Pořád nás otravovali a nedali nám pokoj. Na každém rohu na nás pískali, volali, troubili z aut a věčně nás někam zvali. Ale už v dětství mi maminka, říkala ať s nikým cizím nikam nechodím :-))) a hlavně – my jsme jim stejně nerozuměly ani slovo (víte, my už přeci ve škole neměly ruštinu, takže pro nás je bulharština opravdu něco nesrozumitelného), no, a riskovat se nám moc nechtělo. Chvíli to bylo milé a příjemné, člověku se tam opravdu zvedne sebevědomí, ale je to příjemné maximálně dva dny a potom už je to jen na obtíž. Mě alespoň lezli na nervy neskutečně. Komu by to taky nevadilo – hnout se někam a hned slyšet jekot a pískot. 

     Jo a to jsme málem zapomněla, že jednoho takovýho hezounka jsme potkaly na pláži.  Hned si lehl k nám a nedal celý den pokoj. Stále říkal jak se mu líbím, jak jsem hezká, zda-li tam nechci zůstat, že mohu bydlet s ním, že mi najde práci a vezme si mě... Co k tomu dodat – hezcí a otravný.

     Dalším překvapením bylo ovoce a zelenina. Měli tam všeho neskutečné množství, ale mě přišlo zbytečně drahé dávat za kilo melounu v přepočtu 15,-Kč nebo za kilo jahod 60,-Kč. V sezóně, kdy toho bylo všude kvantum! Moc jsem ty ceny nepochopila. Jinak jídlo bylo většinou dvakrát tak levnější než u nás a jak říkám, zelenina s ovocem dražší než když to od nich dovezené koupíte u nás.

Takže tam jsem si „zeleného zdraví“ moc neužila. Vím, že se na dovolené nemá šetřit, ale když jsem si například odpustila kilo jahod, tak jsem mohla jít na báječný oběd nebo večeři, kde jsem se za ty peníze přejedla. Neříkám, že jsem takový šetřil, občas jsme si něco koupily, třeba meruňky nebo třešně, všechno tam bylo vynikající. A taky se nedalo vydržet chodit kolem toho nádherného nablýskaného ovoce a nic si nedopřát. Ale docela mě to zklamalo, těšila jsem se, jak si to tam užiju. To i ve Španělsku a Řecku byla zelenina s ovocem levnější.

     Jak už jsem psala, každé ráno jsme chodily na pláž a vydržely tam občas až do večera. Všichni mi radili, ať si koupím co největší faktor, abych se nespálila. Ale asi to znáte – holky mají vždycky svou hlavu, a jediné, o co nám šlo,  tak se pořádně opálit. Jo, a taky nebuďte na sluníčku přes poledne, to pálí nejvíc – to nám mohli všichni říkat horem dolem, ale my si myslely své. Chachá, samozřejmě, že jsme tam přes to poledne ležely nejvíce, to přeci nejvíc opaluje :-))). A to s opalovacím krémem, který měl faktor 12, ale stejně byl na nic, mockrát jsme ho ani nevyndaly, stejně jako zbytek potřebných věcí – např. čtení :-))). Krémem jsme se ráno trošku namazaly, ale potom chudinka ležel někde na dně batohu až do večera netknutý.

     Samozřejmě, že jsem na to musela doplatit. Asi za pět dní bylo sluníčko nejsilnější a my se tam vyvalovaly ještě více než předešlé dny a mě se podařilo spálit- au au – a to rovnou skoro celé tělo. Večer jsem měla místo očí štěrbiny, přes které jsem ani neviděla, dále celej krk, samozřejmě i prsa, jelikož jsem se opalovala nahoře bez podprsenky, taky třísla a všechny ohyby těla. Vypadala jsem jak nateklej angorák.... Kamarádka se mohla potrhat smíchy, ale mě do smíchu moc nebylo, vlastně spíše vůbec. Hned mi bylo jasné, že se určitě nevyspím  a v tom jsem měla naprostou pravdu. V noci jsem nevěděla na jakou stranu si mám lehnout, jelikož z každé strany bylo nějaké to bolístko bebíčko v podobě obrovských puchýřků nalitých vodou.

     Kamarádka ještě ten večer na koupila jogurty a celou mě potírala a já si libovala, jak to chvíli chladí. Jenže jsem měla děsný úpal, takže chvíli mi bylo hrozné horko a chvílemi zase strašná zima. To si to ještě celé zdokumentovala!, prý aby měla o čem doma vyprávět. Další ráno mě to ale kupodivu od opalování vůbec neodradilo a ležela jsem tam znovu. Potom jsem si už na půl kila sloupané kůže a spáleniny zvykla, ale hlavní bylo, že jsem krásně opálená a každá holka v Čechách mě pak mohla obdivovat :-)))

     Ovšem, žádná ale netušila, za jaké to bylo utrpení....

Alena Blažejová

linkuj.cz vybrali.sme.sk