ale před asi čtvrtstoletím jsem zažila na autobusovém nádraží v Jaroměři tuto příhodu: Pár lidí čekalo na autobus, na lavičce v čekárně seděli chlapec s dívkou a velice vlídně se k sobě tulili, možná i víc. Opodál stojící starší paní (dnes jsem v jejím věku) to komentovala slovy "Každý věk má svoje". A o tom to asi bude.

To byla moudrá žena. Tak by to mělo byt. Žlučovité reakce čekejme od těch, které - jak správně uvádí Daniela - asi nic podobného nezažily. Já sice nejsem ještě dostatečně moudrá, ale žlučovitá nejsem určitě. A dodneška se s naší bandou dokážeme pěkně odvázat. ALe to je na jiný článek...takže - žijme a nechme žít. Lepší když se k sobě na zastávce omladina tulí, než když by po ní čmárala sprejem nebo si strkala do hlavy Extáze. TAkže tak. Splníno mám, tak rozdávám rozumy...pěkný den všem !!!

Je čas odhodit všechny staré způsoby a začít nový způsob života, přirozenený způsob života, nepotlačující způsob života, život nikoli v odříkání, ale v radosti.

je poměrně dost konzervativní dnes už postarší dáma, takže je přesně z rodu těch, kterým připadá halasení, vulgární pořvávání či třeba oňuňávání se na veřejnosti jako společensky velmi nevhodná záležitost. Jednou ze známek slušného vychování je podle ní taky decentní chování na veřejnosti. (I když decentnost ani zdaleka není všechno co by stačilo k tomu být "slušný člověk".)
Ovšem moje maminka není zatrpklá puritánka ani pokrytec, co by pomlouval jen ze závisti, že sám zamlada nesměl. Na sebe (svoje děti) a cizí lidi měla vždycky dvojí metr. Nad cizími rozjívenými děvčaty v metru přimhouří oko se zmínkou:"No nesluší se to, ale jsou mladý...", kdežto svoje děti vždy pečlivě vedla k tomu, že obtěžovat cizí lidi čímkoli, třeba zrovna svou hlučností, to je opravdu buranství.
Takže nás nenásilně vedla k tomu, že:
Člověk se má vždycky chovat slušně.
Špetka tolerance k lidem s jiným přístupem k životu než mám já mě nezabije.
Než začneš kritizovat, zameť si před vlastním prahem. Než začneš kritizovat cizí děti, podívej se na vlastní.
Já jsem o třicet let mladší než moje maminka, takže už zdaleka nevnímám svět tak vážně a konzervativně, cizí holky na peronu metra mě v podstatě moc nezajímaj, dokud mi vyloženě neskáčou po hlavě... ale ty maminčiny zásady se mi docela líbí i dnes, přijdou mi nadčasový.

Ano, je to "vyznání" i mojí maminky a i moje. Mě se taky nelíbí, když sleduju v metru téměř kopulující mládež... Ale taky se raději dívám jinam :-)). A nebo když se třeba chovají "trochu víc živě"?

Vím jedno - za pár let se tihle blázínci zařaděj do "výrobního procesu" a něco podobného už jim nepřijde ani na mysl... No, alespoň jsem žádné dospěláky v podobných akcích nezažila :-))) (láskování na veřejnosti; snad jen vyvádějící opilce, ale o to tu nejde...

(Ano, taky jsem byla vychovávána, že jsou jistá pravidla slušného chování. Takže nic podobného nedělaly nikdy ani moje děti :-).)

už jsem sedla a v hlavě si sumíruju ty své ideálnosti co se chlapů, mužů, chlapců, kluků a věčnejch dětí týče... chichi...
A k tomu výše uvedenému divokému projevu puberťaček... jo, na mládí je krásný, že je VIDĚT, že je ho VŠUDE PLNO, že prostě je a že je oproštěný od všech konvencí, oprátek, příkazů, zákazů a nebere ohled na to, co BY SI O TOM ŘEKLI DRUZÍ... samozřejmě, že se nic nesmí přehánět a hnát do extrémů, že jo... ale hlavně na MLÁDÍ je krásný taky to, že tu s námi je a že stejně jako my odrostlejší snášíme to mládí, tak to mládí snáší nás... a je čím dál víc mladejch lidiček, co berou stejně dobře a bez předsudků ty starší a starý...
Já sama jsem někdy dost konzervativní a decentní, a z toho zase docela živel, co je schopný se hlasitě řehtat přes celý autobus nebo blbnout jako malá holka...

To nejhroznější na nich je, že k nim už nepatřim!

Byla jsem velice přísně vychovávaná, ale nějak se to v mých 14 letech vymklo mým rodičům z ruky, byla jsem velice rebeloidní, nezkrotná provokatérka. Je to už čtvrt století zpátky za dob těžkého socialismu. V 16 ti letech jsem chodila s podobným rebelem jako jsem byla sama a později jsem si ho i vzala. Jeli jsme v metru na Můstek do školy, po cestě jsme se škádlili a provokovali, až na eskalátorech povídá můj kluk, přestaň nebo se s Tebou tady - to už jsme byli v podchodu na Můstku, kde v 7 hodin ráno proudily davy lidí do práce, uprostřed podchodu pomiluju. Byla to výzva jako hrom a moje reakce byla okamžitá. O co, že to neuděláš!!! Než jsem se nadála, ležela jsem na zemi uprostřed davu, on na mě a vášnivě mě líbal, tahal ze mně tričko, já pištěla mezi vášnivými polibky. Zajímavá byla ovšem reakce davu, během vteřiny se okolo nás udělal kruh a lidi nám obrovsky fandili. K ničemu nezávadnému nedošlo, rychle jsme se zvedli a utekli, ale vzpomínám na to ráda dones.

Nevím proč se díváte na věc mládí tak ve spojitosti s fyzickým věkem ? K tomuhle mne napadá jeden krásný film Harold and Maude, kde se 25letý mladík zamiluje do 80-leté holčičky. Ano, holčičky, protože přes svůj věk je plná života,krásy a radosti a ukazuje, že staří je pouze a pouze v našich hlavách. Pokud snad někdy o tom budete pochybovat, zkuste si tento filmeček plný radosti ze života vyhledat (http://csfd.cz/film.php?16019)