromazdil krouzek mistnich gigolu a vecer jsme sli tancit na terasu jednoho blizkeho hotelu.  Vsimla jsem si, ze Milada nemohla spustit oci z vysokeho tmaveho Jamela a kdyz jsme se pak presunuli do mistniho diska, uz se se s nim drzela za ruku. Pozdeji jsme je zavedli jeste do meho nejmilejsiho baru, byla to vlastne jeskyne vytesana ve skale, sedelo se na kamennych lavicich a chodila tam spousta homosexualu, kteri sem jezdili z cele Evropy. Vonelo tam more a jasminy. Ja jsem se tam poprve v zivote octla mezi homosexualy a desne mne to bavilo a moc se mi libili,. jak byli obleceni a namalovani, jak se k sobe chovali, jak zarlili jeden na druheho... Byla jsem velice prekvapena, kdyz jsem videla mistni kluky s nima odchazet v objeti.

     Hamadi videl muj udiv. "Aspon to maji kam strcit a jeste si vydelaji penize". Byla jsem z toho v soku: "Hamadi, ty jsi taky nekdy s nekym takovym sel?" "Jo jednou, ale to nas byla cela parta. a on nam za to platil.. Ale bylo to dost hnusny." Videl jak se tvarim a sahl mi pod stolem na nohu a rukou po ni jel az nahoru. "Vis ze mam rad neco jineho!"

     Hamadiho homosexualni zazitek a způsob, jakym o tom mluvil, mne dost zarazil. "No jenom aby mi te neprebral  jednou treba Mansour!" jmenovala jsem ironicky jednoho z Hamadiho pratel..  Ale Hamadi se nesmal a chtel jit domu, aby pry mne presvedcil. Tak jsme sli, protoze ja prece vzdycky delala vsechno co chtel, ale neprijemnej pocit zustal i kdyz  se se mnou tu noc nekolikrat miloval.  

    Holky chtely vedet, jak ziju v Carthagu. Nevedela jsem jak to napred udelat, aby se mohly na par dni vzdalit, ale pak jsme spolecne s Hamadim sli za jejich vedouci a rekli,  ze jsme manzele zijici v Tunisu a ze bychom radi holky pozvaly na nekolik dni k nam domu. Vedouci tim byla  tak nadsena ze jsem se bala, aby nenechala skupinu skupinou a  nejela s nama! Jamel vzal auto, nalozili jsme jeste blondateho Michela a vsichni jsme jeli do Carthaga. Stravili jsme pet  uplne bezvadnejch dni. Milada se nehnula od Jamela, Marta se sice s Michelem bavila dobre i kdyz nemyslim, ze si ho pustila bliz k telu, ale on, muj adoptivni bratricek, se ani moc nesnazil. Domek se najednou zdal strasne malinkej. Ukazali jsme holkam vsechno kolem. Nejvic je zaujal nedaleky „tofet" katakomby, kde byli kdysi ritualne zabijeni prvorozeni chlapci z vyznamnych punskych rodin. 'Delalo se to pro usmireni bohu, kdyz bylo treba obetovat neco obvzlast cenneho. A  co je cennejsi nez prvorozeny syn? Vzdyt prave ti obetovavani chlapci byli to, co Carhaginci milovali ze vseho nejvic a obetovat je bohum bylo drasticke pro celou rodinu, ovsem pokud to slo, obetovali radeji kuzlata.. No ale stejne... Dneska kdyz mam svoje vlastni deti, tak přemyslím, jake to asi muselo pro punskou maminku byt kdyz mela poslat na smrt sveho nejstarsiho syna. Ja bych urcite nabidla radeji sama sebe. Otazka je jestli by bohum takova obet stacila. Ale tyhle  kultury byly treba bezcitnejsi, i kdyz kdo vi....co vime o pocitech lidi kteri zili v tak davne dobe ...

     Na souku jsem koupila nadherne hlinene hrnicky s ornamenty, vedela jsem, ze se budou mamince libit. Milada  je odvezla do Ceska a predala moji mamince.  Jeste nejakou dobu jsme si pak psaly a Hamadiho srdecne pobavilo, kdyz se Milada obavala, ze je v jinem stavu. Hned to zatepla bezel rict Jamelovi. Jamel byl totiz strasne lakomy a Hamadi se vyzival v tom, ze mu mohl licit, jak dlouho bude na dite platit a desil Jamela tim, ze  mozna nejlepsi reseni by bylo, kdyby se s Miladou ozenil. Jamel chodil opravdu s hlavou ve smutku, nez prisel konecne dopis s osvobozovacim rozsudkem.

Alena Kennedy, Yukon, Kanada  

linkuj.cz vybrali.sme.sk