| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| SNĚHÁNKY DÁVNÝCH LET... |
Rubrika: [tady a tam] Miluji „pohádkovou zimu“. Černomodré nebe plné hvězd, teplá žlutá záře lamp svítí skrz prázdné větve stromů na osamělé lavičky v parku, pod nohama vrže bílý ušlapaný sníh. Mám na sobě bleděmodré taftové šaty. Říká se jim koktejlky – hořejšek je vypasovaný, bez ramínek, sukně zvonová do poloviny lýtek, široká širokánská, pod ní spodnička s mnoha volány, samá krajka.Při pohybu záplava krajek probleskuje…Na nohou bleděmodré atlasky – lodičky určené jen pro tanec. Přes šaty krátký kožíšek. Jako poslední doplněk – tanečník. Ano. Vzpomínám na jednu cestu domů z tanečních. Chodila jsem na Staroměstské náměstí do velkého půvabného sálu secesní budovy, kde je dnes ministerstvo pro místní rozvoj. Ale vrátím se zpět do let mládí, do mrazivého večera před mnoha léty. Nevím, jak to je teď, ale tenkrát prostě dívku doprovázel domů nějaký tanečník. Patřilo to k věci, nemuseli spolu chodit, byla to prostě jen slušnost. Takže nevím, kdo to tehdy byl J. Přešli jsme Pařížskou ulici, Čechův most…. Ano, pochopitelně, co jiného mě mohlo napadnout… Neumíte si představit, jak těžké je udržet balanc na dlouhé strmé ledovce… máte-li na nohách taneční střevíčky… Hřiště bylo na samém konci parku, náš smích tímpádem přilákal zvědavce. Tehdy se ještě randívalo v parku J. Za chvíli tam bylo dvojic víc – vyváděli jsme jak posedlí, však nás od dětských let dělila tehdy jen krátká doba… Samozřejmě, ustát se to vždy nedalo a tak jsem se z tanečních vrátila s kabátem (a nejen jím) pěkně od sněhu a s modřinou na tehdy ještě malém štíhlém pozadí J…. Kde tehdejší sněhy jsou… Spláchlo je od té doby plno dešťů… daniela@kudlanka.cz<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /> |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře |
Vystoupali jsme širokými schody do Letenských sadů – bydlela jsem totiž tehdy u parku, poblíž hotelu Belvedere. Procházeli jsme onou bílou nádherou, a já se cítila jak ledová královna… Ještě mi v uších doznívaly tóny tanga a polonézy (trénovali jsme na předtančení). Nebyla bych to já, abych neměla bláznivé nápady… Odhodila jsem kabát a roztančila se na té mramorové ploše… Tančili jsme za svitu lamp a i když snad byl mráz, nám bylo nádherně. Bylo to nesmírně romantické. Ovšem, pak mne přeci jen zima probrala a utíkali jsme parkem směrem k nám. Kousek od tehdejší „Bruselské restaurace“ bývalo obrovské dětské hřiště… velká stráň (uprostřed měla betonový kruhový bazének pro malé děti), po které se nádherně sáňkovalo i lyžovalo. 
Uprostřed hřiště byla velká písčitá plocha – dřevěné sedací houpačky, hřiště pro fotbal. A zcela dole, směrem ke škole, byl velký bazén na plavání, zakončený