Rozhodla jsem se takticky vyckat, a tak jsem si vybrala lavicku pod stromem. Posadila jsem se a pozorovala, jak se korunou stromu snazi proplest slunecni paprsky. Byl v podstate krasny den. Do teto chvile se mi ale vsechno zdalo zamracene a sedive. Az jsem se tomu v duchu uprimne podivila.

     Z myslenek me najednou probral az dotek jakesi ruky. Byla jsem rada, ze jsem v uleku nevyjekla, nybrz jsem zachovala klid a byla jako spravny tvrdak. No, asi jsem to nezahrala moc presvedcive...To uz jsem ale zirala do rozesmateho obliceje Mexicana. Vypadal celkem nevinne a ani se nesnazil zakryt pobaveni nad mym ulekem, tak znatelne vmacknutym do meho vyrazu obliceje.

     Byla jsem prekvapena, s takovou rychlosti mne nasel. Pozdravili jsme se a jeho oci jakoby se porad smaly. Probouzely ve me pocit radosti, coz jsem prave ted tak nesmirne potrebovala. Z nenadani vytahl jakesi papiry se smajlikama, ktere vyjadrovaly ruzne pocity. Kazdy oblicej jsme si probrali zvlast a dokazali o nem debatovat neuveritelne dlouho, pricemz jsem s radosti zjistila, ze se tak soucasne naucim par novych spanelskych pridavnych jmen. 

     Uplne me takovymto netradicnim zacatkem nasi schuzky oslnil, a kdyz uz i smajliku bylo dost, tak jsme se vydali na prochazku mestem. Komunikace byla vcelku vesela, ale hlavne se nezastavila, protoze jsme si navzajem museli hodne vsechno vysvetlovat – preci jen to bylo nutne z hlediska vzajemneho porozumeni :-))). Bylo to ale prijemne a zabralo to vetsi cast meho mozku.

     Pak se me znenadani zeptal, jake je me oblibene jidlo. Tuto kapitolu mam opravdu rada, protoze jidlo zboznuju. Jako prvni odpoved ze me vypadlo, ze samozrejme ceske, a pak hned mexicke, pricemz trosku zavtipkoval, a ja jsem mu nejdrive nerozumela, protoze se mi proste jen vybavila vynikajici mexicka restaurace, do ktere jsme kdysi nedavno s mym milym celkem casto chodivali.  Teprve pote mi doslo, ze on si myslel, ze mu chci zalichotit.

     Ale o par minut pozdeji uz jsme sedeli v mexicke restauraci a on objednaval cosi ve spanelstine. Behem toho mi vsechno vysvetloval, co je co. Jidlo bylo vyborne, ale samozrejme na uplne jiny zpusob nez cesko-mexicke restaurace, tak jak jsem je znala z domova. Az jsem byla v udivu. Kdybych to mela posoudit, tak oba zpusoby mi naramne vyhovovaly a byla jsem rada, ze i v Americe muzu rict, ze ma oblibena kuchyne je mexicka.

     Den nam utekl, ani nevim jak. V podvecer se nam vubec nechtelo loucit, ale nakonec jsme to preci jen museli zvladnout, ale pro jistotu jsme se domluvili hned na pondeli a ja uz jsem se nemohla dockat!

     Take jsem stacila zavolat babicce. Vzdycky me potesi, kdyz ji slysim. Mam radost, ze je v poradku. Babicky mam dve a mam o ne neustaly strach, aby se s nimi neco nestalo.

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk