A pak? Myslela jsem, ze jsem mrtva!.... Vypila jsem minimalne pul litru vody a snedla pulku bananu, ale stale to nezabiralo. Palilo to jako cert a uz se v zivote nedotknu zadnych podezrelych papricek! Kdybych skutecne ukousla tu pulku, tak asi skoncim na pohotovosti s vypalenym hrdlem. I presto vsechno jsem se u „Mexika“ citila celkem svobodne a moc prijemne. Byla jsem nadsena, ze ma pocitac s internetem a tiskarnu. Behem noci jsme probirali hurikan a celkem mi bylo nanic z pomysleni, ze by Isabella vsechno zborila a znicila, nacez Mario tvrdil, ze uz by nic neshanel a jel by primo zpet do Mexika. To by bylo zase hned louceni. Ja bych musela asi zustat s rodinkou a evakuovat se s nimi do nedaleke Columbie k jakymsi znamym. Vubec me to nelakalo, a uz vubec ne predstava baleni, protoze jestli neco nemam rada, tak je to prave to baleni, a pak taky louceni.

     V nedeli jsme se sli projit do parku s kachnami a husami, pripominalo mi to Cechy. Take jsme v nedeli zjistili, ze Isabela (hurikan) zmenila smer kamsi do vod Atlantiku, a tak to bylo dalsi zprijemneni dne. Vubec se mi navecer nechtelo loucit. Ale jak se rika, v nejlepsim se ma prestat. 

     Tyden "obcanky" ;-)) zacal skvele. Magda zkonstatovala, ze ode dneska to uz vsechno bude jen lepsi. Chystala se na dovolenou do New Yorku za svou kamoskou ze Slovenska, ktera je taky aupairka. Snazi se nemyslet na trable v rodine, kde si usmysleli, ze uz vlastne zadnou holku k detem nepotrebuji. A ted co? Nejista budoucnost a pochyby co dal. S bydlenim ji nastesti pomohla slovenska kamaradka Janca, ktera je tu spolecne s manzelem a maji apartman s pokojem k pronajmu. Magda je hrozne stastna – tomu se rika stesti v nestesti. Uvidi se, co bude dal. Rodine a koordinatorce se nechce nic moc resit, jak to obvykle byva, a tak Magda zustala na vlastni volne noze.

      Hned v pondeli take volal Jirka, ze tady sehnal praci a za dva tydny je tu jako na koni! To bylo radosti, uz se nemuzu dockat, to bude super sranda. To jsem ovsem jen mlhave tusila, o jakou praci jde. Vsechny souvislosti mi unikaly se slovem prijezd. Vse potvrdil ohlasenim odjezdu rodince. Rodice z toho byli v soku a slibovali mu najednou hory doly. Ale preci jen ctyri kluci a spousta omezovani, jeste ke vsemu v jakesi busi bez auta, v tom se moc hezkeho a prijemneho najit rozhodne neda. Nehlede na to, ze uz se zrovna u nich vystridalo tolik lidicek na hlidani v hodne kratkem case... To preci uz take samo o sobe o necem svedci. Jirka trval na svem, ohlasil, ze jede zpatky do Cech a uz si zarezervoval letenku do Charlestonu.

     Byl problem s mojim mobilem, vubec nemohl najit sit, tak jsem si rikala, ze to je docela blby. Myslela jsem, ze mobil dofungoval, nacez vecer pribehl cely zpanikareny domaci, ze ma stejny problem a budeme muset asi poridit nove mobily. O par hodin pozdeji zkonstatoval, ze zrejme zapomnel zaplatit fakturu. Druhy den uz bylo vsechno v pohode. I to se stava.

    V patek jsem se snazila dovolat k Mexicanovi. Nikdo to nebral cely den, az jsem si rikala, ze je to nejaky divny. Nase hovory se posledni dobou stavaly celkem prijemnou casti dne. Zkousela jsem to az do osmi do vecera a zacala jsem uz solidne panikarit, ze mi „Mexik“ zmizel zpatky domu. Vzdyt o tom konec koncu nedavno mluvil. Citila jsem se celkem hrozne, pricemz jsem si nedokazala vysvetlit proc. Byl to zvlastni pocit, az me to samotnou sokovalo. Ze by to neco znamenalo...?. Nakonec okolo jedenacte vecer zazvonil telefon a ja jsem si oddychla.

     O vikendu jsem trosku pomohla s deckama a ve zbytku casu jsem odfrcela do mexickeho doupete. Dostala jsem dvanact rudych ruzi a koukala jsem jako vejr. Byla jsem z toho najednou cela vedle – a zacala uvazovat, jak to mam vlastne vsechno brat, a co citim. Zda bych byla schopna nejakeho vztahu.

     A co vubec chci?

     V nedeli vecer jsem se vracela trosku s vycitkama, ze jsem nebyla doma, ale preci je to muj zivot nebo ne? Domaci mi nenapadne vycetla, ze se o me celkem bala (ale tak proc nezavolala?) a barvite mi vylicila, co by vsechno musela zaridit a jak dlouho by byla na telefonu, kdybych se ztratila, umrela, nekdo me znásilnil, ci mi jinak ublizil. Uklidnila jsem ji, ze jsem OK, pripravena na dalsi pracovni den...

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk