Zanedlouho uz jsem byla cela promocena, saty se na me lepily a ja dostala neprekonatelnou chut vyzkouset more v desti, a tak jsem bezhlave bojovala proti vlnam valicim se ke brehu. Mexican chvilku vahal, a pak se rozhodl me nasledovat. Tak jsme se nadherne koupali v obleceni a v cele sve parade. Byl to prijemny pocit, more bylo teple jako kafe... Pripadala jsem si jako doma ve vane. Vesele jsme vtipkovali a strikali po sobe vodou. Citila jsem se prijemne a bylo mi lehko u srdce.

     On se mi pak priznal, ze miluje plaz, kdyz prsi. Nescetnekrat jel na plaz kdyz prselo a jen tak se prochazel podel brehu a snazil se potkat nekoho, kdo je jako on, nekoho, kdo se take rozhodl jet na plaz i prestoze prsi. To me nikdy nenapadlo. Rikal, ze potkal nejake lidi, ale nikdy se neodvazil na ne promluvit. Ja jsem premyslela, proc lide jezdi na plaz v desti, co je k tomu muze vest. Stejny duvod jako jeho? Potkat nekoho vyjimecneho?

Kdyz jsme vylezli, byla nam samozrejme hrozna zima, a tak jsme bezeli zpatky k autum a rozhodli se vyrazit na cestu domu. Rozloucili jsme se a domluvili, ze se uvidime ve skole.

Utery aneb uz tri mesice v Americe... ctvrt roku, dvanact tydnu. Tady bych nejradeji ocitovala, co jsem si poznamenala do sveho nejmilovanejsiho deniku. Je to shrnuti mych skutecnych pocitu po trech mesicich bez rodicu, bez starych dobrych kamaradu, ceskeho jidla a stareho stereotypu:

"Citim, ze presne pred tremi mesici jsem se rozhodla spravne. Udelat to a letet. Jak se asi clovek muze zmenit za tri mesice sveho zivota? Je to jen nepatrny zlomek v porovnani s delkou celeho zivota vymereneho pro lidi na teto planete. Ale – jsem svobodna, mam o tri mesice vic zkusenosti, mluvim o neco malo lepe anglicky, trosku spanelsky, mam o hodne vice planu a pratel. Rozsirily se mi obzory o tom, co vsechno clovek muze delat, zvladnout, kam se podivat a co se naucit. Vedu jiny zivotni styl. Mozna vice v pohode a vyrovnanejsi. Zkusebni doba tri mesicu konci :-). Zacinam chodit do skoly,  auto s automatickou prevodovnkou pro sedm lidi uz neni problem. Jinymi slovy – prizpusobila jsem se a zacinam zapadat do noveho americkeho stereotypu. Jsem bohatsi o pribehy jinych aupairek, o jejich osudy, chyby i stesti. Poznala jsem i odvracenou stranku Ameriky, nez jen same usmevy a libiva slova."

     Ve stredu jsem ve skole premyslela, jak to takhle zvladnu. Ke konci uz mam samozrejme muj prirozeny sklon vyrusovat a byt neposedna. Vecer jsem pro zmenu kurz anglictiny nahradila dvouhodinovkou spanelstiny. Tridu tvorila skupinka lidi okolo triceti az sedesati let, kteri potrebovali umet spanelsky kvuli zamestnani, ci jen tak je to bavi. Ja jsem byla samozrejme nejmladsi. Ucitel by se dal popsat zhruba jako „ticha voda brehy mele aneb nejlepsi je byt uplne flegmaticky“. Byl to takovy vyzably cahoun puvodem z Mexika. Zdal se mi byt celkem sympaticky. Kdyz jsem si ale odmyslela ten monotonni hlas, tak se mi vyuka zdala celkem kvalitni.

      Za mnou do lavice si sedli jakysi postarsi chlapici, kterym pripadala fraze "mucho gusto" jako "vegetables" neboli v prekladu zelenina a to jim prislo silene vtipne vcetne ucitele. Zkratka se dobre bavili a ja jsem se nestacila divit, jakyze je tohle druh humoru, ale presto jsem se tajne musela smat s nimi. Jejich napady totiz neznaly mezi. Vedle me si prisedla jakasi zena typu moje mamka. Hodina probihala celkem fajn, najednou byl konec a ja zjistila, ze toho umim celkem dost. Byla jsem opravdu rada za tento kurz. Vecer jsem jeste zavolala Jirkovi na dobrou noc.

Behem tydne jsem se take nekolikrat sesla s Mexicanem – trenink spanelstiny. Hrozne ho zajimalo, co jsem se uz naucila ve skole a snazil se se mnou konverzovat i s tim malem, co jsem umela. Zdal se byt cim dal prijemnejsi.

      A pak mi vypravel, jak zdolaval hranice s Amerikou. Sel tri dny pousti, pres noc, s minimalnim obsahem vody. Na konci ho chytli, dali mu pry napit (jinak by snad umrel zizni), vratili ho a on to dalsi den zkusil znova – pres dzungli; a tentokrat uz se mu podarilo proniknout az na uzemi Ameriky...A zacal jeho zdejsi pribeh. Na dvacet dva let se mi to zdalo jako obdivuhodny vykon. Doma v Mexiku ma mamku, po ktere se mu hrozne styska (snazi se ji volat kazdy tyden), a pak tam ma starsiho brachu, ktery pracuje jako cisnik.

     Sobotu jsem si uzila s Evcou, zase jsme nakupovaly. Ja tu mam stale pocit deficitu obleceni. Ohromny satnik, co je v mem pokoji, proste musim nejak nacpat :-))). Vlastne jsem v podstate spojila prijemne s uzitecnym. Vecer, kdyz jsem se vratila domu, tak me jeste hostdad po celem dnu s detmi poslal pro toaletak a aspirin. V nedeli jsem cely den byla pro zmenu s detmi ja. Ale byla to celkem zabava, sli jsme opet do naseho oblibeneho akvaria. Pripadalo mi, ze zanedlouho budu vsechny ty exoticke ryby znat nazpamet a jeste mi pak v Cechach budou chybet...

Katka Kolářová, Charleston, USA 

linkuj.cz vybrali.sme.sk