Jak už jsem nejednou napsala, sex mám fakt ráda. Ale, abych nevypadala jako rajda, dodávám, že sex bez alespoň minimálního angažmá v krajině srdeční neumím. Jak by dodala kamarádka March: "důležitý je to ukočírovat...". Nedávno jsme se s jednou známou bavili na téma "chlapi", naše nejvděčnější, nejdiskutovanější a věčné téma :-). Známá je pár let vdaná za chlapíka, se kterým ji pojí dlouholetý soužití bez obřadu. Chlapík je velmi slušný, inteligentní, pracovitý, známou miluje a snesl by jí modré z nebe, což ona ani nechce, protože jí chybí věc, která se koupit nedá: VÁŠEŇ. A tak jsem poslouchala ten smutnej monolog na téma "miluju ho, nechci mu ublížit, vážím si ho, ale co mám dělat, když naše milování trvá 3 minuty a já celou tu dobu myslím na to, jaký by to bylo, kdyby na jeho místě ležel někdo úplně jinej". Vzpomněla jsem si přitom, že jsem se potýkala se stejnym problémem a když jsem našla odvahu vyřknout to nahlas a tak, abych druhou stranu neurazila, nebo zkusila navrhnout nějakou změnu, experiment, setkala jsem se s nepochopenim, v horšim případě s docela překvapivě uraženeckou reakcí, která by se dala shrnout do věty: "Už jenom to, že na tobě ležim,  je důkaz lásky,  tak co sakra chceš?"

     Hm, asi existujou chlapi, co uměj v ženský rozdmychat pořádnej plamen vášně a vedle toho bejt hodný, milí (obdoba rčení "ženská má bejt v kuchyni jako maminka a v ložnici jako děvka") a tolerantní, ale já takovýho nepotkala. Buď byl jedno, nebo druhý.

     Se známou jsme došli k témuž závěrečnému řešení: tedy sdílet život s mužem, kterej má vlastnosti, důležitý k úspěšnýmu soužití bez pokusů o vraždu a denní hádky... a najít si milence, kterej může bejt línej, arogantní a lakomej bordelář (proč to řešit, když s nim nežijeme), zato v posteli ďábel. "Jenže," povzdechla si známá,"problém je v tom, že se do toho ďábla zbláznim a začnu se doma chovat divně, takže manžel na to přijde a rozbiju si manželství." 

     Přitakala jsem a dodala: "Máš pravdu, proto je nutný si rozmyslet, jestli jseš schopná milence ustát tak, aby doma bylo všechno v pořádku. Jestli ne, kašli na to. Řekla bych ale, že když se s manželem nic nezmění, budeš čímdálvíc nespokojená a stejně to krachne", pravila jsem coby babka vševědka aneb živoucí potvrzení pořekadla o kovářově kobyle, co chodí bosa :-)))

     Probíraly jsme to dlouho a nedošly k jednoznačnýmu závěru. Teda, já myslim, že v týhle oblasti mám srovnáno - "zkoušet – zkoušet - zkoušet!  a až si budem ladit v sexu a základních životních postojích, přistoupit k soužití. Když vášeň vyprchá, jsou tu afrodisiaka anebo milenci, protože my, zralý ženy, už víme, že monogamie je nepřirozená. Hlavně o tom nekecat a neubližovat..".

     Ale taky vim, že teorie je jedna věc a praxe druhá, takže mě ještě čeká pár probrečenejch nocí se zlomenym srdcem.

     No a co, furt lepší, než nic, ne?

Roseanne