ono je to trosku jinak.. Jsi stale poznamenana tim predchozim vztahem.. a tak si zamerne vybiras "hodne chlapy".. ovsem zjistujes, ze tento je sice hodny, ale trochu nudny.. Takze rozhodne hledej dal.. Tohle by byl jen vztah z rozumu.. a velmi rychle bys psala do Kudlanky dopis na tema - mam milence, protoze hodny a nudny manzel doma mne neuspokojuje..

a i když předpokládám, že to tu schytám, tak já si myslím, že na začátku (nebo aspoň tak do pěti setkání) by měla přeskočit ta pověstná jiskřička... pak si i dovedu vážit toho hodného chlapa, ale prostě nesmí být úplná bačkora. Ale i o tom už se tu psalo a každý má asi hranice někde jinde....
Jinak si myslím, že jestli ses pro něj rozhodla fakt jen z rozumu, že je fajn, tak to zkrátka fungovat nebude. Aspoň mně by nefungovalo, protože být s někým pouze z rozumu já neumím....

se v Tobě vůbec nevyznám.:-)) A navíc Ti můžu říct, že jsem se v tom Tvém
druhém manželovi nebo příteli přímo poznal. Ne nejsem bačkora, nenechám na sobě štípat dříví, ale také nejsem adrenalinový typ. A takových rozumných, vyblázněných, usedlých a hodných je nás víc. Že? Představ si, že já jsem také takový vůl, který by ženě snesl modré z nebe, včetně snídaní do postele... Stěžuju si? Nestěžuju. A přesto je ta její pusa občas k nezastavení. Musíš však dát na jednu misku vah klady a na druhou zápory. Jakési má dáti - dal. :-))).
Já už jsem tu o tom kdysi psal a tak se nechci opakovat, že renovuji a vylepšuji chalupu. Protože se však hodím do věku statistických umrtí na infarkt, myslím přitom na zadní kolečka. V duchu však doufám, že jim tu jejich statistiku trošičku nabourám... Nakonec mě může přejet i auto a rázem jsem v jiné statistice, že? A tak té ženě popisuji popiskami vše od hlavního vypínače, přes jističe, uzávěry vody a plynu a vysvětluji jí postupy napouštění a vypouštění vody do ohřívačů. Jak a kde se spouští pila, kam se leje benzín, kam olej, že musí mít brýle, rukavice, pevné boty...
A kvůli tomu se hádáme.
Proč? Protože mi říká, že to nechce vědět, protože nechce abych umřel. Co prý by si tu sama počala.... :-))) Nojo, ale přitom mne zlobí, hádá se se mnou a uvádí mne do infarktových situací tím, že o všem ostatním musí vědět, také se tomu říká "že musí vědět tzv. o každém prdu", jen ty technické detaily, které já chci, aby znala, znát odmítá. A to jsem Ti ještě neřekl, že ač zdráv, musím povinně, každý den polykat 3x denně nějaké drahé pilule na klouby, které mi sama - ač nelékařka, naordinovala. A abych nezapomněl, prozvání mně i do práce, což značí "vezmi si pilulku". :-)))
Ne, nebudu to sepisovat a žádat Kudlanku o radu. To je pod mojí důstojnost, stěžovat si. :-)))
Mít však hodného chlapa, dělat z naší kategorie hodňáků plevel, plebs hodný stížností, to je napováženou. To je smutné. To je k divení...To je zralé na vyhlášení války...

A pro Kamilu to platí také!!! :-))

Mam doma zcela dokonaleho svetce a taky nekolik let trvalo, nez jsem si ho zacla doopravdy vazit tak, jak si zaslouzi. Jde totiz o to si uvedomit, ze chlap je na Tebe hodny ne proto, ze by byl backora, ale proste proto, ze Te ma rad. Me treba desne potesilo, kdyz jsem ho slysela rvat na psa :) - rikam si "aha, neni backora, on to umi, akorat se svobodne rozhodl, ze to delat nebude" Chce to, aby on sam (ve vlastnim zajmu) nasel neco, v cem je dominantni, treba ten muj si ze me dela desnou srandu, furt me lechta, obcas me proste popadne a nekam odnese...ta fyzicka prevaha je super a v tu chvili je to u me ten chlap, po kterym zenska podvedome touzi.

není to o tom, že by holky dělaly z kategorie hodňáků něco horšího, je to jen a jen o tom, že ta jiskra prostě MUSÍ přeskočit, jinak je to o ničem. Že ti dva se nějak přitahovat musí, a když tam není to fyzično, ty feromony, pak může být třeba pozlacenej a je mu to k ničemu a jí taky... protože kamarád je kamarád, ale když člověk čeká víc, tak to prostě nejde.......

naprosto jsi to nepochopil.. Precti si, co pise Vodomerka. Nikdo nema nic proti slusnym chlapum, tady se jen diskutuje o tom, ze pokud ho Martina citi jenom jako hodneho chlapa a ne chlapa, ktereho by mohla milovat, proste neni mezi nima to ONO, co dela vztah vztahem, tak je to o nicem..

ještě trošinku jinak... Podívejme se na to z jiné strany - je spousta žen, které opakovaně, stále dokola vstupují do vztahů s "nevhodnými" partnery - alkoholiky, násilníky nebo třeba i jen sobci, ať to nevidíme hned tak tragicky :-) Důvod, proč to dělají, je tak trochu nepochopitelný, ale možná má kořeny někde v tom, jaké mají zažité vzorce chování z dětství... (a opakuju - NEMUSÍ to být nutně tak "zářné" příklady, jako alkoholismus apod.) A ve vztazích "normálních", vyrovnaných se tyto ženy nudí, protože v nich nenachází ty "adrenalinové" vzorce chování, jaké znají z dětství a v podstatě se v takovém vztahu neumí pohybovat. Takže pokud se teď Martina tak trochu z rozumu rozhodla pro hezký vztah s milým, hodným mužem, může (nemusí samo..) ta zdánlivá nuda vyplývat z toho, že třeba sama neviděla, nezažila normálně fungující vztah a tak si teď neví rady... Já bych to hned neřešila - nepřeskočila jiskra, jdu od toho... Mohla by jednou - až si ta ústa nabije zas znova - litovat... Spíš bych se snažila hledat tu příčinu... Teď jde o to, jestli je on prostě jen hodný, anebo fakt bačkora... (bačkora - to zas také není to pravé ořechové, to uznávám :-))

děkujuuuu.... tak jsem to přesne myslela! Nemyslím si, že Martina bude naplňovat Áji vzorec (aspoň doufám, soudím tak z toho, že sem píše a nad vztahy přemýšlí). Masterku, odpusť mi to :-))))...já mám ráda hodný chlapy, nepotřebuju aby někdo bouchal pěstí do stolu, jen zkrátka nutně potřebuju stavět na něčem víc než že on je po všech stránkách VHODNEJ... Mimochodem, čekala jsem že mě ženský roznesou na kopytech, ne chlap :-))))

mne napadlo.. Martina jde z extremu do extremu... Spis by se k ni hodil normalni chlap, ktery by ji mel rad, ale nedaval to tak moc najevo.. a ona by byla tak nejak zdrave na pochybach, jak na tom s nim je.. a tudiz by si ho vice vazila..

kde maj takoví chlapi hnízdo? Taky bych jednoho takovýho brala :))))

takovyho hodnyho chlapa, ale casem mi lezlo krkem, jak sam o sobe prohlasoval, ze jeho hlavni chyba je, ze vse umi (a celkem nekecal) a hlavne, je MOC hodnej... Hm... taky jsem vahala, zda takovy poklad mam opustit a ponechat ho pro jine.. ale stalo se a nejak toho nelituju.. mne totiz ta jeho "hodnost" dusila.. ani pohadat jsem se s nim nemohla, vse mi dopredu odpoustel.. :-)

Být s alkoholikem je katastrofa. Ale v tomhla vztahu- třeba on potká nějakou úžasnější, nebo ty... nebo si po letech řekneš, že jsi zrovna teď prožila to nejhezčí v životě. Může přijít cokoliv. Občas když si vzpomínám na některé svoje"zážitky" a ještě se u toho červenám, tak je to jako prožít několik životů. Moc to řešíš.

Martina musí zaprvé zjistit a zpracovat příčiny svého dosavadního způsobu výběru partnerů. To, že se zamilovávala do nevhodných týpků stále stejného druhu není náhoda. Teprve až tuhle práci udělá, bude to za ní a ona s překvapením uvidí, že už tyhle psychohry hrát nemusí a nemusí tedy ani do konce života trpět. A pak bude čas na toho pravého. A ten pravý může být klidně stejně hodný, jako ten, o kterém nám nyní píše (nebo jako master :-)). Rozdíl bude jenom v tom, že ta jiskra přeskočí a ona se zamiluje, místo aby si říkala: "Jo, ten má všech pět pé, toho bych se měla držet." Tyhle vztahy z rozumu možná někomu fungují, ale Martina evidentně není ten typ. Vztah, má-li mít perspektivu, musí stát na třech základních "nohách" (aby nekulhal): oddanost-důvěra-vášeň. Je takových jenom menší procento a proto bude na Kudlance živo do konce věků (a internetu :-)).

je vážně dobrá! Jinak Matinu vidím jako ženu,která si stále vybírá stejný typ mužů a není jí pomoci - jsou přece takové ženy, ne ? Uvidíme, zda je výjimkou. Jinak, ono i tady platí staré dobré pořekadlo "Dobré bydlo pálí"... Znám mnoho párů, kde muž je kliďas a ženská tzv. vysíračka, nebo je to obráceně. Dva hysterici by se pozabíjeli, dva kliďasové unudili? A že se ty věčně držkující ženy nebojí, že je jejich hodný muž opustí - on je většinou neopustí. Stále o ni musí svým způsobem bojovat, neví co od ní může všechno ještě čekat - nejistota je ten recept. Hodného tolerantního partnera si tak nevážíme..? NA Kudlance fakt klid nebude, jsou to věčné problémy, že dámy a pánové !

Wendy, hippie....jak jste přišli na to, že si vybírá stejný typy? Já měla za to, že ten bejvalej přítel byl jeden? Ono jich bylo víc?

Jeden extrem: Jak fádní, jak stereotypní, jak plytký, suchý, ochuzený by byl partnerský život,
kdyby každý (v tomto případě muž) ihned pochopil ženu. Její vyslovené či nevyslovené touhy, přání, náznaky, myšlenky...To by se snad žádné nelíbilo. Snad jen nějakému promile. To jsem pochopil. Viz příspěvek Míly: *...ani pohádat jsem se s ním nemohla* :-))) ( s bačkorou...) :-)))
Druhým extremem může být Martinou popisovaný 1. muž. Jeho hulvátské, až násilnické chování, fyzické ubližování a alkoholismus. To je druhá miska vah. A já se ptal, bez feromonů prosím, která miska je pro ženu alespoň trošku přitažlivější? Zvláště po té prvé zkušenosti.

Pro Vodoměrku i Mílu: Ale to víte děvčata, že jsem (i při svém studeném technickém vzdělání) pochopil oč tu kráčí. Nepochopil jsem pouze Martinu po té její 1. zkušenosti. To je vše. Ale
jak vidno, ona chce něco mezi. Ani oblečeného ani svlečeného...

Jako ta moje: :-)))
Když byly naše holky malé, většina našich hádanic byla kvůli nim. Já byl prý benevolentní, ona opak. Oba jsme se pohybovali každý na jednom konci pomyslné extrémové úsečky. *Hodný tatínek a *metr*. Vzpomínám si, že jednou už jsem to musel utnout a tak jsem ten neutichající temperament postupně tlumil jakousi neškodnou pubertální *pranicí*, honěním po
bytě, až jsme nakonec skončili v ložnici. Když jsme tam pak uvolněně leželi, pošeptala mi: *To jsme se krásně pohádali, co?* Ona prosím neřekla, že jsme se krásně pomilovali... K tomu už není nutný komentář, to je přímo "na pár přesprdel"... :-)))

vlastně jsem o něčem podobném psala v diskuzi, která byla nazvána "Příliš hloupá na lásku" nebo tak nějak. Taky teď můžu být s člověkem, který je na mě strašně hodný, snesl by mi modré z nebe, atd., ale prostě tam ty tři pilíře O-D-V nejsou (hlavně ta vášeň). Zatím jsem to ještě nevyřešila (= nerozhodla se), ale je jasné, že budu muset.
Já se asi taky zamilovávám do "nevhodných typů". Ne alkoholici nebo tak, spíš muži, kteří jsou vůči mně lhostejní. Jenže co s tím? Odhalit problém? Hm. Dala jsem na rady hippieho a navštívila psychologa. Rozebrali jsme to spolu a řekněme, že asi tuším, kde a kdy ten problém vznikl. Ale co dál (jestli je odstraněn), to asi ukáže jedině čas.
Nechci znovu probírat svoje problémy, jen tímto příspěvkem chci říct, že jádro pudla tkví v tom, že je to buď a nebo. Jedni ti říkají, že nemá smysl být s někým, kde nejsou ty O-D-V. O tom se tady ostatně napsalo i hodně jiných příspěvků (třeba Vladimír, když se ptal, zda se má nebo nemá oženit), kde se nakonec dospělo k názoru, že jít do vztahu s pocitem, že chci něco lepšího, zákonitě musí končit krachem. Jiní opatrně nabádají nemít příliš neskromné nároky, zvlášť, když se žena dostává do stadia, kdy by měla pomalu pomýšlet na rodinu a děti. Protože zahodit onoho perfektního chlapa se jednoho krásného dne může ukázat osudovou chybou. Na obojím je něco pravdy. Je to asi popis toho, jak to v životě chodí, že každé rozhodnutí je jeden velký risk. Úspěch tkví asi v tom, umět se rozhodnout a už se neohlížet.
A tak mi, Martino, nezbývá, než ti popřát hodně štěstí při hledání toho pravého chlapa. Toho psychologa bych ti taky doporučila, i když sama zatím nemůžu říct, jestli mi to pomohlo. Zlom vaz!!!

já psala, že existuje TYP žen, které si vybírají stále stejné typy mužů. Jestli k nim patří i Martina, zatím nevíme, podruhé si vybrala jiný typ a nelíbí se jí to, takže možná k nim patří...důležitá je ta jiskra, jak nám ten druhý voní. Bez toho to asi fakt nejde. Měla by hledat pro sebe voňavého, ale nefackujícího, co ?

spousta lidí vstupuje do vztahu s tím, že "už mají své roky" a nechtějí zůstat sami. U žen navéc tikají biologické hodiny. Buďto to vyjde, nebo to nevyjde, zrovna tak jako u těch, kteří se brali z bláznivé lásky...ale to první je tak nějak smutnější

je to tak, jak říkáš. Martina tu nepíše, kolik jí je, tak je to na ní, aby zvážila okolnosti a s nimi spojená rizika - vsadím cokoli, že jsou jí známé. To je totiž stále ta stejná písnička. Je to o umění uvědomit si, co chceme a taky jaké máme limity - na co máme a na co ne a s tím sladit i svoje požadavky. To samozřejmě neznamená, že by měl člověk upadat do přílišného pesimizmu, ale na druhou stranu musím říct, že znám i spoustu velmi pohledných mladých žen, které jsou už dlouho samy nebo se ve vztazích jaksi plácají. Hezká tvářička a úspěch v jiných sférách prostě není zárukou štěstí v lásce :-(. Asi nezbývá než věřit a neztrácet naději.

Kamilo: Ona to lehce naznačuje, když píše o výběru chlapa v hospodě a o tom, že v minulých vztazích musela skákat podle něčích nálad. Pravda, nepíše, že to byli násilníci, ale nevhodní a podobného typu asi jo.
Gito: Rozumím Ti. Biologické hodiny jsou mrcha a asi nutí ženu občas (často) do kompromisu. Myslím, že by bylo fajn, kdyby si ženy občas "troufly" raději nemít děti, než mít s někým, s kým to na celý život evidentně není (když to cítím na začátku vztahu, je to tutovka). Problém je, že naše společnost neustále vnímá bezdětnou ženu jako parazita žijícího zbytečný život. Dámy, divily byste se, kolik z vás jde do mateřství především kvůli společenskému tlaku, protože jste tak byly vychované, že hodná holčička, až bude velká, vdá se a bude mít děti.
Každý člověk by si měl na tuhle základní otázku, zde opravdu chce mít děti či ne, pravdivě odpovědět a podle toho vytvářet své vztahy. Nevím, kolik je Martině a jestli má ještě čas hledat. Pokud půjde do toho vztahu jenom přes rozum a vášeň bude chybět, má téměř jistotu, že se jednou, už s rodinou na hrbu, fatálně zamiluje a bude se muset dost bolestivě rozhodovat. Ale nikdo jí stejně neřekne, jestli tohle má riskovat, nebo ne - to si musí rozhodnout sama. Já osobně bych do vztahu z rozumu nešel nikdy, ale to jsem já a Martina je třeba jiná.
A co se týče tý práce na sobě a řešení svých problémů, opravdu jsem neměl na mysli psychologa. Klasicky vzdělaný psycholog bez duchovního přesahu je na tyhle věci krátký. Ale o tom psát nechci, nemám potřebu tu dělat jakoukoli propagaci či propagandu - kdo chce vědět, informace si najde.

A jen odpovím na pár dotazů: bylo mi 22, žiju už hodně dlouho "na vlastní nebezpečí". Stylem "sama se žívím, sama si radím". No a to asi není vždycky to nejlepší. Nejsem z velkého města, takže podmínky k nějakému seznámení taky nic moc. A ani mi to přes inzerát moc nejde. Zkoušela jsem to, ale nesedí mi to. Proto jsem teď ráda za toho současného přítele, i když... Ale to přeci už víte.
Tak, a teď raďte, já budu poslouchat (nebo alespoň číst všechny vaše rady). Martina

Ahojky holky ( a i kluci, kteří jste asi na těchto stránkách v menšině),

Martinin příběh oslovil asi nás více……protože mnohé z nás jsou či byly v podobné situaci. Tak je to i se mnou. A že těch nesprávných partnerů bylo více……. bývalý manžel alkoholik, pak 6 let s despotou a půl roku s máminym mazánkem…… různorodá spletice s hrůzou nocí a poničených nervů…… a teď jsem se seznámila s velice milým mužem, do kterého se sice pomalu, ale čím dál více zamilovávám….:-). Asi ta jiskřička zpočátku nebyla tak silná, možná jen kamarádská….. ale jakmile jsme se poznávali a poznáváme více….. mám zato, že se mění…… rozhodně to není oheň, který mnohdy vzplane, natropí veliké škody a nechá za sebou spálené jizvičky nejen v srdíčku. Je to ohýnek, který hřeje a pomáhá :)). Proto bych Ti Martino radila, dej vaší lásce šanci…… i z nepatrné jiskřičky může vzejít hřejivý oheň pro celý život, naproti tomu jsme mnohá prožili ten šílený požár v sobě, a poté i spáleniště, ze kterého jsme se dlouho vzpamatovávaly a dávaly dohromady. Držím palečky a ať se rozhodneš jakkoliv, věř, že vždy to bude dobře….. jen sami víme, co pro nás je nejlepší…… čím více názorů, tím lépe….. ale Tvé vnitřní je vždy to nejlepší.

jen dodávám, že psycholog, za kterým jsem byla, tenhle "duchodní rozměr" měl..., vlastně to nebyl tak uplně čistý psycholog, ale rozebírat to do detailů nebudu. Já bych asi za klasickým psychologem ani jít nemohla. U těch pár, co znám, mi vadí, že sami mají život dost katastrofální, a už ten fakt mě dost odrazuje od toho, abych si od takových lidí chtěla nechat radit.

JE TI 22. Mně táhne na 25, takže jsi na tom pořád líp, i když tě to asi neuklidní... Víš, kdybys napsala, že je ti 32, tak ten kompromis chápu, jak ostatně naznačili i jiní. Ale 22, to je pohoda, kdyby ses rozhodla hledat někoho jiného, fakt.
Zato já si začínám všímat, že pěkní a chytří chlapi kolem mého věku (od 25 do 30) jsou už ženatí nebo dlouhodobě zadaní. A várka rozvedených mužů se pohybuje až tak kolem 35 až 40, a to se mi zdá pro mě moc staré. A já bych například nechtěla svoje štěstí stavět na neštěstí jiného, ale kolikrát si říkám, že mi dost možná ani nic jiného nezbyde. Nakonec sama jsem v jakémsi vztahu a vůbec by nebylo špatné, kdyby mě z něj "někdo vytáhl". Ach jo. Je to hnusné, já vím. Ale tikot hodin a to všechno... Kéž bych byla chlap, říkám si někdy.

za to milé a hřejivé oslovení. Já už jsem zase kluk! Hurá! Kde jste kdo? NČ, Hippie...,Ty jsi také kluk, menšinovej... jako já...! To zas budou klukoviny, blbiny a ptákoviny... :-)))

(Na vážném tématu?) Ale jo. smích je nutný... za každého počasí...

Jak pro koho.
Pro toho nynějšího partnera docela určitě. Pomáhej mu snad jedině pánbůh, ale dost se obávám, že ani ten nepomůže!

prece neni KAM spechat... Souhlasim s Gitou, pokud by ti bylo o 10 vic, chapala bych, uz moc casu nezbyva - na zalozeni rodiny a hlavne na dite.. Ale takhle..? Ja bych na Tvem miste proste zhluboka dychala a zadna zasadni rozhodnuti zatim nedelala..

prece neni KAM spechat... Souhlasim s Gitou, pokud by ti bylo o 10 vic, chapala bych, uz moc casu nezbyva - na zalozeni rodiny a hlavne na dite.. Ale takhle..? Ja bych na Tvem miste proste zhluboka dychala a zadna zasadni rozhodnuti zatim nedelala..

Já ale vážně nevidím rozdíl mezi 22 a 32 lety? Martina stejně teď, jako třeba za 10 let, by chtěla potkat člověka na zbytek života a ne jen nějakou jeho část. A není mi jasné, proč by kdokoliv měl jít do rizikového vztahu jen proto, že tikají biologické hodiny?? Ono to končí stejně většinou fiaskem. Jen si myslím, že jiskra v jejich vztahu byla či je (proč by si jej přece jen vybrala a byla s ním?? – navíc píše, že jej má ráda, jen ta kolena se ji při pohledu na něj nepodlamují), ale vzhledem k věku, který Martina má, ji schází asi ta správná síla vášně, kterou očekává. Jenže zaslepeni láskou – tak tohle bývá mnohdy běh na velmi krátkou trať. Oproti tomu přátelství, které může přerůst v lásku, kdy partneři navzájem znají nejen své klady, ale i zápory a přesto, nebo právě proto chtějí být spolu, bývá stabilnější. Jo, přes růžové brýlečky často chyby toho druhého nevidíme, a pak tady společně Kudlance skuhýkáme a vypisujeme se ze svých příšerných hororů, do kterých jsme se právě díky té samospalující vášní a růžových brejliček dostali!!! Nebo se pletu a vše je zase jinak???

když je tomu s Tvým věkem takto, tak opravdu nikam nespěchej. Nemusíš se s tím hodným chlápkem hned rozcházet, ale asi bych ho nepodporoval v nějakém příliš konkrétním plánování společného života, to by bylo nefér. Měl by vědět, že se na takováto rozhodnutí a závazky necítíš dost zralá. Jak to ustojí, je jeho věc - Ty mu nelžeš, protože na celoživotní závazky opravdu ještě zralá nejsi. A hlavně se tím pádem musíš aktivně zasadit o to, abys neotěhotněla! Jinak budeš dozrávat tou těžší cestou - já jí nazývám pracovně "přesdržková" :-))

Mastere, jo to je fajn, že jsme kluci. Já se ani jinak ve svých zajícovitých 36 necítím :-)))

proč jsi tak kategorická co se týče věkového rozdílu? To je jen číslo. Znám nádherné zralé bytosti už kolem 18 a nezodpovědné pubertální floutky s padesátkou na krku. Znám několik krásných dlouholetých vztahů, kdy žena je o 15 - 20 let STARŠÍ než muž! Apriori si uzavírat cestu k rozvdeným je taky nerozum, nemusíš přece nikomu rozbíjet manželství (to by bylo opravdu stavění na cizím neštěstí). Ale je dost lidí, kteří se právě nezrale blbě rozhodli kdysi, ten vztah dnes končí nebo skončil a oni jeho prostřednictvím teprve dozráli ve velmi kvalitní možné pertnery. Každý rozvedený chlap není gauner a každá rozvedená ženská není opuštěná chudinka. Kvalitní partneři přestanou být k nalezení v momentě, kdy rezignujete na jejich hledání. A hledám-li kvalitního partnera, musí první hledání začít u mě - kdo jsem já, jak kvalitní jsem já a co já můžu do vztahu přinést. A nemalovat si před zrcadlem xicht narůžovo :-) Protože velmi často ta příčina, proč o toho super partnera nemůžu zavadit, leží ve mně.

Jestli vono to nejni tak, že namísto dobrýho bydla dává děvče přednost dobrýmu bidlu.

oddanosti-důvěry-vášně nešla. Ale vím, že po určitých životních peripetiích si musí člověk uspořádat věci uvnitř sebe, začít si vážit sám sebe a následně i lidí kolem sebe, brát je takové jací jsou a potom vnitřně sama přece vycítíš jestli s tím s kým právě jsi chceš prožít dalších 50 let. Je Ti 22 let, máš celý život před sebou. Není to Tvá první a nemusí být ani poslední životní zkušenost. Životní adrenalin se pobrat i jinak a v dobu kdy sama chceš. Já to zkoušela minulý týden a bylo to prima, jen jsem se občas pěkně orosila. http://www.lanovecentrum.cz/lc_praha/galerie.php

no konečně trocha humoru... :-)))

NC: Ses hlasic! :)

Gito: Vidis, mne je 25 a kolem me je hromada uzasnych sympatickych nezadanych 25-30, ale ja mam toho sveho jedineho a je mi lito, ze tem ostatnim nemuzu aspon nikoho fajnoveho dohodit, protoze nemam zadne kamaradky...takze vsechno je, kdo hleda, najde :).

Martino, jak uz rekli ostatni, 22 neni jeste vek, kdy clovek pak musi nutne litovat "ztracenych let" - muzes si dovolit "to zkusit" a neuvazovat nutne o tom, jestli spolu budete cely zivot, nebo ne. Proste uvidis. Ja ve 22 prochazela taky krizi, kdy mi nebylo jasne, zda hodneho, ale bez vasne, nebo vasen, ale s naprosto nesnesitelnym, pak jsem zvolila to prvni (uz predtim jsme spolu par let chodili) a zvolila jsem dobre - i ta krize nas totiz prinutila nektere veci ve vztahu prerovnat (viz vyse) a od te doby si na backorovitost partnera nemohu stezovat :). Jak uz tu nekdo psal, ruzove brejlicky jsou spis na obtiz, nicmene ciste rozumove a bez citu to taky nejde - myslim, ze vasen lze nahradit hlubokou duvernosti, proste kdyz toho druheho hodne znas, mate spolu spoustu tajemstvi, ktera patri jen vam dvema...tak je uplne jedno, jestli se vam klepou kolena, nebo ne. Takze ja bych tomu vztahu urcite dala sanci a uvidis... Hlavne si ho ocichej. Pokud je Ti vylozene odporny (takovych paru, co si navzajem fakt nesednou, moc neni, ale jsou), pryc od toho, jestli je to neutralni nebo prijemne, tak je to OK.

konečně...ano, já si taky myslím že věk je jen číslo....někdo prostě zralý je, někdo není, někdo vyzraje a někdo nikdy ne - konečně mi někdo mluví z duše!....tedy pod tvé názory bych se podepsala z 90%, ale tenhle je mi obzvlášť milý :-)

Mame prece cas,kam spechat?
Libil se mi prispevek od Lidy,ze zivota.
Ten velky ohen a spaleniste znam take.
Martino,zda se Ti ze se Ti pritel zacina protivit nebo jen premyslis o tom ze tam neni ta jiskra a jinak by to bylo fajn?
Sleduj na sobe kam ten vztah vede.
Zaujalo Te na nem,ze je na Tebe hodny,Ty jsi ocekavala podvedomne,kdy ze se vybarvi a on-je porad hodny.
Jestli Ti zacina lezt na nervy,tak by ten vztah mohl mutovat do Tveho strachu-mu ublizit rozchodem,kdyz je takovy prece hodny,takze by jsi rozchod tak dlouho oddalovala-az by jste se nakonec vzali a z Tebe by se casem stala semetrika.
Ale jestli Ti nezacina byt protivny(a to si musis v srdicku srovnat sama),-tak dej tomu vztahu cas.Sama si mozna zvyknes na to-ze zivot se prece da zit v miru a pohode a pak si ho budes vazit vic a vic,ba dokonce milovat ho.
Takze zatim-klidek,mas jen 22,neni zadny spech,spis si sama obcas sedni a predstav si,jaky by mel byt Tvuj zivot do budoucna,zda chces mit deti.
A vedet,ze dlouhodobe vztahy prinaseji rutinu,ktere se da ovsem zabranit,kdyz to oba chteji.
Stastnou Te nemuze ucinit druhy clovek,stastnou se muzes ucinit Ty sama.
Ma-li clovek s nekym zit ,musi dbat predevsim na osobni svobodu.
Nebot se stava ze i sebeaktivnejsiho cloveka nevhodny partner tak spouta,ze clovek nakonec nedokaze volne dychat.
Vis,ja si myslim ze akorat se dospeli obetuji pro deti-protoze deti jsou male a na nas zavisle.Jinak se nikdo pro nikoho neobetuje(mimo extremnich situaci,cili nemam na mysli obetovani ledviny,ci zivota pro druheho v pripade nebezpeci apod.)
Laska nema zadat obet.
Neobetuju svuj zivot muzovi,ze mu budu slouzit aby on si udelal karieru,neobetuji sve mladi alkoholikovi v domneni ze on se zlepsi,neobetuji sve svobody jen proto aby mne muj mily neopustil atd.
Az prestanes byt zavisla na tom aby Te mel nekdo rad-pak budes mit vyhrano.
A v tom myslim je ten problem,ze jsi si vybrala dva potizisty.
A ted Te ten dobry nejak moc nebavi.

Ale kdyz prestanes lpet na tom-mit vztah a prijmes to,ze vztah je-zatim dobry-vztah neni-taky dobry,potom prokouknes.
Takze,ted neres,odfoukni si,pritel zatim je s Tebou,uvidi se netvor si zadne plany s nim ani se sebou,zij ze dne na den a pozoruj.
Aby jsi se pozdeji dokazala rozhodnout jasne a strucne s vedomim ze delas to,co povazujes za spravne a ne aby jsi se rozhodovala unahlene a pak si sypala popel na hlavu.
Klidek,cas....

jak se rozhodneš? Zůstáváš v současném vztahu jen proto, abys nebyla sama? S dobrejma chlapama to je jako s místem k parkování - všechny dobrý už jsou obsazený...třeba jednoho toho dobrýho máš teď a nějak o tom nevíš. Anebo - jak už jsem psala - ta jiskra schází a schází...

nemyslím si, že se na ženu bezdětnou kouká trochu přes prsty. Na ženu svobodnou se tak kouká. Stále na společenském žebříčku nejvýše stojí žena vdaná a nejníže svobodná. Stále naše osvícená společnost hledí na tyto ženy jako na čekanky, které jsou samotné proto, že je nikdo nechce. Źádný takové ženě nevěří, že je sama proto, protože tomu tak chce. To by musela být renomovaná vědkyně nebo Bardotka. Takže tak.

takže svobodná bezdětná. Hlouběji už dle našich společenských konvencí asi nelze klesnout. U bezdětné vdané se mlčky předpokládá, že se o dítě neúspěšně snaží - běda, kdyby měla na čele napsaáno, že dítě nechce, to by byl společenský propad!

Tak asi žiju na jiné planetě,ale nepřipadá mi to, že svobodné, bezdětné dívky jsou nejníže na společenském žebříčku. Tedy pokud tam samotné nemíní být svým chováním. Zcela čítankově tak činí jedna moje kolegyně z práce, která protože si připadá, že ji tikají biologické hodiny ( a asi tedy taky že jo – je ji 32 let), zcela zoufale nahání chlapy, co by vhodné adepty na tatínka pro své vysněné miminko. Tak tohle je fakt zoufalé a každý normální mužský se jí obloukem vyhýbá. Oproti tomu tady mám kolegyňky, kterým sice třicítka už taky klepe na vrátka, ale tu správnou polovičku stále neměly štěstí potkat a vážně mi to nepřipadá, že by byly deklasovány. Jsou to chytré holky, ví, co od života očekávají, co hledají a co samotné můžou „nabídnout“- tak proč by měly jít do vztahu jen proto, že to od nich okolí očekává. Zatím si užívají života v singlu, žijí jej naplno včetně svých zájmů a koníčků a věřím, že dříve či později to, co (koho) hledají oboustranně naleznou.

pak jste fajn kolektiv. Bohužel obecně platí to, co píše hippie a Wendy. Já sama si pamatuju, že v nějakých 25 mi moje babička říkávala ať se koukám vdát, že když se pak rozvedu, že to nevadí, hlavně ať proboha nejsem svobodná!

to co píšeš je příšerné a jen to nevtloukejme do hlavy svým dětem. Je pravdou, že jsem se vdávala ve svých osmnácti letech, protože jsem musela a vlastně rodiče a můj budoucí manžel se na tom domluvili….. mne se ani nikdo nezeptal, zda se chci vdávat a když jsem se dva dny před svatbou, když se balili svatební koláče, zmínila, zda fakt se musím vdávat, tak na ty vyděšené oči mamky nikdy nezapomenu. A pak následovalo 10 let hororů, kdy oba jsme s manželem byli naprosto neslučitelní, navíc tam byla i závislost na alkohol ( cca 2 roky po rozvodu zemřel na cirhózu). Kolikráte jsem si pak říkala, zda by mi nebylo lépe samotné (jako že je) a jak dlouho to trvalo, než jsem našla odvahu z tohoto vztahu odejít. Proto svým holkám tluču do hlavy, cár papíru jim štěstí a spokojenost nepřinese. Ten je v nich a je prima, potkají-li člověka, který bude umět koukat stejným směrem jako ony. A než k tomuto opravdu důležitému kroku přistoupí, ať jsou si svým rozhodnutím opravdu tím jisti. A to nejsem odpůrce manželství…… jenže v oddacím listě pohodu, spokojenost ani prestiž nehledejme.

ale to pořád mluvíš o čekatelkách - dívkách/ženách, které si CHTĚJÍ pořídit rodinu, až bude vhodný partner. Ale já mám na mysli dívky a ženy, které cítí, že tohle není jejich parketa a chtějí věnovat život něčemu jinému. Tak ty to podle mě mají těžké velmi.

jistě že to není správné, ale bohužel zatím to tak nějak fznguje. Doufejme, že se to zlepší !!!!!!!!!!!!