Jednou, když jsem zase přijela pro Egara, děda vařil a hned na mě, zeptej se báby, kolik tam přijde vajec a babička zas: řekni mu, že tři a tak to šlo celé dopoledne. Tlumočila jsem jim, nepromluvili spolu ani slovo. Moje asi desetiletá hlava byla parádně zmatená, co se to tu děje? Pochopitelně mi oba připadali příšerně staří a už vůbec jsem nechápala jak můžou ve svém věku trucovat?! Myslela jsem, že to je jen výsada dětí… Když jsem byla v koupelně a babička šla za mnou, konečně byla příležitost se jí zeptat co se děje: „Já s dědkem nemluvím“ odvětila. „Proboha proč?“ Babiččina spiklenecká odpověď mě dostala: „On mě poslal do pr…“ následoval výraz nehodný čtení pro ženy, ovšem pro mě to byla konečná, dostala jsem záchvat smíchu, babička s dědou taky a bylo po tlumočení. Tahle vzpomínka patří k těm nejhezčím, protože to byl vážně úchvatný pohled na prarodiče rozhádané z lásky.
pavla@kudlanka.cz