Ale i to jsem chápal, přečetl jsem si o tomto pár knížek, kde bylo psáno, že je to normální a časem se to spraví.... – ale –  nespravilo. Zájem o sex ze strany manželky byl v podstatě už  nulový a tak se stalo, co se stává a asi po jedenapůl roce jsem se vyspal s jinou ženou. Bylo to z mé strany čistě biologické (muži asi pochopí, ženy rázně odsoudí), prostě se to stalo. A samozřejmě se stalo i to, že se o tom manželka dozvěděla.

     K mému překvapení se ale o tom nechtěla vůbec bavit (nemyslím o konkrétní nevěře, ale o našem společném problému) a dál jsme tedy fungovali jako klasická rodina. Jsem živnostník a mám malý obchod, tak jsem v něm přes týden byl v podstatě celý den a manželka byla na vše sama, ale na druhé straně jí hodně pomáhaly obě naše matky a její sestra. Já jsem zase na druhé straně domů nosil slušné peníze a rodina byla materiálně zabezpečena. Manželku jsem stále miloval a taky samozřejmě naše sluníčko, které se postupem času stávalo středobodem mého srdce (zase asi muži pochopí a ženy budou kroutit hlavou).

     Po narození miminka to bylo samozřejmě skvělé, ale čím byla dcerka starší, tak to bylo ještě lepší  a lepší. Když si začala se mnou i hrát, pak první slova Tata a ted je to úplně super (4 roky).

     Pak, po dvou letech od narození dcerky, začala manželka chodit na bowling, na kafe s kamarádkami (tak mi to bylo prezentováno) a já jsem jí to přál, poněvadž byla ustavičnou péčí unavena a nikam před tím ani nechodila. Pro mě nebyl a není problém malou pohlídat, uvařit, uklidit hrát si s ní. No a pak se stalo, co jsem popisoval v minulém dopise... Jsem zvědavý na reakce lidí, hlavně žen a snad se mi i trochu ulevilo.... Je už to týden, co se odstěhovali a určitě bych si přá, abychom zase byli celá rodina, hlavně kvůli malé, aby to psychicky neodnesl ten, kterého milujeme nade vše.

     Na druhé straně ted už nevím na 100% ,jestli by nám to spolu fungovalo, když mě manželka v podstatě fyzicky nesnáší... :-))) Je to na hlavu, co?  Roman

linkuj.cz vybrali.sme.sk