Ideální žena podle Ydiota

     Když mi byl zadán úkol popsat podle sebe ideální ženu, zachvělo se mi srdéčko jako chlapci, jehož se před Vánoci zeptají, co že by si přál najít pod stromečkem. Už jsem ale dospělý a tak vím, že ač si budu přát fakt úplně boží autíčko na vysílačku, stejně dostanu jenom svetr.

Vzhled

     Tak za prvé: navzdory všem radám v časopisech by žena neměla vypadat dokonale. Naopak, menší závada není na závadu. Vzbuzuje totiž fantazii a jakási slabost je často ženinou předností. Špatné je to jen tehdy, když je tato slabost její jedinou předností. Milé nedostatky, jako jsou výrazné přední zuby či drobný předkus, velký zadek, odstávající uši, orlí nos, příliš velká nebo naopak vůbec žádná ňadra mohou být naopak oním kořením, které jitří mužskou fantazii a dodají jinak příliš dokonalé ženě trochu lidskosti. Nic by se ale nemělo přehánět a pokud se na jediné bytosti všechny výše zmíněné milé nedostatky vyskytnou najednou, spotřebuje se veškerá mužská energie pouze na mohutnou fantazii a další síla už na milostnou činnost nezbývá.

     Je to věc osobního vkusu, ale já dávám přednost tomu, aby žena byla úplně přirozená: nemalovala se, nelakovala si vlasy, o kostýmcích a šílených halenkách ani nemluvě. Navoněná, nalakovaná, namalovaná, zapudrovaná a nastrojená dáma spoustě mužů připadá zhruba stejně vzrušující jako šlehačkový dort. Člověk se takové ženy bojí dotknout, aby jí neporušil účes, nepomačkal šaty, aby se neumatlal od laku, nerozmazal jí oční stíny, řasenku a rtěnku. Můžete argumentovat, že líčidla dokáží zvýraznit ženský půvab, ale mezi námi: nejvíce mejkapu používají právě ženy, které nemají co zvýrazňovat.

     Další zajímavostí je, že nikoli umné účesy (mnohdy v ceně basy piv či deseti lístků na fotbal), ale rozcuchanost ženy je velice vzrušující; shodl jsem se na tom s několika svými přáteli. Mluvili jsme o tom, že žena je nejkrásnější po koupeli, zabalená jen v ručníku, ale ještě před učesáním. Ani s přirozeností by se to ale nemělo přehánět. Například holení bylo dříve čistě mužskou záležitostí, ale já, ač muž, jsem hrdým majitelem plnovousu a holení jakýchkoli částí obličeje i těla rád nechávám zcela v kompetenci žen. Krása ženy však zdaleka nespočívá jen v rozměrech a tvarech jejího těla, daleko více záleží na tom, jak se obléká, jak chodí, jak a kdy se usmívá, jak mluví, kde dělá v řeči pauzy, v intonaci, gestech… Také by neměla smrdět.

     Teď už ale k vlastnostem.

Vlastnosti

     Je příjemné si ze svého kutlochu diktovat, jaká by měla ideální žena být, když přitom sám splňuji jen velmi málo kritérií, kladených na prince na bílých koních. Například nemám koně.

     Dostal jsem to však jako zadání, tak se do toho pustím. Na ženě si vážím například smyslu pro humor (nemyslím takový ten, kdy se žena směje, když si utnu sekerou prst). Oceňuji také originalitu a kreativitu, pokud se nezvrhnou v nekontrolované kulinářské experimenty na lidech. Já mám rád med, kyselé rybičky, čokoládu i česnek, ale nemusím je mít všechny na jednom talíři. Za zásadní (a vůbec ne samozřejmou) považuji u žen odpovědnost a spolehlivost, už proto, že když žena nepřijde na schůzku včas, s prodlužujícím se čekáním ve mně roste chuť najít si jinou.

     Na rozdíl od mnoha mužů si myslím, že není na závadu, má-li žena svébytný názor. Ten však musí být založený na vlastním rozumu a nikoli na rozumech rozumbradů z TV Nova. K soužití se mnou (tak jako k soužití s jakýmkoli mužem či ženou) je potřeba mít i určitou velkorysost a toleranci. Ženy, které nejsou velkorysé, netoleruji.

     Osobně si na ženách cením i jisté dávky lenosti, abych vedle nich nevypadal jako úplný lempl. Naopak mezi věci, které mě vytáčejí, patří neschopnost říct Ano a myslet ho skutečně jako Ano, neschopnost říct Ne a myslet ho skutečně jako Ne a neustálé nahrazování těchto dvou výrazů slovem Nevím, přičemž já sám musím vždy uhodnout, zda to znamená Ano nebo Ne.

Vztahy

     Ve vztahu k mužům je důležité, aby žena pochopila jednu věc, totiž že muž potřebuje k životu dvě zásadní věci: práci a lásku. Jakmile ho jeho láska bude přesvědčovat, že s prací (či koníčkem) tráví příliš mnoho času, a že ho opustí, pokud on neopustí práci, pak má muž snadné rozhodování: raději zůstane s prací. Muž totiž, ať říká co chce, většinou pracuje docela rád. Od práce ho (paradoxně) odtrhnete nejsnadněji tak, že mu ji pochválíte. Nechápete-li, jak to může fungovat, prostě to vyzkoušejte.  

     Existuje ještě jeden způsob, jak přinutit vašeho miláčka, aby s vámi trávil více času – předstírejte zájem o jeho koníček. Například je-li váš vyvolený počítačovým nadšencem, je dobré se dozvědět něco o historii a jednotlivých distribucích operačního systému Linux a kompilaci kernelu a během romantické večeře na toto téma prohodit několik milých slov. Muž pak bude mít pocit, že když se vrací od počítače k vám, vlastně se tak své skutečné lásce – totiž svému PC – zas tolik nevzdaluje.

     Po výše uvedeném se málokdo bude divit, že si mnoho žen stěžuje na mužskou nevšímavost. Například naprostá většina mužů chápe květinu jako barevnou věc, která je zbytečně drahá a nakonec zvadne a stejně se vyhodí. Poradím vám, jak tenhle mužský názor změnit: dejte vy květinu jemu, jen tak, pro radost, z lásky. Třeba pochopí, že ta kytka je víc než jen umírající organismus.

     O ideální ženě by se daly psát knihy – vždycky se nejlépe píše o věcech, které neexistují. Naštěstí ideální žena ani existovat nemůže, neboť jde o bytost subjektivní. My muži si pod pojmem „ideální žena“ představujeme každý jinou, stejně jako jsme si každý kdysi přáli pod stromeček jiný dárek. A někteří z nás vyrostli a pochopili, že i když jsme nakonec místo vysněného autíčka na vysílačku dostali jen ten svetr, tak to bylo koneckonců dobře. S autíčkem bychom se pochlubili přátelům, pár týdnů si s ním i hráli, ale na ten svetr jsme si prostě nějak zvykli a možná nás dokonce hřeje dodneška… 

Jan Flaška, České Budějovice

linkuj.cz vybrali.sme.sk