Buď takový ideál neexistuje a pak je zbytečné nad tím lomit rukama, anebo existuje, a pak budu dělat všechno možné i nemožné, abych toho „ideála“ našla a dovlekla si jej domů. J Ať už se nám to líbí či nelíbí, v jednom mají mužští pravdu – my ženy totiž dost často nevíme, co vlastně chceme (většinou to, co právě nemáme) a také si dost často odporujeme. Nejen slovně – bohužel i ve svých úvahách a pocitech. Mohu dokázat na některých těch „NEJ“ mužských vlastnostech:

1. Ke vzhledu se snad ani nemá smyslu vyjadřovat. To, že některá preferuje černé vlasy a hnědá kukadla, neznamená vůbec nic. Většinou si pak totiž vezme za muže přizrzlého blonďáka se sivými zapadlými očky a celý jejich společný život mu bude předhazovat, jak ona ujíždí právě na těch černovlasých hnědookáčích. Do této kapitoly se vejdou i ženy, kterým se podlamují kolena nad pohledem a´la Petr Čepek; ovšem při rozvodovém stání pak líčí, jak se ON na NI pořád tak zle díval, že ji tím pohledem denně zabíjel.
   
2. Ideál musí být pracovitý. Ve skrytém ženském jazyce to znamená – „musí být prachatý, aniž by pro tento cíl vynaložil nějak moc práce“. Jak jinak pak chápat ženy, kterým vadí, že jejich partner je tak strašně málo doma, vůbec se jim nevěnuje a místo toho tráví všechen svůj čas v práci. „Je fakt, že dost vydělá,“ uslyšíte takovou ženu prahnoucí po pracovitém protějšku, „ale co je to platné, když náš soukromý život je v troskách. Naše manželství obětoval penězům a kariéře!“
   
3. Ideál musí být domácí kutil, tzn. umět všechno opravit a dokázat vyrobit  - jak se lidově říká -  „z prdu bič“. Domácí kutil sám obloží koupelnu, postaví terasu a dřevěný altánek, vyrobí 100 + 1 poliček, načež se dozví, že to vše je vlastně k ničemu, protože jeho drahé polovičce by stačilo, kdyby ji aspoň jednou jedinkrát za život vzal do kina, aniž by se mu v sále sypaly hobliny z vlasů a prsty měl olepené klihem.
   
4. Ideál musí být společenský a mít smysl pro humor. To platí do té doby, dokud partneři nevyrazí na nějakou společenskou akci, kde ideál svými vtipnými průpovídkami baví celý dámský kolektiv, přičemž ženy se smějí, ženy se chichotají, ženy si otírají slzy smíchu a mezi sebou si říkají, jaká to má některá štěstí ulovit takového zábavného „sympoše“. Jediný, kdo se nebaví, je partnerka ideálu. Jeho vtípky jí připadají trapné a vlastně vůbec nehumorné. Jak se tomu ty slepice mohou smát? Pánové to jistě znají – ty následující domácí výčitky typu „… no a jak ses před těma husama natřásal!“ Jo – jo, pánové, mlčeti zlato! Jenomže – pak už nebudete ideálem.
   
5. Ideál musí být něžný. Ale zase ne moc. V některých situacích by měl být tak trochu drsný. Takový „něžný drsňák“. Pokud si tohoto mutanta nedokážete představit, tak je to muž, který svoji partnerku hýčká něžnými slovy, něžnými polibky, něžnými pohlazeními. Ovšem v případě potřeby dokáže na obranu cti své vyvolené vymlátit celou hospodu. A poté, co zmasakruje většinu hospodských nactiutrhačů, ženu obejme, vyzdvihne a zahalí do své jemné náruče, aby ji sladkodrsně pomiloval... Pak zulíbá každičkou slzu, která se zatřpytila na její tváři. Nebezpečí je zažehnáno a žena se opět může choulit pod nebetyčnou něhou. Jasné a srozumitelné, že? Aneb – představa žen, jak lze dvě naprosto odlišné nátury skloubit v jednoho nereálného tvora.
   
6. Ideál musí být hodný a tolerantní. Co si pod těmito pojmy žena představuje?  Muže, který poslouchá, co mu žena říká a respektuje její pokyny. Dělá nejen to, ale dokonce i to, co jí na očích vidí.  Během této činnosti ji denně ubezpečuje o své nehynoucí lásce k ní. Jen tak mimoděk toleruje její výstřelky v podobě utracení jeho i její výplaty za kožich, či za o dvacet let mladšího milence. Ostatně proč ne? Tak to má být. Jenže v okamžiku, kdy to tak je, začne žena přemýšlet nad tím, že je ten její takový nějaký ňouma a podpantoflák, a bylo by vlastně fajn, kdyby taky někdy uměl bouchnout pěstí do stolu.
   
7. Ideál musí vonět a být vždy elegantně oblečený a upravený. Co k tomuto dodat? Pokud mezi standardní mužské pokolení nepočítáme jen samé bohaté podnikatele a mafiány (někdy se slučující do jedné a téže osoby), politiky, manažery, homosexuály a IN-mladíčky, máme zde chlapy, kteří se normálně potí (tudíž smrdí), a kteří neuvažují o koupi nového trička do té doby, pokud mají ve skříni alespoň jedno náhradní. Vytvořit z nich navoněné elegány by nemusel být až tak složitý úkol, kdyby ženě nevadilo: že neustále blokuje koupelnu – že si pořídil dražší svetr než ona – že si koupil parfém od Hugo Bosse namísto toho, aby koupil Ninu Ricci pro ni – že jeho melír je víc šik než její – že se za ním otáčejí jiné ženy – že celkově vypadá líp než ona.
   
8. Ideál musí být inteligentní a vzdělaný. Potíž je ovšem v tom – jak inteligentní. Málo je špatně, moc je také špatně. Pokud je muž méně inteligentní než žena, je to chybou, neboť žena chce ke svému partnerovi uctivě vzhlížet, touží ho obdivovat a požaduje po něm zodpovězení jakékoliv otázky, kterou mu položí, ať už patří do oboru biochemie či astronautiky. Toto vede k domněnce, že absolutním ideálem musí být zákonitě muž, který je vysoce inteligentní. V tom je ovšem kámen úrazu. Vysoce inteligentní muž se nikdy neožení. (Tedy alespoň ne se ženou.) Ostatně – muž, který nechce pojmout ženu za zákonitou manželku, nikdy nebývá zahrnut do kategorie ideálních mužů.
   
9. Ideální muž musí být statečný. Musí být hrdinou bez bázně a hany, který neohroženě vnikne do hořícího domu a ze zákeřných plamenů vynese sousedovic kočku. Hrdinou, který se jako dobrovolník nechá infikovat virem ptačí chřipky, aby mohl být prověřen lék, který zachrání lidstvo před smrtelnou pandemií. Hrdinou, který se nechá vystřelit do vesmíru, aby zalátal ozónovou díru a zabránil tak zkáze planety. Ovšem vezmeme-li v úvahu, že by se muži začali chovat podle těch různých filmových hrdinných vzorů, opět to nebude ke spokojenosti žen. Protože proč? Protože žena bude doma čekat na svého hrdinu, zatímco on bude někde zachraňovat svět. Bude trnout a svíjet se obavami o jeho život. Bude si říkat něco o tom, že on ji nemiluje, protože mu je lhostejné, že až se on zabije, zůstane tu ona sama samotinká a co si pak bez něj počne. Všichni ostatní jsou mu přednější než ona. (A je po ideálu.)
   
10. Ideální muž musí být absolutně věrný. Helen Rowlandová řekla: „Potkáš-li věrného muže, požádej ho o autogram.“ Někdo jiný zase řekl, že muži dokáží být věrní pouze tehdy, nemají-li příležitost k nevěře. Vzhledem k tomu, že málokterý zadaný muž se pohybuje v prostředí, ve kterém nežijí žádné jiné ženy než ta jedna jediná, je nabíledni, že příležitostí má více než dost. Muž, který za takovéto situace nemá příležitost, je ten, o nějž žádné jiné ženy nestojí a neprojevují zájem ho svést. Která žena touží mít muže, o nějž žádné jiné ženy nejeví zájem? Žádná. Každá se chce tím svým chlubit, chce, aby jí ho ty ostatní záviděly, chce, aby po něm šílely…  Paradoxně se tak stává ideálem muž, který je potencionálně nevěrný na každém kroku.    

     I přese všechno uvedené si ale na rozdíl od mnoha jiných žen myslím, že ideální muž existuje. Jde jen o to umět v onom chlapíkovi na kanapi vidět svého vysněného prince. Třeba jen proto, že je nám spolu fajn. Ono kdybychom stále jen hledaly toho absolutně „ideálního“, mohly bychom zůstat na věky věků samy. :-)))

     Moc se mi líbí, co napsal Thomas Carlyle: „Ideál je v tobě samém. Překážky k jeho dosažení jsou – také v tobě.“

linkuj.cz vybrali.sme.sk