Ach jo, Ajo - proč bys měla počítat léta? Podívej, jestli nevypadáš vedle něj jako jeho babička, jestli mu nemusíš platit... ale fuj, žejo... Tak co se rozmýšlíš? Ostatně: neuvažuj zase tak moc o věku a o tom, že by mohla přijít nějaká mladší. Ta může přijít vždycky, i kdyby on byl o těch deset let starší než ty! Myslím, že bys si měla užít všechno hezké - ovšem, nech si otevřená zadní vrátka: tzn. neber ho "moc do rodiny", neukazuj dětem strejčka :-). To víš, už musíš myslet i na to, aby děti nepoznávaly několik různých partnerů.

Ale ze zkušenosti ti můžu říct, že sama znám několik manželství, kdy je muž o pět až patnáct let mladší a není to vůbec na závadu. Nenech se ovlivnit předsudky. Opravdu záleží jen a jen na vás dvou, jak to bude pokračovat... Rozhodně se zase po určité době ozvi, jak jsi na tom. Přeju krásné léto....

na co cekas ? jump into it, while you can !!!

na věku přeci vůbec nezáleží, měla jsem kamarádku, která měla tatínka o dost mladšího než maminku a jejich manželství bylo naprosto fantastické!

Dobrý den, jsem dost zoufalá a čtu si tady ty dopisy a řekla jsesi, že se taky svěřím se svým příběhem. Ale je to spíš tak na román a pokusím se to zkrátit. Jsem rozvedená (bezdětná), 31 let, vysokoškolačka (to jsem tedy dokončila nedávno a asi proto jsem neměla čas přemýšlet). Teď je to jinak. Mám přítele o 9 let mladšího a ještě před měsícem jsme byli ten nejšťastnější a nejzamilovanější pár pod sluncem. Jsme spolu 1,5 roku. Nevěřila jsem, že někoho takového najdu, nevím, asi jsem si dost nevážila jeho lásky a brala to trochu jako samozřejmost. Teď se nějak zbláznil. Podnikáme spolu a plánujeme rodinu (ne že bych ke svému věku nechtěla miminko, ale přemlouvá mně hlavně on). Neměl zrovna pěkné dětsví a bylo ho taky trochu dost, ale fakt se dost změnil. Moc se ale bojím, že to všechno pomalu končí. Přesvědčil mně, že mně tak šílene miluje, jen a jen mně a jak spolu budeme do konce života, já moc nevěřila, víte jak to v životě chodí, lepší je být připravený na nejhorší, Ale byla jsem asi tak slepě zamilovaná, že jsem tomu krásnému snu uvěřila. Nosil mi kytky, žádál o ruku, psal milion SMS za den atd. A najednou buch. Přijela mu nějaká bývalá láska z 15 let a byl jak vyměněnej. Já týden skoro nejedla a nespala a přesto, že mně ujišťoval, že mně miluje jsem poznala, že se něco děje. Chápu, že je mladej a splašili se mu city a náhle nevěděl co s tím. Dost mi to ublížilo, ale asi si to neuvědomuje. Asi jsem taky trochu ješitná a žárlivá. Možná zbytečně, protože s ní určitě ni neměl, ale štvalo mně to jejich telefonování, zprávy, kávičky a čas, který trávil s ní a ne se mnou (dost málo se vidíme). Máme bar (já mám ještě jednu práci - zatím) a myslím, že toho máme oba plné kecky. To děvče už odjelo a vypadalo to, že je pohoda, ale já už mu moc nevěřím, připadá mi, že se chce najednou bavit a nechce přijímat odpovědnost, jak ke mně, tak k tomu podnikání. Já už fakt nevím co mám dělat, pořád něco odpouštím, miluju ho a vím, že i on miluje mně. Ale vidím, že se v něm něco bouří a chci mu pomoct, ale nevím jak. Omlouvám, se že je to tak dlouhý, ale potřebovala jsem se trochu vypovídat. Jestli jste na tom někdo podobně jako já, tak se ozvěte.
Zatím čauky Zdenka

Ájo,nevzdávej to a nepřemýšlej nad tím,co by kdyby...jsem na tom stejně,s přítelem jsem téměř tři roky,dcera ho zná a respektuje ho a já jsem štastná.nezáleží na věku,to jsou jen předsudky,které možná vadí okolí,ale já to neřeším.můj exmanžel byl stejný ročník jako já a nakonec odešel kvůli pubertální slečně,které by mohl dělat tátu...ne všichni mladí kluci jsou nezodpovědní.proč by měl být vztah mladší muž a starší žena divný?nerespektuje snad okolí vztahy mladých slečen ke starším movitým pánům?to nikoho nepohoršuje?prostě věk neřeš a spíš než okolí naslouchej svému srdci.nikdy nemáš záruku,že muž s tebou zůstane a není to otázka věku.proč by ses měla dobrovolně vzdávat těch krásných okamžiků,které vás čekají a možná jsi už ani nevěřila,že je ještě někdy prožiješ?takže vám držím palečky a přeju krásné léto.