co o šípcích píše paní Úlehlová-Tilschová:
... i dnes sbírají se pilně šípky, plody to plané růže, jež jsou pravou zásobárnou zdraví. Šípky jsou totiž ze všech našich plodů a ovoce vůbec nejbohatší na vitamin C; obsahují ve 100 g 350 – 00 mg kyseliny askorbové a uchovávají jí mnoho ještě i upravené jako zavařenina, která obsahuje ve 100 g ještě asi 200 mg vitamínu C. Také čaj ze sušených plodů dodá ve 100 g průměrně 168 – 240 mg, tedy opět více než citrony nebo pomeranče.
     Mimo to obsahují živě zbarvené šípky i mnoho vzácného protiinfekčního vitaminu A, jehož předstupněm je právě žluté barvivo rostlinné, karotén. Tento v tuku rozpustný vitamin, chránící buňky pokožky před rohovatěním, jest účinnou ochranou i proti určitým očním chorobám, na př. proti šerosleposti.
     Ze šípků se také dělalo znamenité a silné víno, mimo to se sušily a hlavně zavařovaly na hustá povidla. Povidly se pak nadívaly buchty i mazaly vdolky, dělala se z nich i dobrá omáčka a také polévka "šípovka" a kdysi dávno dokonce i "kaše šípečná". Ze sušených se pak vařil a dosud se vaří po zimních večerech dětem i dospělým zdravý čaj.

(Ten připravíme tak, že necháme asi 10g rozdrcených šípků vyluhovat 1 hodinu v 0,5 litru studené vody. Pak přivedeme šípky ve vodě k varu a necháme je luhovat další čtvrthodinu. Před pitím výluh scedíme. Je také možné nechat šípky luhovat přes noc ve studené vodě a před pitím ohřát na teplotu přibližně 80° C. V žádném případě bychom šípky neměli dlouho vařit, protože pak dochází ke ztrátám vitaminu C. Také při delším stání a pobytem na světle přichází čaj o cenný vitamin.-pozn.red.)

Šípky v cukru zavařené

     Ze šípků, které jsou teprva trhány, když je mráz obešel, vyber pecičky; šípky vlož do kamenného kuthánku, nalej na ně vřelé vody, ale hned ji zase sceď, sic by šípky tuze změkly; načež je rozlož na suchý čistý šat, aby uschly, a pak je dej do skleněné nádobky. Nech cukr s vodou svařit, a když se opění, nech ho trochu vychladnout. Pak ho vlej na šípky, druhého dne cukr sceď, nech ho zase povařit a vychladnout, pak jej opět vlej na šípky; tak to opakuj tři dni po sobě. Třetího dne pak nádobku dobře obvaž a postav ji na studené suché místo.

(M. D. Rettigová, 1890)