Zacinalo to pomalu a mozna prave proto jsme nezareagovaly dost rychle a ten nuz na krk jsme mu nestihly dat. Pak to ovsem nabralo silene obratky a zazily jsme snad vsechno, co se da. Teda, musim rict, ze nas nikdy neuhodil! On ma takove opilecke stavy, ze zaleze do postele a lezi tam pak treba tyden. Ale jinak to stalo za to. Nabourana auta, ztrata zamestnani, poschovavane lahve, kradeni penez z penezenek, zachytka ... Sedavaly jsme doma a cekaly s hruzou, kdy v jakem stavu se vrati, chodily ho hledat, apod.   

     Pak nasledovaly lecebny (celkem uz asi 4,  pak stacionare a psychologove a psychiatri). Nic nepomohlo. Kazdou praci, kterou nasel, v zapeti ztratil. Neni to pijan denni, ale casty. Tohle vsechno trva uz roky a co me trapi je, ze z toho neni cesty ven. Jemu neni pomoci, on chce a nechce a ja si myslim, ze uz lip nebude. Vypadalo to uz parkrat, ze bude lip, ale zase se to vrati zpet a je to v haji.

     A ted ten problem? On nevydelava, nechava se zivit mamkou a zacina to byt neunosne. Mamce nic jineho nezbyva, protoze bohuzel, kdyz za nej platit nebude, exekutor se pak nebude pidit po tom, jak to je. Jsou manzele a je to v haji, vsechno odnesou spolu, ted tedy ona. Jenze, kdyby aspon jen nevydelaval, ale on dela uplne divny veci. Nevim, jestli si to uz neuvedomuje, ale cloveku zustava rozum stat. Treba schovava slozenky, aby je mama nemusel platit, kdyz je toho na ni moc! Nevim, jestli nechape ty nasledky. Takze pak chodi upominky apod. Nebo treba nedochazi na pracak a tudiz za nej nikdo neplati zdravotni. Jenze on nam lze a zapira. Neni s nim kloudna rec. Nevim, jestli je mu to jedno, nebo jestli uz ma tak vypito, ze je mimo.

     Kdyz nepije, je normalni. On je chytry, vzdelany, prirozene inteligentni. Problem je, ze kdyby nepil, byl by uzasny. Jenze nam takhle komplikuje zivot. Ja to tady ted resim hlavne kvuli mamce. Ona totiz uz to zacina nezvladat. A to jak financne, tak psychicky (a posleze rekla bych uz i zdravotne). On nas strasne psychicky nici. Reknete si asi, proc od nej neodejde. Ona je totiz v hroznym koute a ja nevim, jak ji pomoci. Zije s nim v jednom dome, kde zije jeste moje sestra a dve babicky. Otec na rozvod a prodej domu odmita pristoupit. Kdyz nepije, tak mu to pali az dost. A jak ma mamca odejit, kdyz nema zadny penize (vsechno padlo na jeho dluhy a prusery) a navic, kdyz tam ma jeste moji mladsi sestru a dve stare babicky, ktere nemuze poslat do domova? A on to vi.

      Jenze takhle to nejde do nekonecna. Az mama vazne onemocni nebo pujde do duchodu, tak co.

     Ja uz ziju jinde, ale stejne jsem v tom skoro denne. Nejde mi se oprostit a ani vlastne nechci. Mam vycitky a je mi mamy lito a chtela bych ji nejak pomoct. Tohle je hrozny stav. Doleha na nas na vsechny. Ja uz taky chodim k psychologovi a sestra taky. Jsme z toho uplne v haji. Zasahuje nam to do nasich vztahu, nejsme schopne normalne fungovat. Nasi partneri jsou zlati a trpelivi (nastesti), ale obcas je to boj. Ja treba nechci nikam odjizdet, abych byla s mamou a nedokazu se radovat. Ja mam treba i vycitky, ze bych jela na dovolenou, kdyz mama nemuze. Je to tezky. Desi me to do budoucna. Obcas mam takova psychicky problemy, ze se z niceho nic sesypu.

     Vidite nejake vychodisko? Napada vas neco? Takhle uz to dal nejde. Nici nas to vsechny.

Dekuji. Marcela

linkuj.cz vybrali.sme.sk