Vymrštili jsme se jako na péru. Periferním viděním jsem zahlédl cosi černějšího než tma a velkého asi jako obézní krysařík, jak se jako blesk zavrtalo pod peřinu. Po celém bytě bylo opět ticho. Manželka mě pohledem vyzvala, ať to jdu zkontrolovat (vždy to jdu zkontrolovat já, v noci patrně rovnoprávnost nefunguje). Vyhrabal jsem se z duchen, proklínaje vše v okruhu dvou světelných let. Cestou do obýváku jsem za svými zády zaslechl klapání krysaříkových drápků po podlaze. Prošel jsem celý byt a samozřejmě nic nenašel. Jediná podezřelá věc byl krysařík, který z neznámých důvodů zrychlil vždy, když jsme procházeli kolem gauče u okna.

     Protože znám krysaříka, začal jsem to místo prohlížet podrobněji. Ovšem stačilo pouze zběžné pohlédnutí za gauč a objevil jsem na zemi ležící květináč s čínskou růží. Spadla na zem, patrně jak se cosi o velikosti krysaříka pokoušelo nacpat do okna, aby to vidělo na dvůr rajdy kokršpanělové, toho času hárající. "Kdo to udělal?" otočil jsem se krysaříka a snažil se, aby to znělo jako otázka.  Co by odpověď jsem zahlédl pomalým, opatrným krokem mizejícího krysaříka. Než jsem se stačil vrátit do ložnice, ležel už zavrtanej u paničky pod peřinou. Jako nápad to nebylo špatný, ale krysařík netušil, že tahle čínská růže je paniččina nejoblíbenější.
     Ani jsem si nevšiml, za co byl zpod peřiny vytažen, ale pevně věřím, že to byla noha. V okamžiku, kdy zjistil, že se proti němu spikl celý jeho známý svět, nasadil pozici č. 8 ( padl na záda a roztáhl packy — "klidně mě zabte, ale já vo ničem nevím!"). Do něčeho takový majznout prostě nedokážete (možná tak za rok, za dva...). "Jdem spát, nebo toho hajzlíka zaškrtím," řekla manželka a zalehla. Krysařík okamžitě "zrušil" submisivní pozici a usnul spánkem nevinných. Nejsem si jist, jestli pád květináče krysaříka bolel, ale příhoda u sámošky bolela určitě.
     Z důvodu hárající se kokršpanělové si nemůžeme dovolit ten luxus pouštět krysaříka bez řemenu, neb okamžitě zamíří k ní na dvůr. Bohužel, podlézt zamčenou bránu jako on ještě neumíme, takže nezbývá, než ho i s jeho pudama držet zkrátka. Ještě než jsem ho stačil u prodejny přivázat, objevil se u nás černý vořech Čert ( známá pouliční směs), který taktéž za kokršpanělovou brousí a jejichž rande musí krysařík bezmocně sledovat zpoza okna. A teď přišel čas zúčtování! Byl to okamžik a krysařík mu visel na krku. Vořechovo překvapení trvalo jen okamžik. Trochu se zorientoval a už krysaříka mydlil.

     Nevím jaký s tím máte zkušenosti vy, ale já mezi peroucí se psi sahám vyloženě nerad. Nakonec se mi je odtrhnout podařilo a vořecha zahnat. Na krysaříkovi jsem zranění sice žádný nenašel, ale bylo poznat, že jich pár slíznul. A ten jeho udivený pohled... tohle se mu ještě nestalo, aby se pes bránil. No, nebyl to sousedovic vychovaný rotvajler, který s krysaříkem na krku prosebnýma očima říkal: sundejte ze mě tu myš! Faktem je, že celou zpáteční cestu domů byl bez nálady. Patrně přemýšlel, kde se stala chyba.

     No a potom ta kočka... Před domem, pod jedním z parkujících aut objevil krysařík kočku, která se tam před ním schovala. Jak se domníval. Na jeho omluvu musím uvést, že kočku spíše tušil než viděl. Začal štěkat, věříc v její zběsilý útěk. Neutekla, ale pomalu vyšla ven. Jak bych vám ji popsal... představte si hodně nas... štvanýho dělníka z kamenolomu. Máte? A teď ho nacpěte do kočičího těla o velikosti vysavače. Máte? Tak přesně tohle se vysoukalo zpod auta. Líně to pohlédlo na krysaříka. Ten jen tak tiše štěknul něco v tom smyslu, že ten pes, co jí nadával už odešel pryč a poté se opatrně přesunul za mě. Když máte smůlu, tak vás pokouše i slimák.
   A to krysařík ještě netušil, že navečer jedeme k veterinářoj. Na očkování.

   Jsou prostě dny, kdy je lepší vůbec nevylejzat zpod peřiny.

Jón Kixx

linkuj.cz vybrali.sme.sk