Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Já jsem s ním moc ráda, takže si to vždycky nějak zařídím – ale když někdy napíšu já, že se třeba cítím sama nebo bych s ním chtěla být, tak buď už něco má nebo ještě hůř – ani neodpoví. Až tehdy, kdy má on náladu – to je potom milý, něžný, vnímavý posluchač, máme si hodně co povídat, smějeme se stejným věcem...zkrátka je neodolatelný. Nechci dělat scény a řešit to po zlém, pořád čekám, že se to nějak zlomí, ale už ztrácím naději a teď, když Ti píšu, vidím, že se chovám asi moc submisivně a měla bych mít více sebevědomí, jinak ztrácím na ceně. Ale když jsem s ním, opravdu se cítím moc dobře, takže mu všechno promíjím. Vídáme se tak jednou za deset dní, vždycky jen u něj nebo u mne tak dvě tři hodinky a volný čas tráv´íme každý po svém (takhle to chce on – já bych s ním ráda zašla třeba do kina, někam si zatancovat ....).Mám tento vztah-nevztah ukončit? Prosím poraď....<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

- Tak asi se to všechno už vyřešilo samo, včera jsem napsala příteli SMS, takovou nic neříkající, jen že slavím narození dítěte od mé kamarádky, a že je mi líto, že už tohle já mu ani nikomu jinému už nemůžu dát, zkrátka taková nostalgická zpráva a a on mě odepsal (jaký posun), že náš vztah-nezvztah tímto končí. Nevím, čím jsem ho urazila, ale možná to byla jen záminka k rozchodu. Ale pořád budu ráda, když mě něco odpovíš, mám pocit prázdnoty a je mě moc smutno, že končí to, co možná k ničemu nevedlo. A mám pocit, že jsem si to nějak zavinila sama.  Potřebuju trošku povzbudit, i když vím, že všechno špatné, je k něčemu dobré. Hezký nový rok a díky, že tvoje poradna je. Pavlína

ODPOVĚĎ:

Ano Pavlínko, zavinila sis to sama – ale jinak, a něčím jiným, než si myslíš... Prostě svou podřízeností, tím, že jsi byla tak – jak to říci slušně – hodná... Panebože, ještě jsi mu taky mohla napsat, že ani Karlštejn ani Hlubokou mu nabídnout nemůžeš... Holka, proč ses před ním tak ponižovala? Já vím, ty prostě ztrácíš naději. A ve strachu, že o chlapa příjdeš, mu toleruješ absolutně všechno. Podívej, moje máma mi v podobné situaci vždycky říkala: "holka, strach je poloviční ztráta.." (to jen abys viděla, že já tohle všechno prováděla taky... ) Víš, chlapi jsou především lovci – zvíře, které chtějí uhnat, před nimi musí kličkovat, schovávat se, vykukovat... dráždit... A ne si lehnout na zádíčka a hrůzou se klepat... (pochopitelně, mluvím stále o zvířátku :-))). No, chtěla jsem ti poradit, jak se mu stát vzácnější, dát mu najevo, že nejsi "na hřebíčku", připravená kdykoli! Bohužel, tím neskutečným esemeskem jsi to, holka, vymňoukla... Tak, teď jsem tě tedy seřvala, ale ty píšeš, že potřebuješ povzbudit. Jojo, tak posloouchej: když tak to čtu zpátky, tak vidím, že se vaše setkání odehrávala jen doma, nechodili jste mezi lidi.. Hm. Ty bys ho stále ještě chtěla? Víš, on asi neexistuje mužský, který by nešel získat, ale říkám si, jestli to je opravdu to, co by pro tebe bylo to pravé...

Opravdu si myslím, že nejlepší by v současné době bylo, říct si: pro jedno kvítí slunce nesvítí, a uspořádat si zatím takovou malou písemnou školičku vztahů. Dala jsem ti tu dvě možnosti – napiš, kterou možnost bys si spíš vybrala (chlapa onoho, nebo jiného) – podle toho ti pak poradím – ahoj, daniela

daniela@poradna.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk