Docela rada bych se podivala nekam na Floridu, nejvice by me lakalo Miami. To by byla perfektni dovolena... Ve stredu jsem dostala volno, a tak jsem se vybrala s Evkou k bazenu, byl nadherny den a bylo nam spolu moc fajn.

     V patek nekdo zvoni, tak jdu otevrit a ve dverich tri podivne zeny se smetakama, kostatama a kyblikama. Hned mi doslo, ze to je asi ta uklizeci parta na barak. Vpustila jsem je tedy dovnitr a uklidila se k pocitaci. Zensky se rozebehly po dome a zanedlouho vsechno zarilo cistotou. Premyslela jsem, jaky je to komfort, prenechat uklid domacnosti nekomu jinemu. U nas v Cechach jsem o tom prozatim (tedy v dobe, kdy jsem tam byla) nikdy neslysela.    

     V sobotu dorazil Jirka, tak jsem byla rada. Vitani bylo takove trosku zvlastni, mela jsem hlavu plnou divnych myslenek. Zbytek vikendu byl celkem pohodovy bez vetsich nehod. A uz tu byl sedmnacty tyden meho pobytu – a da se rici i prvni ctvrtina meho aupair pobytu... V pondeli dorazila na pokec Evca, a tak jsme si vsichni dohromady hrali a vsechno mozne okolo. Deti se rvaly a byli jako z divokych vajec, spolecne jsme si zahrali hru parasutista, ktera mela obrovsky uspech. Vse spocivalo v drzeni plachty a uhlidani micku v plachte pri usilovnem mavani. Byla to celkem sranda :-)))

     V utery jsem Jirku vypustila do fungl noveho charlestonskeho zivota. Bydli spolecne s Magdou. Nakonec se oba domluvili, ze budou spolecne uklizet kino, takze budou vlastne takovi partaci. Dost neprijemne ale bylo, ze se jedna o praci v noci. Budou zacinat okolo dvanacte a koncit nekdy dopoledne. Moc jsem jim to nezavidela, ale na druhou stranu budou svobodni a vydelaji si rozhodne vice nez jako aupairi. Jirka byl jeste k tomu trosku nachlazeny, tak to bude o to horsi.

     Dalsi dopoledne jsem prozila s Mexicanem. Prinesl mi plysovou rybku s vyvalenyma ocima a jakesi lucni kviti. Bylo to hezke, pry jsem se zminila, ze mam vyroci ctyr mesicu v Americe ;-)). Zvlastni, ale prijemne prekvapeni, ze si to pamatuje, protoze az tam moje pamet nesaha... Asi toho obcas napovidam vic nez dost.

     Ke konci tydne mi kloucek Nicholas se vsi radosti oznamil, ze budou mit miminko... O pet minut pozdeji domaci potvrdil, ze je to tak. Nestacila jsem se divit. Domaci zatim stal a trpelive cekal na mou reakci. Automaticky ze me vypadlo, ze je to opravdu moc fajn, gratuluju a tvarila jsem se, ze je to nejgenialnejsi napad z celeho vesmiru.

     Byla jsem opravdu v soku, hned se mi zacaly tocit mozkove zavity. Byl zacatek rijna, vychazelo by to na konec dubna, to by nemuselo byt spatne. Moje prace byla vazne celkem jednoducha, ale v pripade, ze bych se rozhodla pro druhy rok, uz by to bylo opravdu nesmirne komplikovane a volna dopoledne by se promenila jak mavnutim proutku na pracovni. Nechtene jsem se otrasla. Zase mam alespon o cem premyslet.

     Vecer se mnou domaci zavedla rec na tema svoje materstvi. Vse potvrdila a zdala se byt nesmirne nadsena. Mela trosku obavu, protoze preci jen pry uz není nejmladsi, hodne pracuje, casto musi byt v nemocnici pres noc, ale tvrdila, ze pry takhle probehlo tehotenstvi u obou deti a dokonce jeste v ten samy den kdy mela sluzbu – jen dosla na porodni a proste je privedla na svet...

     Nezbyvalo mi nic jineho, nez byt nadsena s ni. Byla jsem rada, ze je takova optimisticka a nejak to vsechno prenesla i na me, a tak jsem zapomnela na pripadna prodlouzena dopoledne a zacala se radovat taky. Cela rodinka me tak vtahla do viru teseni se.

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk