| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| Ta váha je dokonalá!!! |
Rubrika: [zážitky] Stejně jako mnohé z nás také já od narození (lépe by bylo říct od početí) mých dětí bojuji s nadváhou. Vím, že tu už o tom byla řeč, ale nedá mi to nenapsat o tom svoje.
Během těhotenství má váha vystoupala na závratných 80 kg a stoupala by jistě dál, naštěstí se vždy dětem už zachtělo na svět a váha zase spadla, na nějaká 74 kila. Při mé výšce 174 cm to určitě není nijak hrozné číslo (je-li vůbec) ale já tolik toužila mít zase pětašedesát jako v osmnácti… Každý podzim jsem si říkala, že hned po vánocích začnu hubnout. Jenže to nešlo, musely se dojíst zbytky, pak zase byly velikonoce, pak smršť narozenin a svátků – v naší rodině se sladkými dortíky – a bylo tu léto. A já byla pořád stejná, o těch devět kilo vzdálená krásným osmnácti. Až… Až jednou zjara přišla moje kamarádka s tím, že budem chodit na americké posilovací stoly. To byla paráda, chodily jsme na třetí odpoledne, já se předtím najedla a stoly cvičily a cvičily a já slastně klimbala. Světe div se! Protože pak už jsem až do rána nic nejedla, tak i ta kila šla dolů. Celou masážní kůru jsme měly za sebou, já svůj stravovací návyk dodržovala dál a najednou tu bylo mých vytoužených 65. Já byla ale fešanda!!! Jenže pak přišla nemoc, nervy a kila se sunula dolů k šedesátce…. to už tak hezké nebylo. Každý říkal jez, budeš potřebovat sílu a já jedla a jedla a jedla, ještě během chemoterapie jsem přibrala pět kilo a nakonec skončila, hádejte na kolika? Sedmdesátčtyři jak jinak. Snažila jsem se zase najet na svůj osvědčený stravovací režim, ale – dvě kila dole a dost. Přemýšlela jsem, proč to nejde dál a přišla na to! Může za to moje stará červená váha, ta mrška si tak zvykla na mojí hmotnost, že odmítá ukazovat jiná čísla. Odsoudila jsem ji do zapomnění a koupila váhu novou, s delfínem. Hned první den ukázala o kilo míň a za týden se ručička zastavila na 65! Přesně poznala, co chci vidět a podle toho se taky chová. Mé sebevědomí stoupá do závratných výšin a až budu čelem bouchat do mraků, tak vytáhnu zase tu starou, červenou, stoupnu na ní a vrátím se z oblak zpět na zem… P@K |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
(Pralinka - Mail - WWW) 24.07.2003, 23:32:45
Ja se nekoukam na kilogramy, ale na centimetry, ty jsou pro me urcujici. Nemeli v tom obchode i metr s delfinama? :-))
|